Zadání domácího úkolu

 

Napište mi, jak jste se poprvé dověděli o famfrpálu. Od koho, v kolika letech, jaká vám ta hra připadala a tak podobně.

(Úkol je nepovinný, tak když už se ho rozhodnete dělat, neodfláknout!)

Rozsah libovolný, ale za slátaniny a „kraťasy“ body dolů. Pamatujte, že 3 palce jsou univerzální hranicí většiny předmětů.

Vypracování

Famfrpál. Hra, kterou zná snad každý. Jak už jsem říkal, nikdy jsem ho nehrál. To ale neznamená, že bych žil ve vzduchoprázdnu a ani o něm neslyšel. Přítel mojí sestry, Alfons Boubelka, je famfrpálem úplně posedlý, hrál ho profesionálně za Vyšehradské potápky. + Můj tatí je zas posedlý Boubelkou, že se s mou sestrou jen přátelí a svatba nikde. + Jistě uznáte, že ve společnosti takového sportovce se nehovoří právě o dramatickém vpádu žlutých puntíků do letní kolekce na Příčné?

O famfrpálu jsem poprvé slyšel od mého otce, jak to má správně být. Odmala jsme spolu chodili fandit místnímu týmu, Buclatí Bouchoři. Tatínek asi z přesvědčení, že se to sluší, ale já je začal mít opravdu rád. Každý hráč tohoto týmu musí totiž vážit aspoň 100 kg, +teď neruš, Vilibalde, vidíš, že píšu+ pokud při povinném vážení neprojdou, musí se podrobit přísnému vykrmování. A při zápase jim pak tak krásně přetékají faldy! :) Sázíme se, jestli ten který hráč přepadne a sletí z koštěte. Nezdá se to jako hodnotná zábava, ale už jsem si tím vydělal spoustu peněz. +co děláš? netahej mě za ten rukáv!+

Žijeme na hradě Kulíkov, hezky celý klan pohromadě. Spousta dětí ... Samozřejmě, že se tam hrál i famfrpál, ale hezky potají, aby maminky nevěděly. Na stařičkých dýchavičných košťatech, moc vysoko se to vybrat ... +proboha Vilibalde! To na něj nemůžeš dát pozor? Barnabáši, cos to udělal? No tak! Dupej pořádně!+

Vážená paní profesorko, omluvte, prosím, kvalitu tohoto úkolu - tedy po estetické stránce. To očouzení, rozmatlané saze a prohořelá místa způsobil Barnabáš, můj mini dráček (býval plyšový, ale to je dlouhý příběh), protože ho Vilibald (můj sovák) neuhlídal a on mi tady kýchnul.

Kde jsem to skončil? .... nedalo, ale pro účely vesnického hraní, to naprosto stačilo. Moc často jsem mé příbuzenstvo hrát nevídal, daleko víc mě to táhlo ke strýčkovi Bonifácovi do laboratoře. Slyšela jste už o strýčkovi Bonifácovi? Je to opravdu známý tvůrce lektvarů, možná znáte jeho firmu "Lektvary pro každou příležitost". A to teda jako opravdu pro KAŽDOU příležitost ;)

+Barnabášku, huš! Vydrž to ještě chviličku! drby drby...+ Takže jsem raději vařil lektvary, než hrál famfrpál. To neznamená, že bych ho neměl rád, ale zkrátka jsem měl vždycky něco důležitějšího. Mnohem zajímavější to pak bylo, když si začal Alfons s mou sestrou. Potom občas chodil hrát se staršími famfrpál na kopec za náš hrad. To jsme se pak s bratranci potají vyplížili za nimi a sledovali, jak hrají. Byli možná lepší než Bouchoři, ale zas to nebyla taková sranda, protože jim nikde nic nepřetékalo.

Můžu říct, že tady se na famfrpál docela těším. Kvalitní vybavení, spoluhráči i soupeři. Řvoucí tribuny. Bude se hrát o NĚCO, rozumíte mi? Ne jen taková vesnická plácaná na starých herkách. +ano, Barnabášku, už jdu.+ Musím už bohužel skončit, dřív než to tady Barnabáš podpálí celý :)  Víte, zajímalo by mě, proč jste začala učit a nepokusila se získat profesionální angažmá... +ANO! JDU! huš! Vilibalde! Pojď, kloučku, proletíš se. Tohle odneseš paní profesorce Malrinové, rozumíš? Nosí s sebou všude koště ;) a ne že jí zas vyžereš celou klec. No jen se podívej, jak ses spravil. Auuuuuu! On mě klovnul?! Leť, drsňáku!+