Zadání soutěže

Není tomu tak dávno, co se v havraspárské kolejní místnosti začali zajímat o můj závěsový koutek. Prý že by bylo fajn podniknout do jeho útrob nějakou tu výpravu. Chvíli jsem sice váhala, za ta léta se tam toho nashromáždilo opravdu hodně… ale nakonec jsem kývla, a tuto možnost budete mít vy všichni, nehledě na to, že se můj závěsový koutek nachází v modré kolejní místnosti, všichni máte možnost se ve své fantazii vydat na dobrodružnou výpravu.

Vaším úkolem bude napsat, jak tato výprava probíhala. Co se na ní odehrálo, zda jsme někoho neztratili… co všechno jste našli…  A netroškařte, můj závěsový koutek je něco jako kouzelnický stan, vejde se toho tam opravdu hodně! I celá výprava, když na to přijde…

Vypracování

Přeji krásný den!

 

Bylo první pondělí v měsíci březnu a havraspárské vedení se po delší době mělo sejít v komnatě nejvyšší potřeby, aby projednalo neodkladné záležitosti tížící modrá bedra.

Komnatu jsem připravila pro modrá péčka, jak nejlépe jsem dovedla. Na našem seznamu byla spousta položek k probrání a upřímně jsem se na dlouhý večer plný debat o tom, co je a co není správné, příliš netěšila. Ani ne tak kvůli obavám z neshod, jako spíš kvůli délce celé sešlosti. Usadila jsem se do svého velkého modrého křesla kousek u krbu a začala jsem pojídat muffiny. Elisa s Lessien mě nenechaly dlouho čekat a brzy se ke mně také připojily. Slečna kolejní se ten večer zrovna nemohla zúčastnit, a tak jsme měly většinu položek na seznamu projednat bez ní.

Holkám se od pohledu do porady také moc nechtělo. Lessi se během termínového víkendu přejedla čokolády tak, že ji Elisa do komnaty musela skoro dokutálet. Čokoládomilka se poté svalila do křesla vedle mě a kouzlem si přivolala ze stolečku jeden čokoládový muffin.

„Pff, to je mi ale námaha,“ odfrkla si a zakousla se do muffinu. Elisa se snažila skrýt zjevné pobavení Lessiinou situací a usadila se o třetího připraveného křesla se šálkem horké čokolády v ruce.

„Housenko, ty zrovna nevypadáš, že by ses dneska o něčem chtěla radit,“ poznamenala jsem na adresu Lessi a zasmála jsem se. Ta se na mě ošklivě podívala a odpověděla: „Vždyť sama nejlíp víš, že jsem měla moc práce! Kdybys ty skřítky nepřemluvila, aby nám do kolejky donesli tolik čokoládových zásob, nikdy bych nebyla nucena je všechny sníst. Je to tvoje vina!“ ušklíbla se a protestně zakousla další muffin.

„No dobře, dobře. Beru veškerou zodpovědnost na sebe!“ zasmála jsem se. „Tak se podívejme, co dneska musíme probrat,“ zahleděla jsem se na chvíli do svých papírů.

„Mám ten dojem, že potřebujeme dořešit těch pár soutěží, sesumírovat co navrhnout studentské radě a protože tady nemáme madam Lili, tak probrat možnosti toho, co se skrývá v jejím závěsu!“ nadšeně odříkávala Elisa.

„Pravda, chtěla jsem speciálně využít příležitosti toho, že ještě nikdy nikdo ten závěs neprozkoumal a my na to máme vlastně skoro oficiální povolení, protože jako péčka musíme kontrolovat všechno, no ne?“ spiklenecky jsem na holky mrkla. Lessie nevypadala, že by dokázala udržet moc dlouho pozornost  zároveň bylo nadmíru jasné, že malá procházka by pomohla nám všem.

„Víte co? Půjdeme se do toho závěsu podívat hned teď. Lessi stejně pozor dávat nebude a takhle se třeba aspoň dozvíme nějaké nové a poučné informace. Jste pro?“ navrhla jsem.

Elisa před svou čokoládou pravděpodobně měla ještě kávu, protože se ihned zvedla z křesla s lehce hyperaktivním výrazem a rozběhla se ke dveřím na znamení toho, že s mým návrhem naprosto souhlasí. Lessien jsem sice první musela vytáhnout z křesla a slíbit jí, že za každý ušlý krok po cestě dostane na konci výletu jeden čokoládový bonbón, ale nakonec jsem ji dokázala ukecat.

Jelikož byl už skutečně pozdní večer, modří už sladce spali ve svých komnatách. Potichu jsme se dostaly do kolejní místnosti, přestože jsme málem neuhodly vstupní otázku, ale nemohly jsme se nechat zahanbit, protože by bylo skutečně nanejvýš trapné, kdyby se všechna tři modrá péčka nebyly schopny dostat do kolejky skrze moudrou otázku.

