Zadání domácího úkolu
Vyberte si nějaký předmět/objekt z inventáře Muzea černokněžníků a napište pojednání o jeho využití v historii.Vypracování
Asyrské žezlo slabosti
Popis
Stav:
- na některých místech rozsáhle poškozené,
- stopy po škrábancích a ostrých předmětech,
- v některých částech znehodnocení původního textu a materiálu, jiné úplně chybí
Délka: 63,4 cm
Váha: 856 g
Složení:
- dřevo neznámého původu (možná nyní nenalezitelný/neexistující strom mésu z asyrských legend, který se korunou dotýkal nebe a kořeny sahal do podsvětí),
- dříve patrně světlejší barvy,
- na násadě je umístěna rukojeť s potahem z kozí kůže, která je zakončena stříbrnými obručemi (talhe část rozhodně není původní),
- hlavice patrně složena z železa,
- soška králíka byl původně uplácaná z hlíny, až po čase jí nahradil kovový odlitek (slitina titanu)
Rozsáhlejší popis: Na násadě jsou jasně viditelné klínové znaky, staré asi z roku 700 př. n. l., tedy pár desítek let před koncem Asyrské říše. Jedna se o znaky pro boha, plodnost, den a noc a dům. Přestože bylo ve starověké Asýrii rozšířeno polyteistické náboženství, není dochována žádná zmínka o králičím bohu či bohu s králičími znaky. Může jít pochopitelně o nějakého prostředníka boha plodnosti Enkiho, ten byl však v Asýrii často zobrazován jako rybí muž a proto soška králíka nespadá do souvislostí. Králík obecně je ovšem symbolem plodnosti, hojně rozšířený především na evropské a americkém kontinentě, proto tento symbol v Asii vyvolává mnoho otázek. Může se například jednat o přejímání cizích primitivních kultur? Asýrie byla rozsáhlá říše, výše postavení lidé měli mnoho času ke hloubání. Je možné, že by takové žezlo mohlo vzniknout následkem střetu nějakého asyrského badatele s primitivním kmenem, který přišel ze severovýchodu?
Je zjevné, že rukojeť na násadě není původní, pod ní se může skrývat více klínových znaků. Bohužel i rukojeť je poškozená - kozí kůže je na několika místech potrhaná, k násadě byla přilepena patrně nějakou lepící tekutinou. I pouhý pokus o její oddlání by mohl v konečném důsledku poškodit žezlo více než v jakém stavu se nyn nachází. Násada nebyla však znehodnocena pouze touto cestou - někdo vyryl v řecké alfabetě na násadu své iniciály stejným ostrým předmětem, jako bylo o kousek výš vyryto patrně římským hodnostářem SPQR (Římané si tak rádi označovali objekty, které drželi ve vlastnictví).
Z vyobrazení je patrná křivost násady. Ta byla nejspíše vykřivena jedním z majitelů nebo při putování k nim. Kvůli narušené stabilitě se tedy žezlo vikle, a tudíž není bezpečné ho držet pouze za násadu.
Hlavici zakončují čtyři velmi špičaté hroty - dva okolo sošky a dva, které tvoří uši králíka. Sošce samotné pak chybí oči - místo nich má prázdné důlky. Původně jako oči sloužily dva demantoidy, sytě zelené granáty, jejichž naleziště jsou v severovýchodní Asii, na území Konga a ve Spojených státech amerických. Demantoidy byly ze sošky schválně vyjmuty, protože byly magickým srdcem celého žezla.
Z hlavy králíka vyrůstá kovová tyčka, která dříve nesla možná znak pro boha nebo nějaký jiný piktogram. Na jeho čele je znak naopak krásně vidět.
Na sošce je dále patrné detailní šrafování srsti. Přestože má králík jisté anatomické nesrovnalosti, má žezlo nevyčíslitelnou historickou a uměleckou hodnotu.
Vzhled
Historie
Díky vzhledu klínového písma jsme schopni odhadnout přibližný vznik tohoto objektu, ačkoliv příčina jeho vzniku a význam takového žezla je naprosto nejasná. Žezlo se sice v podobě velkých i menších tyčí objevovalo už od dob starověké Mezopotámie, ale s žezly bývali zobrazováni bohové. Jelikož je známo, že toto konkrétní žezlo nepatřilo žádnému známému panovníku Asyrské říše ani pozdějším říším, pro koho tedy bylo určeno?
