Zadání soutěže

Pracovní stůl, věci, které na něm jsou a jejich uspořádání, o kouzelníkovi hodně řekne. Proto po vás budu chtít, abyste popsali, jak by vypadal stůl několika slavných osobností. Soutěž bude mít tři díly, takže budete mít mnoho šancí se vyblbnout.

 

Ovšem chci opravdové detaily!

 

Neměly by chybět tyto informace:

1)    jaký stůl to je (velikost, materiál, umístění, počet šuplíků, ozdoby, atd.)

2)    pokud jsou na něm knihy, chci titul i s autorem

3)    pokud jsou na něm dopisy, chci vědět, komu jsou adresovány

 

Snažte se, aby stůl opravdu odrážel osobnost toho, kdo ho používá.

Teď tedy jména, z nichž si můžete vybrat libovolný počet. V prvním díle to jsou tyto osobnosti:

 

Ginny Weasley

Filius Orionis

Nymfadora Tonks

Severus Snape

Elle Sutherland

každý popis by měl mít minimálně 1,5 palce.

Ještě připomínám, že na maximální odměnu dosáhne jen ten nejvymazlenější popis!

Vypracování

Vážená paní Malrinová,
Zasílám soutěžní příspěvek se třemi popisy.

S pozdravem,
Strato Lefevre


Ginny Weasley
Stůl Ginny Weaslové je ze starého, kvalitního bukového dřeva, potřeného lesklým nátěrem, měnícím barvu podle její současné nálady. V případě deště či sněhu přitom nátěr vytváří iluzi dopadajících kapek, za velkého vichru zase víří barvami. Stůl je větších rozměrů, když Ginny roztáhne ruce, má tak vše akorát nadosah. Je přitom lehčí konstrukce, ale bezpečně stabilní. Nohy jsou šikmo, pravidelně rozevřeny. Za stolem sedává u svého velkého kulatého okna mířícího na západ.
Stůl má hned několik šuplíků, neboť Ginny udržuje samotnou plochu stolu ráda čistou a přehlednou. Většinu času u něj totiž stráví modelováním, kresbou či malbou. Po pravé straně jsou to dva větší šuplíky s klikami ve tvaru malých neposedných démonků, z nichž jeden je určen na odklad materiálů, barev a palety a druhý na odklad schnoucích modelů. Po levé straně jsou čtyři šuplíky opatřené hlavou draka, který slyší pouze na její slovo. Po pronesení tajné formule se Ginny dostane ke všem svým výkresům, malbám, spisům a především k deníku.
Na samotné ploše stolu se jako zdroj světla usídlila černá labuť vrhající paprsek ze svého zobáku. Ginny si nikdy nepotrpěla na luxus a tak vše působí zašle a omšele, jako kdyby to pocházelo ze starého vetešnictví. Díky osobnímu kouzlu Ginny a její hravosti jdou ovšem věci vkusně dohromady a jsou jasnou známkou, že je tady doma. Vpravo jsou na stole poněkud nesystematicky rozestavěny pomůcky ke kreslení a malbě – Ginny nikdy nepropadla kouzelnickým potřebám, ale díky svému tatínkovi, který ji odjakživa vozil s pracovních cest pomůcky mudlovské, u této tradice zůstala. Na stole se dokonce vyskytuje starý černobílý mudrovský fotoaparát.
Vlevo pak na hromádce leží několik odložených, lehkou vrstvou prachu pokrytých, v kůži balených knih – „How to paint another colour by Peron The Brush“, „The moving and the still – a drawing manual by Debris Trutenfel“ a „On lights and shadows and darkness by Vincent Van Gogh“.
Všechny dopisy jsou svázané a schované v jednom z šuplíků nalevo a pochází z dob, kdy její manžel Harry musel pracovně odjíždět a často se neviděli i celé týdny. Jejich obsah proto blíže zkoumat nebudeme…


