Zadání domácího úkolu

V rámci samostudia si nastudujete něco o Švýcarsku a napíšete o tom pojednání alespoň na tři palce. Je prakticky jedno, o čem budete psát, můžete si vybrat Genevu, Zürich nebo úplně něco jiného. Můžete psát klidně i o rétorománštině, pokud vás nadchla, stejně jako Petera. Můžete psát z mudlovského hlediska nebo z kouzelnického hlediska nebo to spojit dohromady. Je to na vás, překvapte mě!

Vypracování

Švýcarsko je boží. Ještě jako malý banké... ééé... -pohodí hlavou- ne, jako malý neštudovaný kouzelník jsem tam byl. Moc si toho samozřejmě nepamatuju, ale jednu zásadní věc přece. Švýcarsko, jak víme, je zemí sýrů a čokolády. Hlavně té čokolády tedy že... A já mám čokoládu samozřejmě rád -zasní se-. No a ačkoliv mi moji kamarádi dodnes nevěří (dobrá, uznávám, že ti nejomezenější jsou opravdický mudlové), já vím, co jsem viděl. Při procházce v horách jsem na planině přes údolí viděl KRÁVU  MILKU. Myslete si, co chcete. Já vím, že tam byla a nikdo mi to do smrti nevymluví!

A když jsme u té čokolády, v našich krajích je bezesporu známá švýcarská čokoládová značka Lindt. Její historie se začala psát přibližně před 150 lety. Tehdy se pan Lindt pokoušel udělat z čokolády slast. To bylo dost těžké, protože v té době byla čokoláda víc žvýkačka než čokoláda. Ať se cukrář snažil sebevíc, stále se nedařilo. Jeden z jeho učňů však jednou odešel před víkendem z výrobny a zapomněl vypnout stroje. Pan Lindt byl v pondělí, když to uviděl, naštvaný, jenže pak zjistil, že stroje přes víkend zpracovaly hmotu tak, že z čokolády se stala konečně ona slast, co se rozpouští na jazyku.
My ale samozřejmě víme, že to nebylo jen tak. Na švýcarském ministerstvu kouzel jsou k nalezení archivní materiály z dané doby a co si budeme povídat... za téměř každou mudlovskou náhodou je nějaké kouzlo. Onen čokoládový učeň byl alchymistický experimentátor, který využil možnosti pracovat v cukrářství, neboť se tak mohl lehce dostat k ingrediencím, které se mezi kouzelníky v té době běžně nepoužívaly. Zůstával v práci často přesčas, aby mohl využívat místních prostor a věcí.
Zde k nahlédnutí útržek z deníku onoho čaroučně, v němž popisuje onu osudnou chvíli:
Všecko špatně. Dnes jsem zůstal u strojů opět déle, abych se pokusil doladit kvalitnější směs zjemňovače a ten byl pak vyvažujícím protipólem pro mé tajné a složitější elixíry. Ostatní odešli brzo. Vždyť je pátek a v pátek se tu mudlové chtějí aspoň trochu uvolnit. Jakmile za posledním z nich zapadly dveře, dal jsem se do práce.
Zjemňovač je hotový raz dva a mám ho už nastudovaný tak precizně, že jsem ho připravil téměř během mrknutí oka. Po mých předešlých zkoumáních jsem ale chtěl vyzkoušet efekt vanilkového extraktu a kakaového másla. Podle toho, co jsem zatím ve svých pozorováních zjistil, by měly obě tyhle ingredience mít pozoruhodně výjimečný vliv na fungování zjemňovadla v jiných lektvarech.
Zrovna jsem pečlivě odměřoval jednotlivé kapky extraktu a opatrně je chtěl přidat do zjemňovadla, když se z toho proklatého kostela ozvalo dunění zvonu. Všichni si tu potrpí na přesné měření času, to ano. Ale já si na to zvonění zřejmě nikdy nezvyknu. Vyděsilo mě to a v momentě ztráty soustředění jsem zavadil o lahvičku se zjemňovací esencí. Byly to krušné vteřiny. Lahvička se točila a převažovala a já měl na moment pocit, že vše dopadne dobře. Jenže při posledním zaduněním zvonu se lahvička převrátila a obsah mé kouzelné esence se vylila do kádě, kde stroje hnětly čokoládovou hmotu. Chvíli se nic nedělo, ale pak to z kádě začalo syčet a doutnat, já ztratil hlavu, popadl jsem jen svoje skladné alchymistické nářadí a z výrobny jsem utekl. Věděl jsem, že je to špatné a že budu muset zmizet. A to jsem tu měl tak příhodné podmínky pro bádání...

Pěkné dny!

Jarrq M.