Zadání soutěže
Nedávno jsem se s kolegyní bavila na téma univerzálnost a tak mě napadlo, že si vám trochu vyzkouším. Každé kolo bude mít určité téma a vy ho můžete zpracovat pěti způsoby: vyprávění, drabble, báseň, foto a obrázek. Můžete vypracovat všechny části nebo jenom jednu. Téma prvního kola zní:
Zázrak jménem káva
Téma si můžete přiměřeně rozšířit zúžit, přizpůsobit, prostě si s tím pohrajte, aby vám to co nejvíc sedlo.
Vyprávění 5-8 palců, až 15 b/s
Drabble = přesně 100 slov - až 10 b/s (počet slov kontroluji zde https://wordcounter.net/)
Báseň až 0,5 b/s za verš (= řádek), až 12 b/s
Foto až 8 b/s za foto (posílejte dvě - jedno, které chcete hodnotit a druhé, na kterém se v tom samém záběru identifikujete - prst, jmenovka, ...)
Obrázek až 15 b/s, na obrázek se podepiště a přidejte datum
Dotazy směřujte do sovince. Od každého způsobu pošlete jenom jedno vypracování. Maximálně tedy můžete poslat pět částí. Pošlete-li 5x drabble, dostanete odměnu za jedno.
Hurá do boje!
Vypracování
Vyprávění
„Pojď dále, Bušku,“ přivítal Karel svého rádce a komorníka Buška z Velhartic. „Rád vidím tvou milou tvář. Tady v Avignonu jsou jednání obtížná, každý se snaží něco pro sebe získat, ty však mi sloužíš z vrozené lásky a věrnosti, stejně jako to dělával tvůj otec.“ Bušek se uklonil. „Nestůj, můj rádče a komorníku, přisedni ke mně k tomuto dubovému stolu. Nalijeme si dobrého vína.“
Bušek byl potěšen tímto projevem přízně. Sedl si, pohlédl na císaře, usmál se a podotkl: „Víno je zde dobré. Rád bych však ti dal ochutnat nového nápoje. Přijel sem jeden arabský obchodník. Jak víš, tihle mohamedáni nesmějí pít víno. To však neznamená, že nemají své nápoje, které jim osvěžují mysl a tělo. Dal mi jeden takový ochutnat, jmenuje se kahva. Nechtěl bys také doušek?“
„Rád zkouším nové věci. Ale není doušek málo?“
„Kahma se pije v malém množství. Vždyť víš, že ani s vínem to není jednoduché. Povznáší nás, ale umí i podrazit nohy. Navíc novému nápoji musíš nejprve přivyknout. Vzpomínáš si, jak jsi s Burgund do Čech přivezl vinnou révu? Když ses pak poprvé vína z ní napil, vyprskl jsi ho, řekl jsi, že křiví ústa a láme vaz! Teprve když jsi další malý doušek vypil, začal jsi mu přicházet na chuť. Až pak jsi poznal, že je nejprve trpké, ale nakonec milé. Skrývá se v něm drsná krása, na niž si musí člověk nejprve zvyknout. Pak si ji však natolik oblíbí, že se od ní odtrhnout nemůže.“
„Vím to, Bušku. Myslíš tedy, že ani kahva mi nebude zprvu chutnat?“
„Arabi jsou zvláštní národ. Nemají ve svých zemích vůbec snadný život, vždyť tam vládne islám. Lopotí se, jsou podřízeni svému panovníkovi…“ Usmál se. „Samozřejmě i my tobě jsme podřízeni, ale jako děti svému otci, který se o ně stará. Jejich panovník je však jen zneužívá k vlastnímu prospěchu a pohodlí. Nikdy si před ním nejsou ničím jistí. Proto i jejich oblíbený nápoj je takový. Velmi hořký, barvu má černou, podobá se tak jejich životu. Stejně jako ten milují i jej, ačkoli bychom se mohli ptát, proč vlastně. Jenže člověk je už takový. I v největších těžkostech nalezne krásu, svůj úděl si nakonec vždy oblíbí. Kahva má navíc účinky povzbuzující, i když se cítíš unavený, polámaný, bez chuti k čemukoli, ona tě zvedne, opět se ti rozsvítí oči, údy se zahřejí, a i když sis myslel, že je s tebou konec, že již nic nedokážeš, vrhneš se znovu do práce s chutí, nic tě nezastaví, nic ti pak není obtížné.“
„Pak je ten nápoj přímo zázračný. Nech mi jej donést k ochutnání.“
Bušek vstal, uklonil se a odešel. Netrvalo však dlouho a vrátil se s pážetem, které neslo na tácku pohárek, z něhož se kouřilo. Místností se šířila libá, přitažlivá vůně. Karel ji natáhl nosem a pokýval hlavou. Páže postavilo pohárek před něj a s úklonou odešlo. Karel vztáhl po pohárku ruku, ale Bušek ho zadržel.