První dochovanou zmínku o žezle máme až z ruky řeckého básníka, kouzelníka, který pro mudlovský svět upadl v zapomnění. Aetos z Athén popisuje žezlo jako paměť na tyranidu, znehodnocené bojem o moc. Autor sám patrně nebyl tím, kdo na žezlo vyryl iniciály v alfabetě, a odkazem na tyranidu může myslet mnohé (s ohledem na to, že se nepodařilo přesně specifikovat stáří dochované básně, vyryté nezvykle na stéle). Myslí tím Aetos tyranidu Peisistratovců (561 až 510 př. n. l.)? Nebo snad naráží na vládu 30 tyranů po peloponéských válkách (404 až 405 př. n. l.)? A dostalo se žezlo z Asie do Řecka díky obchodu? Nebo například během řecko-perských válek (499-449 př. n. l.), jelikož na území Asýrie se rozkládala Perská říše?
Osud žezla pak na dlouhou dobu upadne v zapomnění. Do Soupisu nezvyklých předmětů sesbíraných z řeckého pobřeží ho zaznamená až římský úředník Quintus Mummius Eumenius, mudla mimochodem, který v období samovlády Julia Caesara (45-44 př. n. l.) napsal, že žezlo nezvyklých symbolů a prastarých znaků vyvolává třeštivou bolest hlavy a že pohled do chladných zelených granátu jehož je roven pohledu do prázdných očí barbara. Těžko říct, co se během minimálně tří staletí s žezlem dělo, že najednou začalo vyvolávat takovou bolest hlavy? Zmocnil se ho mezitím nějaký černokněžník, který skončil nějakou strašlivou smrtí na řeckém pobřeží? Faktem je, že žezlo bylo uzamčeno v jednom z římských skladů a patrně někdy v této době do něj bylo vyryto SPQR.
Jenže vláda Říma skončila roku 476 pádem západořímské říše. Ta byla rozvrácena Odoakerem (původem Visigót), po něm zase Apeninský poloostrov obsadil kmen Ostrogótů (5.-6. stol.). Během této doby znovu není jasné, co se se žezlem dělo. Až snad úplně náhodou byl objeven spis psaný hlaholicí jedním z Metodějových žáků (takže zhruba 863+), paradoxně byl tento žák zdařilým kouzelníkem, tudíž spis opatřil kouzly proti opotřebení. Uvádí v něm, že žezlo znaků, jež nikdy neviděl, patřilo nejspíše nějakému pohanskému kmeni daleko od Velké Moravy, a že vyvolává stavy podobné těm po pohanských rituálech, jaké na svých misiích mnohokrát spatřil - pot, horké čelo, nepříčetný výraz a hlavotoč. Žezlo získal z rukou pohana, kterého představil Bohu a který přijal jeho překypující lásku stejně dobře, jakož byl šťasten, že se dle něj zlé hůle zbaví. Byl to právě Metodějův žák, který zaznamenal nové účinky asyrského žezla. Označil ho jako žezlo slabosti, protože vyvolávalo malátnost a horečky. O třeštivých bolestech hlavy se však nezmiňuje. Možná, že žezlo v pohanských rukou bylo použito při nějakých krvavých rituálech? Nebo možná i úplně obyčejných. Něco zkrátka posílilo jeho zlou energii. Třeba si ho vzal do parády šaman, kdo ví. Bohužel Metodějův žák nemohl zkoumat žezlo dlouho. Už po Metodějově smrti byli všichni jeho žáci knížetem Svatoplukem z Velké Moravy vyhnáni. Žák ve svém spisu lituje přesunu do sousedních Čech, protože prý během bouře ztratil v tom zmatku žezlo. Nebo se ho možná zkrátka pokusil zbavit postaru, jen to ve spisu nechtěl přiznat.
