Zadání domácího úkolu

Napište pohádku minimálně na stránku a pokud můžete, přečtěte ji nějakému škvrněti. Jeho reakci mi sem pak napište. Pokud před vámi raději všechna škvrňata utekla, zkuste se vrátit do dětských let a napsat vaši reakci, kdyby vám někdo dal přečíst takovou pohádku. Mnoho štěstí.

Vypracování

Tuto pohádku vyprávím někdy mojí půlroční Anežce, je spojená s hraním divadélka pomocí maňáska – pejska, který má místo tlapek uzlíky.

 

O pejskovi s uzlíky na tlapkách

Byl jeden pejsek, nebyl ani malý, ani velký. Měl dlouhé visací uši a byl zrzavý. Bříško měl bílé a měl na něm hnědé a zrzavé proužky. Pejsek to byl pěkný a vedl by i spokojený pejsčí život, jen kdyby neměl místo čtyřech tlapek uzlíky. Moc špatně se mu s nimi chodilo a ani pořádně běhat a hrát si nemohl. Rozhodl se tedy, že se zeptá ostatních zvířátek na dvoře, kdo by mu z jeho šlamastiky pomohl. 

Nejprve se vypravil do chlívku, kde bydlelo prasátko.

„Haló, prasátko, řekni mi, kdo by mi mohl pomoci, abych měl místo uzlíků tlapky. Vždyť já ani běhat nemůžu.“

„Kvík, chro, chro, to nevím, já tlapky nemám a nechodím ven s chlívku.“

Pejsek se rozhodl, že se zeptá kravičky, která bydlela hned vedle.

„Kravičko, kravičko, řekni mi, kdo by mi mohl pomoci, abych měl místo uzlíků tlapky. Vždyť já ani běhat nemůžu.“

Kravička se ale lekla a dělala jen „Bůů, bůů, bůů,“ a kulila na něj veliké dobré oči. Pejsek pokrčil rameny a rozhodl se, že zkusí štěstí na pastvě, kde se pásly ovečky a koza.

„Haló, ovečky, řekněte mi, kdo by mi mohl pomoci, abych měl místo uzlíků tlapky. Vždyť já ani běhat nemůžu.“

„Béé, béé, my nevíme, protože máme paznehty,“ bečely sborem ovce.

„Tak, tak, méé, méé,“ přikyvovala jim současně koza. „Zkus to na dvoře u slepic, méé.“

Pejsek smutně pokrčil rameny a vydal se na dvůr, kde zobaly zrní slepice a hlídal je kohout.

„Kohoute a slepičky, řekněte mi, kdo by mi mohl pomoci, abych měl místo uzlíků tlapky. Vždyť já ani běhat nemůžu.“

Slepice k němu otočily hlavy a kohout na něj zamrkal okem. „Kikiryký, pejsku, mi máme přece pařátky, o tlapkách nic nevíme. Ale počkej, kočka má tlapky, ta by mohla umět poradit.“

 Kočka se vyhřívala na zápraží, když k ní pejsek přišel, zaprskala a šup, už byla na stromě.

„Počkej, kočičko!“ volal za ní pejsek do větví.

„Mňau, prsk, běž pryč!“ ježila se kočka.

„Prosím, řekni mi, kdo by mi mohl pomoci, abych měl místo uzlíků tlapky. Vždyť já ani běhat nemůžu.“

„Mňau, tlapky říkáš? Já mám tlapky kočičí. V lese bydlí lišák a ten má tlapky jako pejsci. Navíc, lišky jsou prý chytré,“ slitovala se nakonec kočka.

Pejsek už měl uzlíky celé ušoupané, ale rozhodl se, že se do lesa vypraví. V lese nikdy nebyl a tak se trochu bál. S čenichem přikrčeným u země, chodil mezi velikými stromy. Když zahlédl něco zrzavého, jako byl on, co se mihlo v křoví.

„Lišáku, chytrý lišáku,“ volal tiše pejsek za mizejícím stínem. „Lišáčku, počkej, řekni mi, kdo by mi mohl pomoci, abych měl místo uzlíků tlapky. Vždyť já ani běhat nemůžu.“

V lese bylo ticho. Když tu se ozvalo pejskovi u ucha: „Uzlíky říkáš? Na to se musím podívat.“ Kde se vzal, tu se vzal, stál u něj lišák a stříhal ušima. Prohlédl si první uzlík, druhý, třetí i čtvrtý. Pokýval hlavou a řekl pejskovi: „Teď drž!“ Zatahal pomocí zubů za jeden, druhý, třetí i čtvrtý uzlík a všechny je rozvázal. A hele, pod nimi byly normální krásné pejsčí tlapky. Než stihl pejsek lišákovi poděkovat, už byl pryč, jen ve větvích stromů bylo slyšet jeho pochetávání. Pejsek si prohlédl svoje zbrusu nové tlapky a radostně skotačil domů.   

 

Manžel říká, abych jí tuto hororovou pohádku o handicapovaném pejskovi nevyprávěla. Anežka ale nebrečí a chvíli poslouchá, tak to zřejmě nebude tak hrozné. Tedy, její pozornost je závislá na tom, jak moc se pitvořím a jak moc ze sebe dělám blbce.