Zadání soutěže

„Budete si přát ještě něco, Výsosti?“

„Ne, ne, to je dobré, Anno, děkuji,“ usmála se od zrcadla na svou komornou a ta s úklonou opustila komnatu.

Stařičká královna se znovu zkoumavě zadívala na odraz své tváře a pozorovala detaily. Pak vzala ze stolku kartáč a ještě několikrát pročísla dlouhé prameny stříbřitých vlasů. Zdálo se téměř nepředstavitelné, že kdysi byly světle hnědé a leskly se jako lakované dřevo. Jak to všechno tak rychle uteklo!
Královna se zastavila pohledem na dřevěné šperkovnici před sebou. Ach, ta by mohla vyprávět…

S jemným úsměvem si vzpomněla na svou maminku a páté narozeniny, ke kterým tuto šperkovnici dostala jako dárek. Maminka jí tehdy kladla na srdce, že o šperkovnici se každá žena dobře stará a ukládá do ní své poklady. Již tenkrát se ale Magdaléna rozhodla, že do ebenové skříňky nebudou patřit tretky z drahých kovů a kamenů, ale úplně jiné bohatství: opravdové cennosti, které jsou pro ni důležité. První z nich se stal ohnutý špendlík, který našla pod stolem u maminky v pokoji – vzpomínka na den, kdy se dozvěděla, že bude královnou. 

Královna se pousmála a přejela něžně dlaní po dřevěném víku. No vida, a už je to přes osmdesát let… Nenápadná truhlička z ebenového dřeva vystlaná nejjemnějším tmavorudým saténem byla za ta léta svědkem mnoha událostí. Viděla ji plakat i se smát, viděla ji zuřit nad nespravedlností světa a okolí, viděla ji bránit se rodině i bránit rodinu… Ať se v Magdalénině životě dělo cokoli, byla u toho. Stála neochvějně pořád na tom samém místě pod zrcadlem. Nikdy nezakolísala. Vždy věrně střežila královnina největší tajemství. Za odměnu nyní obsahovala celý její život.

***

Milí, drazí,
vítejte u třetího kola velkolepého podzimního projektu čítárny Sub Salix!

Královna Magdaléna se narodila roku 1700. Prožila téměř celé 18. století a ze všech důležitých momentů svého života si střádala drobnůstky ve své šperkovnici. Před Vámi teď leží truhlička plná pokladů... Co se v ní skrývá? Drobné předměty, běžné i výjimečné, všechny mají ale pro královnu obrovskou hodnotu, jsou stejně důležité jako vzpomínky na události, které se staly. Co všechno má královna ve své šperkovnici a jaké okamžiky jí tyto drobnosti připomínají? To je už čistě jen a jen na Vás! Otevřete víko, jednu z nich si vyberte a pusťte se do psaní…

PODMÍNKY:

• Název příspěvku bude daný drobný předmět, např. "Lískový oříšek" nebo "Diamantová náušnice" apod.
• Bude to povídka o rozsahu 4 – 10 palců (ani více, ani méně!) ze života královny Magdalény, která objasní, jak se Vámi vybraný předmět ocitl ve šperkovnici, proč ho tam královna dala, co symbolizuje, co jí připomíná.
• Povídka bude napsaná ve třetí osobě (vypráví ji vypravěč, ne královna).
• Může být z jakékoliv etapy jejího života – od pěti let, kdy šperkovnici dostala od své maminky, až po moudré stáří, ale pozor – jsme v 18. století, tedy mezi lety 1701 až 1800.
• Nechci žádné fantasy, zůstaňme, prosím, v realitě.

PŘEČTĚTE SI, CO UŽ O KRÁLOVNĚ MAGDALÉNĚ VÍME, z čeho můžete vycházet, ať toho nemáme více k jednomu tématu.

Ve šperkovnici už jsou tyto předměty: stříbrný náprstek, pamětní medaile, přívěsek s rubínem, bílý kapesníček, sokolí pírko, malý knoflíček, polovina mušle, brož ve tvaru peříčka, prsten s rubínem, úlomek voskové pečeti, žluté pentličky, malý úlomek granitu, černý knoflík (který měla původně látková panenka jako oko), modrý oblázek, který mění barvu na růžovou, odřený a zašlý starý stříbrný prstýnek, brož ve tvaru zlaté růže, špulka zlaté niti, šnečí ulita, prsten s růží a porcelánové slůně. (Pište tedy o jiných).

Jen pro ilustraci, v 18. století např. vládl Petr Veliký, Ludvík XIV., nebo Marie Terezie; byl vynalezen bleskosvod a James Watt upravil parní stroj; kvůli silnému zemětřesení a následné tsunami byl téměř zničen Lisabon; vznikla Velká Británie, proběhlo několikeré dělení Polska, Spojené státy americké vyhlásily nezávislost a začala Velká francouzská revoluce. Nic z těchto reálií nemusíte použít, zároveň můžete použít cokoliv, i mnohem víc. Královna Magdaléna sice vládla smyšlenému království, ale mohla se s leckým potkat, s někým si dopisovat, někoho navštívit... Jen mějte na paměti, v jakém období se nacházíme – neměli mobily, internet ani auta.

