Zadání soutěže
Některé dvojice postav přímo vybízejí, abychom si je (byť podvědomě) srovnávali, porovnávali, přeměřovali, převažovali... A nakonec třeba i vážili/nevážili.
Jiné dvojice už nejsou tak jasnou volbou, ale o to je výsledek převažování zajímavější a přínosnější.
Dnes na misky vah pokládám Petera Pettigrewa a Nevilla Longbottoma.
Co všechno mají tyto postavy společného? Co je naopak odlišuje? Co je ovlivňovalo? Ve kterých bodech se jejich životní cesty ubíraly podobnými směrem? Co jejich motivace, mindráky, zásady, talenty, zázemí, zlozvyky, přátelé, nepřátelé, práce na sobě samém... Cokoliv vás napadne. Ponořte se pokud možno do hloubky a zpracujte to formou ÚVAHY.
Minimální rozsah stanovuji na 5 palců. Extratřídu tvoří odpovídající kvalita a délka.
Vypracování
Položeno na misky vah, na první pohled by se mohlo zdát, že toho mají Petr Pettigrew a Neville Longbottom mnoho společného. Oba byli v Bradavicích, oba stáli po boku silnějších přátel či spíše v jejich stínu, oba se zdáli spíše nenadaní, ustrašení, zbabělí, odmítající riskovat a vystavovat se nebezpečí. Oba působili nervózně a nedůvtipně. Přes všechny své očividné nedostatky oproti smělým kolegům ovšem oba přišli také do Nebelvíru, koleje proslulé statečností a srdnatou bojovností. Oba se často stávali terčem vtipů nebo přímých útoků druhých studentů, možná i proto nakonec inklinovali k „silným“ ikonám školy, u kterých měli jistotu, že se jich proti bezpráví zastanou. Oba si neuvědomili hned, že na svoji obranu mají sílu sami v sobě. Oba se nakonec ukáží jako docela nadaní – Neville se zlepší, když si začne trochu věřit a navíc získá i svou vlastní hůlku, která mu lépe vyhovuje než jeho první, zděděná po otci. Petr zase prokáže, že nebyl tak nenadaný, tím, že se naučí přeměňovat ve zvíře jako zvěromág, byť ve zvíře malé, v krysu. Navíc dovede dobře zacházet i s kletbou Avada Kedavra, jak jinak by dokázal sám zabít tucet mudlů na ulici a sám si ještě uříznout prst a nic z toho „nepokazit“? Oba jsou svým okolím dlouhodobě podceňovaní a tohle vnímání sebe sama se naučili i trochu přejmout jako svůj vlastní pohled na sebe.
Při druhém pohledu, sahajícím pod povrch osobnosti Petra i Nevilla, však spatříme, jak moc jsou od sebe rozdílní, a to už od prvního ročníku v Bradavicích. O výchovu Petra se před nástupem do Bradavic starala jeho matka (o otci jsme se nedozvěděli nic), Nevilla vychovávala přísná babička, protože rodiče byli trvale u Sv. Munga. Myslím, že v tomhle už je počátek rozdílů. Zatímco Pettigrew vyrůstal bez příkladu, jak jsou síly zla hrozivé, Neville je viděl často, na svých vlastních rodičích, kteří, ač byli naživu, byli spíš jen „tělesné schránky“, které svého syna nepoznávaly. To muselo na Nevillovi zanechat stopy, proč Smrtijedy a Voldemorta bytostně nenávidět. Další rozdíl je znát v prvním roce na Bradavicích. Petr se do přízně přátel zprvu asi spíš „vlichotil“, chtěl trochu jejich slávy pro sebe. Oproti tomu Neville se dokázal Harrymu, Hermioně a Ronovi postavit, když viděl, že zase kují plány, které by mohly poškodit jejich kolej. Tehdy prokázal, že je srdcem opravdu lev, i když působil poněkud uboze ve srovnání se zbylou trojicí. Byl to první statečný čin, který ocenil i Brumbál. Oba potřebovali v některých předmětech pomoc, zatímco Petr „Červíček“ Pettigrew z nabitých zkušeností hodlal vytěžit osobní prospěch, aby se aspoň trochu vyrovnal svým kamarádům, Neville chtěl podle mého prostě projít školou, potěšit už tak smutnou babičku, být aspoň trochu jako jeho rodiče, kteří byli slavní. Neville tak žil ve stínu jak svých přátel v Bradavicích, tak ve stínu slávy svých rodičů. Nejsem si jistá, jestli se někdy Pettigrew zachoval opravdu statečně. Uříznutí prstu nebo ruky nepovažuji za statečné, udělal to spíš z bázně před Pánem zla nebo z osobního prospěchu, aby se vyhnul Azkabanu. Zradil své přátele, protože věřil, že našel silnějšího společníka v lordu Voldemortovi a Smrtijedech. Více než morálky si Petr cenil, podle mého, moci. Jako nebelvířan měl v sobě jistě potenciál se od přátel mnohé naučit a bojovat za kolektiv, nakonec ten potenciál ale nikdy tak docela nevyužil, kromě zaražení se, když měl zabít Harryho. Což ho pak stálo život, když mu mocný dar od lorda Voldemorta, náhradní stříbrná ruka, stiskla jeho vlastní hrdlo. Oproti tomu Neville, i když se moc bál, postavil se vždycky za hodnoty, v které věřil, i když ho to donutilo postavit se nepřátelům nebo i přátelům. Pracoval na sobě a postupně získal i sebeúctu a sebedůvěru. V boji na ministerstvu poprvé ve velkém ukázal, že má srdce na správném místě, že za své přátele položí klidně i vlastní život, protože je má rád. Dokázal, že je schopný klást život někoho jiného před svůj vlastní. Pettigrew téhle oběti nikdy nebyl schopen a raději své přátele vydal tomu, kdo vládl větší mocí, hlavní pro něj bylo, že sám zůstal naživu, že z nebezpečí utekl. Neville se proti tomu později do nebezpečí dobrovolně vrhal, do bitvy o Bradavice, místo, které miloval, do narušování chodu školy, když se ocitla pod vedením Smrtijedů. Sečteno, podtrženo, myslím, že i když měli oba podobný „startovní“ potenciál, i když se najdou společné prvky osobností, cesta obou vedla záhy různými směry. Petr Pettigrew si zvolil snazší cestu, která mu zajistila, že přežil i to, co by ho jinak zabilo (Voldemort by ho mučil, aby vydal tajemství Potterových atd.), Neville se vzmužil a tvrdou prací na sobě samém vyrostl v laskavého šikovného mága, na kterého se mohou přátelé spolehnout, aniž by je kdy zradil, raději by totiž zemřel, třebas i v boji, než by zradil své milované a své ideály. Zatímco Merlinův řád I. Třídy získal Pettigrew podvodem, Neville si úctu ostatních i bez řádu vysloužil tím, jak statečně se uměl v pravou chvíli zachovat. Je tedy mnohem více věcí, v kterých jsou Petr a Neville rozdílní, než těch, které mají společné.