Žezlo se o pár staletí později (během doby předtím o něm není ani vidu, ani slechu) dostalo náhodně do rukou kouzelníka Světozara z Kozí hůrky. Ten žezlu opatřil právě onu rukojeť z kozí kůže a stříbrné obruče, protože měl za to, že stříbro zabraňuje šíření zlé energie. Světozar žil na malém kopci v dřevěné chýši a pro okolní vesničany byl jejich dědek kořenář. Patrně by byl jedním z chybějících článků historie tohoto předmětu, jelikož sám si nevedl žádné spisy, ale naštěstí pro nás okolím procházel arabský překupník se šperky, který si vedl poctivé záznamy o obchodech. V místě na poznámky uvedl, že jistý podivín z nevzhledné chýše chtěl od něj odkoupit velmi drahý perský koberec s úmyslem ho použít k létání. Jelikož arabský obchodník neznal čaroděje a odmítl vzít si za perský koberec nějakou sošku na dřevěné tyči, byl proklet a dle jeho slov mu na druhý den naskákaly na těle rudé tečky. Protože byl pochopitelně naštvaný a všechno ho svědilo, postěžoval si v místním hostinci na podivína, načež se mu dostalo souhlasných projevů od místních, které v poslední době Světozar moc nepotěšil. Arabský obchodník jim za zničení Světozarova živobytí nabídl tučnou částku, kvůli čemuž vesničané navečer vyrazili k Světozarově chýši s úmyslem ji podpálit. Z celkového počtu šesti rozbouřených vesničanů a jednoho štěkajícího psa se vrátil pouze jeden vesničan, obsypaný tutéž vyrážkou jako arabský obchodník. Když přišel, měl dle všeho hrůzu v očích a jen se strachem vyprávěl, jak jim nějaká zelená lesklá očiska propálila žhavou díru až do duše, až se s nimi celá zem několikrát zatočila, a jak pak všichni pelášili pryč, a jak se z Bonifáce (totiž hlídacího psa) stalá krvežíznivá bestie, co napadla vlastního pána, a jak všechny naráz přepadla hrozná kocovina, a jaké teplo cítil vyděšený vesničan na svém čele, jakoby ho oheň pekelný sužoval. Zde je těžké určit, za co mohl samotný čaroděj Světozar a za co starověké žezlo. Nicméně Světozar ho měl ve svém držení i ve vlastním hrobě. Je zvláštní, že se se žezlem nechal i pochovat. Nicméně bylo díky tomu žezlo od ostatních rukou v bezpečí.
Až roku 1956 ho našel černokněžník Václav, přezdívaný Strachota, a páchal s ním rozsáhlé zločiny. Strachota se vyznamenal především masovou vraždou okresního famfrpálového týmu Dušičky, ve kterých jako mladý aktivně působil, dokud z něj nebyl za nevhodné chování vyhozen. Ze členů týmu přežil jen trenér, který se zdržel ve frontě na čokoládová košťata a tím pádem přišel pozdě na trénink a zmeškal moment vraždy.
Strachota byl impulzivní kouzelník s obsedantně-kompulzivní poruchou, který se vyznačoval nošením svého mládežnického famfrpálového dresu s číslem 4 (pozice střelec) a šikovnými leteckými manévry na koštěti Zameták.
Jeho dopadení vyžadovalo dvaceti minutovou honičku na košťatech a umění přemisťování v letu. Díky této fascinující kombinaci a umu bystrozorů Krátkého, Špleckové a Černého byl Strachota dopaden. Při následném výslechu prozradil motivy vraždy (újma na cti při vyhození z týmu) a mimojiné také to, kde k žezlu přišel. Žezlo samotné mělo na vyšetřující bystrozory nepříjemné účinky, kterým nezamezilo ani pomazání ochrannou tinkturou, nošení amuletu a už vůbec ne žádné kouzelné formule. Dlouhodobý pobyt s žezlem v minimální vzdálenosti vyvolával pocity omdlévání, zvracení, točení hlavy, vysokou horečku a bolest kloubů a zubů. Analýza trvala dlouho, než se konečně přišlo na to, že veškerá energie se tvoří v demantoidech. Před jejich vynětím ale chtěl tým bystrozorů vypátrat, proč příznaky působení žezla nepociťoval černokněžník Václav.
Na dobu dvou hodin uzavřeli Strachotu do malé komůrky s žezlem. Strachota vyjadřoval známky psychického narušení, žezlo neustále hladil a časoval ho líbeznými zdrobnělinami. Nevykazoval však žádné pocity nevolnosti či celkové slabosti. Zrovna ve chvíli, kdy ho měl příslušný bystrozor vyprovodit z komůrky zpět do cely, chytil Strachota žezlo do rukou a dva ostré hroty (králičí uši) si zabodl do krku. Minutu na to už nežil. Úmrtí černokněžníka pochopitelně vyvolalo převelení příslušných bystrozorů na nižší pozice nebo úplné vyhození z práce kvůli nedbalosti. Samotné žezlo bylo očištěno, oba demantoidy byly vyjmuty, zabaleny do zvláštní schránky spolu s pozitivně nabitými předměty a zakopány 20 metrů pod zem.
Současnost
Předmět je jako exponát poměrně neškodný. Jeho energie se nemá kde kumulovat a za ta léta vyprchává velice rychle. Ještě v šedesátých letech se některým návštěvníkům muzea dělalo v blízkosti žezla nevolno, dnes se takto děje pouze obzvláště magicky citlivým jedincům. Přesto se nedoporučuje jeho návštěva těhotným čarodějkám!