 

Nakonec se nám podařilo dostat až k závěsu. Lessi neudělaly příliš dobře schody v kombinaci s tunou čokoládových výrobků a musely jsme před odkrytím pravdy na chvíli zastavit. Nervózně jsme se po sobě dívaly a pokukovaly jsme po závěsu. Obě prefektky upínaly zrak na mě, jako by bylo automatický jasné, že to já mám udělat první krok do neznámých útrob závěsu slečny kolejní.

„Vážně to chceme udělat?“ znejistila Elisa.

„Máme nejlepší šanci konečně zjistit, co se za tím závěsem skrývá. Myslím, že je nadmíru jasné, že pro dobro celé koleje to udělat vyloženě musíme!“ povzbudivě jsem se na ni usmála a rozhodla jsem se udělat první krok do neznáma.

Závěs jakoby mě sám pohltil a najednou jsem se objevila na jeho druhé straně. Já i prefektky jsme skrze závěs prošly o obrovské haly laděné do havraspárských barev. Vypadalo to tam jako na zámku, všechno bylo modré a občas se někde mihla i bronzová. Z místnosti vedly několikatery schody zjevně do různých pater a zároveň všude kolem nás byla spousta dalších závěsů, které zjevně vedly do dalších místností. Vypadalo to jako nekonečné bludiště, ale pravé havraspárské. Už v hlavní hale měla slečna kolejní uloženo obrovské množství nejrůznějšího jídla, snad mnohem větší výběr, než jaký byl kdy v kolejní místnosti. Trochu jsem se na ni v tu chvíli zlobila, že si tohle vše nechává pro sebe, ale když jsme si pak s holkami nabídly nejrůznější sladkosti i slanosti, zloba mě poměrně rychle přešla. Na středu haly byla opravdová krása – čokoládová fontána ve tvaru samotné Roweny z Havraspáru v nadživotní velikosti! Lessien jakoby zapomněla, že jí bylo kdy špatně a ihned utíkala k té nádheře. Kolem fontány bylo hodně nakrájeného ovoce, které jakoby volalo o ponoření do čokolády a následné snězení.

Nebudu lhát a hned to přiznám, u téhle fontány jsme strávily skutečně hodně času. Nešlo odolat a vlastně to bylo v podstatě zdravé mlsání plné vitamínů se vším tím ovocem, které jsme u toho spořádaly! Vzhledem k Lessiině mírné nechuti ke schodům jsme se rozhodly pokračovat rovně za jeden z dalších závěsů, který byl v patře hlavní haly. Všechny tři jsme skutečně doufaly v to, že se v bludišti slečny kolejní neztratíme. Najít totiž z ničeho nic tři nová péčka by pro Havraspár dost možná nebylo úplně snadným úkolem.

Další místností, ve které jsme se ocitly, byl zjevně jakýsi psací a především Corvinovsky laděný osobní koutek slečny kolejní. Tento pokoj obsahovat veškeré výtisky CD, které kdy byly vydány. Na stěnách byla pověšena spousta diplomů a ocenění, místnost zároveň obsahovala velkou knihovnu a obrovskou modrou pohovku pohodlnou jako obláček. Na pohovce jsme objevily i několik polštářů naplněných těmi nejlepšími pírky a u okna s možností přepínání výhledů stál ten nejkrásnější psací stůl, který jsem kdy viděla. Na něm nemohl chybět safírový brk a několik různých pergamenů. Slečna kolejní zde naprosto zjevně strávila spoustu skvělých chvil a my nevěřícně koukaly na to, jak nádherně to tam vypadá. Vyšly jsme však zpět do haly a rozhodly se pokračovat dál ve zkoumání zajímavých koutů.

Za dalším ze závěsů jsme objevily obrovský pokoj plný lízátek. Lízátka zde byla naprosto všude na hromádkách podle druhů, příchutí a tvarů. Uprostřed se nacházelo obrovské lízátko, větší než jakýkoliv člověk, kterého jsem kdy potkala. A co víc, mluvilo!

„Zdravím, dámy! To vás sem má paní pustila?“ podiveně si nás lízátko změřilo pohledem.

„Noo, vlastně ano! Říkala, že se za závěs může udělat výprava, a tak jsme tak nějak tady,“ usmála jsem se.

„Hm, to je zajímavé, že zrovna teď, po tolika letech. Za tu dobu, co tu jsem a co zde hlídám, jsme moc návštěv neměli. Chodí sem v podstatě jen výhradně slečna Lilien, jiných lidí jsem potkalo nanejvýš pět.“

„Pět za všechny ty roky?“ nechápavě jsem se na obří lízátko podívala.

„No ano. Slečna je na svůj tajný palác dost háklivá a určitě chápete proč. Kdyby se více lidí dozvědělo, jak to tu vypadá, patrně by zde nemohla mít toliko soukromí,“ usmálo se na nás lízátko.