„Můj císaři, buď trpěliv. Kahva se vaří, je horká jako polévka. Uchop pohárek prosím zde přes ten hadřík, jejž ti podávám, aby sis nepopálil svou vznešenou a silnou ruku. Tak. Nyní kahvu trochu pofoukej. A můžeš se napít, ale opatrně.“
Karel přiložil rty k pohárku, nechal si vtéct do úst trochu kahvy, převalil ji v ústech a polkl. Zatvářil se podivně, obličej se mu zkřivil. „Nemít zkušenost s českým vínem, vylil bych to.“ Pak zvedl obočí a napil se znovu. „Zajímavé,“ řekl. Napotřetí vypil pohárek celý, až do dna. Pak vstal, protáhl se a řekl: „Je čas na další jednání. Cítím, že jsem svěží, a budu dnes mít úspěch. Dá se kahva pěstovat v Čechách?“
„Nikoli, můj císaři, potřebuje jiné podnebí. Chceme-li ji pít, musíme ji dovážet.“
Karel povzdechl. „Škoda, ale těm nevěřícím Arabům své zlato dávat nehodlám. Stejně ho mám málo. Budeme se muset bez kávy obejít. Můj lid stejně nemá takový hořký a černý život jako Arabové, to jen já, jeho starostlivý císař. Uskromním se. Klidně bych se ale vsadil, že jednou se u nás kahva pít bude.“
Karel měl pravdu. Kvůli jeho rozhodnutí to však nastalo až za několik staletí.
Drabble
Protáhl se. Zvedl hlavu. Oči hleděly na modrou oblohu. Ozvalo se zasvištění. Zkřivil ústa. Sehnul se. Pokračoval v práci. Afyu prodali. Býval s ní jako ve stínu. Prudké slunce se vždy na chvíli schovalo. Koš se plnil. Jiného blízkého člověka neměl. Rodiče nepoznal. Ruce trhaly a trhaly. Přidal se ke zpěvu. Měl výrazný rytmus. Někdo odnesl koš a přistavil nový. Lépe se tak pracovalo. Zapojilo se celé tělo. Tajně si dvě semena dal do úst a žvýkal. Bosé nohy drtily zemi. Kdyby aspoň foukal vítr. Byl již unavený. Představoval si západ slunce. Bílí lidé si z nich prý vaří nápoj.
Báseň
Any Dawson smutně hledí:
ráno černé je jak noc.
Mnoho zbývá i do středy,
kdo jí přijde na pomoc?
Skřítka vchází, smutně hledíc,
kdy přilétne na ni střevíc.
Any Dawson skřítku vidí
a již míří mračíc se,
střevícem jistě nechybí.
Něco je na servise!
Skřítka nese ke snídani
plný hrnek černé kávy!
Any Dawson kávu vidí,
černá je jak dnešní noc,
jen smetana na ní svítí.
Vůně zaplavuje nos,
jazyk se již na chuť těší.
Vypije a bude svěží.
Any Dawson skřítku chválí,
úsměv zaplavuje líc,
mozku to jak peci pálí,
nápadů má na tisíc.
Energii vždy dodává
teplá, černá ranní káva!
Foto
