Zadání semináře
V hodině jsme si řekli něco o jednom z nejvýznamnějším Krotitelů fobií (jistě již tušíte, kam s tímto úkolem směřuji), a po vás bych chtěla, abyste si zaskočili k Mungovi, či zapátrali v knihách a našli dalšího významného Krotitele fobií a co nejvíce o něm zjistili.
Myslím, že minimálně 4 palce o někom významném byste napsat mohli.
(Pozn. všechny informace si vymyslete, v našich knihách byste to jen marně hledali)
Vypracování
Vážená paní profesorko,
tento úkol jsem přivítal, protože jeden potomek lovce fóbií se nám snaží vecpat do rodiny. Teda zatím je ve fázi náruživého osahávání ručky mojí sestry a házení nyvých pohledů. Až přejde k vilným, dědeček Ruprecht ho spráská a předpokládám, že bude svatba. Ehm. Jako to už bylo u mých rodičů.
Lovec fóbií se jmenuje Kašpar Čulibrk. Narodil se v Česku v malé vesničce na Vysočině jménem Spálená Vepřová. Šlo vlastně o takový kouzelnický příčesek k mudlovské vesnici Vepřová. Kdysi se tento kousek vsi mudlové pokusili vypálit, a jak vidíte, zřejmě úspěšně.
O první fóbii se Kašparovi postarali samotní rodiče - měl hrůzu ze svého jména. Kdykoli na něj volali: "Kašpare, domů!" nebo "Kašpare, dojit!" celý se orosil, rozklepal a nezřídka došlo i k nechtěnému úniku tělesných tekutin. Druhou fóbii měl z jídla. Rodiče, věrní odkazu zakladatelů vesnice, milovali vepřové. Kašpar byl vegetarián. Jak vidíte, start do života nebyl právě typický pro lovce fóbií, ale Kašpar byl cílevědomý, uvědomělý a své fóbie nesnášel! Zároveň z nich měl ale panickou hrůzu. Časem se přidávaly i další, jako například sociální fóbie nebo agorafóbie.
Střední školu absolvoval ve Vídni, poté pokračoval ve studiu lékouzelnictví v Praze. Zde se také dověděl, že s fóbiemi lze bojovat. Jeho sveřepému naturelu to nedalo a začal zjišťovat o lovcích fóbií úplně všechno. Zanechal školy a odjel do Londýna, kde se vysloveně vecpal do jejich školicího programu u Sv. Munga. Jelikož tam takový případ ještě neměli, byl samozřejmě přijat. Oproti ostatním studentům měl obrovskou výhodu v tom, že byl sám sobě terapeutem. Zde se také naplno projevil jeho talent - dokázal sám sebe těchto strachů zbavit. Nejenže poprvé v životě dokázal potlačit úzkost, ale dokonce se dalo říci, že poprvé v životě zakusil i pocit, jenž se dal popsat s trochou nadsázky jen jako mírné štěstí. Ačkoli mu bylo nabízeno stálé pracovní místo, vrátil se Kašpar zpět do Česka. Zde pak založil Institut studia fobických poruch v Praze.
Dále pak inklinoval spíše k vědeckému bádání, ačkoli práci v terénu se rozhodně nevyhýbal. Na tomto poli dosáhl i mnohých úspěchů - například Sněhurku zbavil fóbie ze stísněných prostor, kterou si vypěstovala za pobytu ve skleněné rakvi. Jeníček s Mařenku díky němu dnes baští perníček bez nutkavé potřeby zvracet a utéct nebo utéct a zvracet. Popelka! Ano, Popelka dnes díky němu uvaří manželovi hrachovou polévku! To dříve nebylo samozřejmostí, protože měla nutkavou potřebu hrách celý den přebírat! Maxipes Fík díky němu už nemá divoké sny a známí kutilové, Pat a Mat, už překonali vnitřní děs z úspěchu. Neblaze proslulý loupežník Rumcajs se díky jeho působení vzdal nezákonných rejdů a stal se úspěšným radním v Jičíně. Na druhou stranu Ježibaba z temného lesa překonala potřebu škodit lidem a přijala místo go-go tanečnice v baru U tří zrzavejch ve Staré Boleslavi.
Kašpar Čulibrk byl velmi činný i na poli spisovatelském. Namátkou zmiňme jeho prvotinu "Jméno génia", dále "Na fóbie bez magie", "Nebuď zombie, buď chlap", "Mánie je prima Máňa", "Staň se svým hrdinou!", "Málo ztratit, mnoho získat" a zejména sbírka bajek o fóbiích mezi zvířaty, "Mamutodračí myšolev".
Jak žil, tak i zemřel. Při terénním zásahu ve vsi Souchotiny, kde se snažil pomoci malému chlapci ztratit hrůzu z dýchání, této fóbii podlehl také a udusil se. Bylo mu pouhých 107 let.
Pražané ani obyvatelé Spálené vepřové však nezapomněli a tohoto velikána nám dodnes připomíná busta u vchodu do Institutu, který mistr sám založil.