„Jasně, to chápu. Každopádně, vypadá to tu hrozně velice. Asi dnes nestihneme všechno projít. Mohlo byste nám prosím aspoň trochu více přiblížit, jak to tu chodí, jak tahle obrovská… budova vlastně vznikla? A co případně stojí nejvíc za návštěvu? Přeci jen, budeme se muset brzo vrátit zpátky do koleje.“

„Slečna Lilien zdědila tento závěs po své matce jako památku na domov na škole, ale vůbec netušila, co za úžasnou věc jí matka darovala. Nacházíte se ve skutečném závěsovém paláci, který kdysi dávno tajně vytvořila sama Rowena z Havraspáru a věnovala jej jedné své kamarádce z dětství. V jejím rodu se právě tento závěsový palác po generace dědil a vždy se přizpůsobil nejtajnějším snům a přáním majitele. Já jsem bylo stvořeno už za dob, kdy závěs získala matka slečny Lilien, ale zůstal jsem i po předání nynější majitelce. Starám se tady o provoz a o to, aby vše bylo, jak má být. Celý palác má skutečně obrovské množství komnat, v podstatě odráží vše, co kdy slečna Lilien za svůj život chtěla, aby se zde nacházelo. Nejdůležitější komnaty jsou právě tady v přízemí, jde o oblíbená útočiště vaší kolejní ředitelky a o místnosti, které navštěvuje nejvíce. Ve druhém patře se nacházejí pokoje rozmazlovací, se spoustou masérů a taky saun a lázní. Třetí patro je věnováno tříbení mysli, můžete na něm najít bludiště, hlavolamy a další místnosti, které vám rozhodně zamotají hlavu. Patro čtvrté je rozhodně zajímavé. Nachází se na něm veškeří mazlíčky slečny Lilien. Věděli jste, že má dokonce vlastního pegase a jednorožce? Občas si na nich přijde zajezdit. Další patro je určeno čistě kolejním záležitostem. Můžete na něm najít pokoje věnované starším zážitkům, zajímavý je třeba pokoj Bradavické čtyřky. Na patře je ale i věnovaný pokoj famfrpálové éře slečny Lilien a spoustě dalšího. Pokud se chcete dozvědět více o Havraspáru, rozhodně můžete jít čerpat právě tam. No a poslední nejvyšší patro je přísně tajné, neboť tam se nachází vše, co si chce madam navždy nechat jen pro sebe. Tam vás bohužel pustit nemohu, neboť jediným, kdo tam mimo slečnu může, jsem já sám.“

Lízátko se skutečně rozpovídalo, což jsme ani nečekaly. S otevřenou pusou jsme poslouchaly o všem, co se schovává v obrovském závěsu slečny kolejní a já přemýšlela, co máme za jednu noc šanci stihnout projít. Moc nadějně to nevypadalo, neboť tak obrovský komplex se projít snad ani nedal.

Lízátku jsme moc poděkovaly a rozhodly jsme se posunout dál. Přeci jen nás čekala dlouhá noc plná šmejdění skrze nejrůznější pokoje.

Nakonec jsme se však zasekly už ve druhém rozmazlovacím patře. Lázně s velkou nabídkou nejrůznějších plavek nás totiž natolik nalákaly, že jsme se nedokázaly posunout dál. Bohužel je to tak, i vedení musí občas zrelaxovat a ukázalo se, že jsme pořádné masáže a skvělou teplou vodu potřebovaly už poměrně dlouho.

Těžko jsme se s palácem po několika hodinách loučily, ale věděly jsme, že musíme jít. Naprosto jasně jsme se s holkami však shodly na tom, že tohle zkrátka nemůže být naše poslední návštěva palácového komplexu slečny kolejní.

Do kolejní místnosti jsme se vrátily se svítáním. Vůbec nám nevadilo, že jsme probděly celou noc, protože rozhodně stála za to. Tedy, abych to upřesnila, nelitovaly jsme toho hned ráno. Kolem oběda jsme už všechny tři usínaly a na odpoledním vyučování jsme byly dost nepoužitelné. Rozhodně to však stálo za to.

Poradu jsme nakonec musely zopakovat v úterý večer, avšak tentokrát už se zúčastnila i slečna kolejní. Té samozřejmě neušlo, že jsme navštívily její komplex. Porada se tedy zvrhla na vyprávění o tom, jak vlastně vznikl celý lízátkový pokoj a tak nějak jsme se všechny čtyři shodly na tom, že následující poradu musíme udělat ve vířivce. Kolem půlnoci jsme se však shodly na tom, že musíme jít spát. Já jsem slečně kolejní však musela položit ještě jednu finální otázku.

„A slečno Lili, co se vlastně nachází v nejvyšším patře?“ nedalo mi to a zeptala jsem se.

„To je něco, co se nikdo nikdy nedozví,“ usmála se tajemně slečna Lilien.

Od té doby neustále v péčkovském triu přemýšlíme nad tím, co se v posledním patře může skrývat. Jsem si ale jistá, že tohle tajemství jednou přeci jen odhalíme.

 

Hezký zbytek dne,

Arietty Liella Minette