Nymfadora Tonks
Stůl Nymfadory Tonksové je právě tak proměnlivý jako ona. Neposedný stůl mění co chvíli barvu, místo, konstrukci, tvar a pohazuje si s předměty tak, jak se mu zrovna zlíbí. Je dokonce schopný zahnat případného vetřelce jako hlídací pes.
Přisedne-li ovšem ke stolu jeho pravá majitelka, stůl se zklidní. Dřevo z jasanu se na hranách stolu rádo zakrucuje v kudrlinky, stůl je nastaven odrážet barvu vlasů své majitelky, zde je tedy zachována jeho proměnlivost. Zpravidla ovšem bývá zbarven do fialova. Celá konstrukce je lehčí formy, zakroucené nohy stolu jsou přitom nevyvážené a stůl se tak mírně naklání.
Tonksové pracovní a odpočinkové místo je situováno v temném koutě pokoje, přes všechnu hravost je spíše ponuré a vyzařuje z něj velká bolest. Na stole jsou dokonce vidět vykapané stopy od slz po truchlení po jejím zesnulém manželovi. Se šuplíky si Nymfadora nikdy nerozuměla. Věci má poházené po celém pokoji a v případě jejich potřeby si je jednoduše přivolá.
Na konci stolu je ze dřeva vyřezán měsíc, připomínající ji ztracenou lásku. Všude kolem něj je pohozena spousta rozličných rádoby zábavných předmětů – skotačících batolátek, miniaturní vlčí rodinky, hopsající housenka a další. Většinu z nich dostala darem od členů Fénixova řádu.
Dopisy na stole jsou, ale v poněkud netradiční formě – dřevo je jimi celé polepeno a následně přetřeno a dokonale vyhlazeno. V případě nutnosti si tak Tonksová může dopisy kdykoli odloupnout a přečíst, zatímco ostatní mají jen pramalou šanci iluzi odhalit. Nymfadora tak ovšem již dlouho neučinila…  Dopisy zná nazpaměť a působí jí jen další bolest. Je zřejmé, že se Tonksová ještě se smrtí svého muže nevyrovnala, ponechme jí tedy trochu odpočinku a úcty a přesuňme se dále…

Severus Snape
Černý masivní stůl z dubového dřeva profesora Snapea je na první pohled čistě uklizen a organizován, na druhý pohled se pod touto líbivou obálkou skrývá chaos. Stůl má jediný, větší šuplík táhnoucí se po celé šíři stolu. Je uzamčen několika zámky a zaklínadly a po jeho otevření vypálí z jeho útrob na nepozorného zloděje několik kudel a kleteb ohavných natolik, že jimi raději nebudu prznit tento pergamen.
Co se zde nachází jsem se vzhledem k důkladným zajištěním nedozvěděl, dá se ovšem předpokládat, že se bude jednat o osobní věcí spíš než smrtící lektvary, neboť své soukromí je to, čemu Snape zasvětil svůj život a co tak důkladně chrání. Můžeme se jen domnívat, že mezi změtí vzpomínek budou fotografie zesnulé Lily Evansové či jejich vzájemná korespondence.
Na stole samotném je mastno po Snapeových rukách, sem tam se mezi knihou či pergamenem najde mrtvý komár nebo pavouk. Severus rozhodně nemá čas na to si uklízet nebo si z toho dělat hlavu. Vše co je na Snapeově stole je ryze pracovní povahy. Jsou zde eseje studentů, brk a inkoust, učebnice lektvarů „Pro mistry a šílené alchymisty“, z níž ovšem stejně nečte, neboť je hluboko pod jeho úroveň. Celý stůl tak odráží profesorovu osobnost – naoko pevný řád a pořádek, pod kůží však chaos a tajemství.
Kdo by snad hledal na stole nějaké ozdoby, činil by tak marně. Stůl je zcela prost takových vymožeností a zbytečných pozlátek. A teď už radši pojďme pryč, než nás tady načapá…