Jinak se Vaší fantazii meze nekladou :)

Tato soutěž bude mít 7 kol postupně probíhajících až do konce listopadu. Podrobnosti najdete v čítárně Pod vrbou.

Moc se těším, co královně vymyslíte!
Hodně štěstí přeje
Helenia Kukková

Vypracování

Struna z houslí

 

Magdaléna vzala do ruky stočený provázek z ovčích střívek. Houslová struna. Sama se samozřejmě jako správná princezna v mládí učila hrát na řadu nástrojů, ale nikdy jí to moc nešlo. Na rozdíl od její Fiony, ta se s nástrojem v ruce už snad narodila. Ve třech letech Magdalénina dcera uměla na harfu zahrát svoji oblíbenou ukolébavku a když jí bylo pět, na flétnu zapískala snad celý učební sborník.

K šestým narozeninám dostala housle. Všichni dávno věděli, že Fiona má obrovský talent. Ale s houslemi to bylo jiné. Bylo to těžké popsat, ale zdálo se, že dívka a housle přestaly existovat a místo nich tam stál jeden tvor, kterého prostě nešlo rozdělit na původní části. Smyčec jako by se stal součástí Fioniny ruky a housle pod bradou držela snad jistěji, než dýchala. Její prsty běhaly po strunách, jako by nikdy nedělaly nic jiného, a trvalo jim jen pár okamžiků, než našly tóny, které hledaly. Celý dvůr byl Fioninou první hrou na housle uchvácený a Magdaléna okamžitě začala hledat nejlepší učitele celého království.

Jeden učitel střídal druhého. Většina jich odcházela sama se zklamanými slovy, že mladé princezně nemají co nabídnout. Řadu jich vyhnala Fiona sama, občas dokázala být pěkný spratek. Tvrdila, že byli nudní a nešikovní a chtěli po ní nesmysly. Magdaléna ji za taková slova kárala, ale potají vždy musela uznat, že na tom něco bylo.

Místní učitelé brzy došli a Magdaléna začala zvát italské mistry, ale i ti byli na zázračné dítě krátcí. V pouhých deseti letech se Fiona, víceméně svépomocí, naučila hrát jako profesionální houslisté a začala skládat vlastní skladby. Učitele odmítala rychleji a rychleji, už pomalu ani nestíhali vejít do dveří, než je s křikem poslala pryč.

Magdaléna opatrně pohladila smotanou strunu. Byla z Fioniných prvních houslí, stará a vyschlá, z její pružnosti už dávno nic nezbylo. Občas se bála, aby se nerozdrolila, ale naštěstí i přes svůj věk byla stále pevná. Trochu jako jediný učitel, kterého si Fiona kdy vážila.

Přišel ze zvědavosti a protože to byla jen malá zajížďka z jeho cesty do Vídně, nikdy vlastně neměl v úmyslu Fionu učit. Bylo mu kolem šedesáti a tvrdil, že je na to už starý, že chce jen v poklidu tvořit u dvora císaře Karla VI. a že se dlouho nezdrží. Ale jen co viděl Fionu vzít housle do rukou, změnil názor – ještě dřív, než ji uslyšel zahrát první notu.

Mistr Vivaldi se místo tří dnů zdržel tři měsíce. Za tu dobu se od dívčina boku hnul snad jen na dobu spánku, a i tu zkrátili na nejnutnější minimum. Fiona byla unešená a jako by rozkvetla, mistr by věkem mohl být jejím dědečkem, ale to jí nezabránilo volat na něj António a hihňat se, jako by to byl její nejlepší kamarád. Vlastně asi byl, až do té doby vždy dávala přednost společnosti houslí než lidí.

I mistr Vivaldi vypadal chvíli spokojeně, ale srdce a hrdost ho táhly dál do Vídně. Nakonec tomu volání neodolal a s Fionou se rozloučil. Magdaléna se bála, že to Fiona nesnese, ale ta ji překvapila. Mistrův odjezd vzala hrdě a se zvednutou hlavou, nějakým způsobem cítila a chápala jeho nutkání dostat se zpět na výsluní, které mu právem náleželo. Když to Magdaléna viděla, ani se ho nesnažila přesvědčit, aby zůstal. Ona jeho nutkání sice nechápala, ale bylo jasné, že by neuspěla.

O pár měsíců později se čtrnáctiletá Fiona ve dvě ráno objevila v matčině ložnici a usedavě brečela, že musí do Vídně. Magdaléna ji držela v náručí a do rána ji ujišťovala, že to byl jen zlý sen. Jenže za dva dny přijel spěšný kurýr se vzkazem o smrti Antonia Vivaldiho a s posledním darem pro Fionu, jeho vlastními houslemi.

Fiona v záchvatu vzteku spíš než zármutku své vlastní housle rozmlátila na třísky, tahle struna byla to jediné, co z nich šlo zachránit. Tři dny neopouštěla své pokoje a s nikým nemluvila, až konečně čtvrté ráno Magdalénu vzbudil jásavý zvuk houslí. Fiona dělala, jako by se nic nestalo, o ničem nechtěla mluvit. Ale na housle Antonia Vivaldiho hrála dodnes...