Zadání soutěže
„Budete si přát ještě něco, Výsosti?“
„Ne, ne, to je dobré, Anno, děkuji,“ usmála se od zrcadla na svou komornou a ta s úklonou opustila komnatu.
Stařičká královna se znovu zkoumavě zadívala na odraz své tváře a pozorovala detaily. Pak vzala ze stolku kartáč a ještě několikrát pročísla dlouhé prameny stříbřitých vlasů. Zdálo se téměř nepředstavitelné, že kdysi byly světle hnědé a leskly se jako lakované dřevo. Jak to všechno tak rychle uteklo!
Královna se zastavila pohledem na dřevěné šperkovnici před sebou. Ach, ta by mohla vyprávět…
S jemným úsměvem si vzpomněla na svou maminku a páté narozeniny, ke kterým tuto šperkovnici dostala jako dárek. Maminka jí tehdy kladla na srdce, že o šperkovnici se každá žena dobře stará a ukládá do ní své poklady. Již tenkrát se ale Magdaléna rozhodla, že do ebenové skříňky nebudou patřit tretky z drahých kovů a kamenů, ale úplně jiné bohatství: opravdové cennosti, které jsou pro ni důležité. První z nich se stal ohnutý špendlík, který našla pod stolem u maminky v pokoji – vzpomínka na den, kdy se dozvěděla, že bude královnou.
Královna se pousmála a přejela něžně dlaní po dřevěném víku. No vida, a už je to přes osmdesát let… Nenápadná truhlička z ebenového dřeva vystlaná nejjemnějším tmavorudým saténem byla za ta léta svědkem mnoha událostí. Viděla ji plakat i se smát, viděla ji zuřit nad nespravedlností světa a okolí, viděla ji bránit se rodině i bránit rodinu… Ať se v Magdalénině životě dělo cokoli, byla u toho. Stála neochvějně pořád na tom samém místě pod zrcadlem. Nikdy nezakolísala. Vždy věrně střežila královnina největší tajemství. Za odměnu nyní obsahovala celý její život.
***
Milí, drazí,
vítejte u třetího kola velkolepého podzimního projektu čítárny Sub Salix!
Královna Magdaléna se narodila roku 1700. Prožila téměř celé 18. století a ze všech důležitých momentů svého života si střádala drobnůstky ve své šperkovnici. Před Vámi teď leží truhlička plná pokladů... Co se v ní skrývá? Drobné předměty, běžné i výjimečné, všechny mají ale pro královnu obrovskou hodnotu, jsou stejně důležité jako vzpomínky na události, které se staly. Co všechno má královna ve své šperkovnici a jaké okamžiky jí tyto drobnosti připomínají? To je už čistě jen a jen na Vás! Otevřete víko, jednu z nich si vyberte a pusťte se do psaní…
PODMÍNKY:
- Název příspěvku bude daný drobný předmět, např. "Lískový oříšek" nebo "Diamantová náušnice" apod.
- Bude to povídka o rozsahu 4 – 10 palců (ani více, ani méně!) ze života královny Magdalény, která objasní, jak se Vámi vybraný předmět ocitl ve šperkovnici, proč ho tam královna dala, co symbolizuje, co jí připomíná.
- Povídka bude napsaná ve třetí osobě (vypráví ji vypravěč, ne královna).
- Může být z jakékoliv etapy jejího života – od pěti let, kdy šperkovnici dostala od své maminky, až po moudré stáří, ale pozor – jsme v 18. století, tedy mezi lety 1701 až 1800.
- Nechci žádné fantasy, zůstaňme, prosím, v realitě.
PŘEČTĚTE SI, CO UŽ O KRÁLOVNĚ MAGDALÉNĚ VÍME, z čeho můžete vycházet, ať toho nemáme více k jednomu tématu.
Ve šperkovnici už jsou tyto předměty: stříbrný náprstek, pamětní medaile, přívěsek s rubínem, bílý kapesníček, sokolí pírko, malý knoflíček, polovina mušle, brož ve tvaru peříčka, prsten s rubínem, úlomek voskové pečeti, žluté pentličky, malý úlomek granitu, černý knoflík (který měla původně látková panenka jako oko), modrý oblázek, který mění barvu na růžovou, odřený a zašlý starý stříbrný prstýnek, brož ve tvaru zlaté růže, špulka zlaté niti, šnečí ulita, prsten s růží a porcelánové slůně. (Pište tedy o jiných).
Jen pro ilustraci, v 18. století např. vládl Petr Veliký, Ludvík XIV., nebo Marie Terezie; byl vynalezen bleskosvod a James Watt upravil parní stroj; kvůli silnému zemětřesení a následné tsunami byl téměř zničen Lisabon; vznikla Velká Británie, proběhlo několikeré dělení Polska, Spojené státy americké vyhlásily nezávislost a začala Velká francouzská revoluce. Nic z těchto reálií nemusíte použít, zároveň můžete použít cokoliv, i mnohem víc. Královna Magdaléna sice vládla smyšlenému království, ale mohla se s leckým potkat, s někým si dopisovat, někoho navštívit... Jen mějte na paměti, v jakém období se nacházíme – neměli mobily, internet ani auta.
Jinak se Vaší fantazii meze nekladou :)
Tato soutěž bude mít 7 kol postupně probíhajících až do konce listopadu. Podrobnosti najdete v čítárně Pod vrbou.
Moc se těším, co královně vymyslíte!
Hodně štěstí přeje
Helenia Kukková
Vypracování
List javoru
Místnost osvětlovaly jen dohořívající svíce, které na stěnách rozhýbávaly tajůplné stíny. Magdaléna usedla do svého houpacího křesla, porovnala si podušku za svými zády a na klín postavila svou milovanou šperkovnici. Téměř každý večer před spaním si našla chvilku, aby se díky předmětům, které truhlička ukrývala, přenesla v čase do své minulosti a zavzpomínala na události, které pro ni byly velice cenné.
Otevřela dřevěné víko, chvíli si prohlížela předměty uvnitř, načež vytáhla vylisovaný list javoru…
*
„Přestaň se šťourat v tom jídle a pořádně jez, za chvíli ti začíná vyučování,“ řekla královna Sofie a Magdalénu tím probrala ze snění.
Ta si zrovna představovala, jak uhání cvalem na Samovi a téměř cítila vítr ve vlasech. Návrat do reality byl bolestný. Na talíři před ní leželo netknuté jídlo, na které dívka neměla vůbec chuť, a ve vedlejším pokoji uslyšela hlas pana Collinse, jejího soukromého učitele, který zřejmě rozmlouval s Magdaléniným otcem. Pohled se jí mimovolně stočil k pootevřenému oknu, za kterým začínal nádherný podzimní den. Tam je tak krásně! A ona musí celé dopoledne sedět s tím nudným páprdou uvnitř, učit se latinu a opisovat nesmyslné texty.
*
O deset minut později vešla do knihovny, kde probíhaly její hodiny, a na stolek před sebe vyrovnala kupičku knih, které si měla včera večer prolistovat. Neotevřela ani jednu. Místo toho podnikli s Alexandrem tajnou výpravu do podkroví, kde si hráli na vojáky a sváděli ukrutné bitvy. Tedy až do té doby, než je tam objevila vychovatelka a přivedla je značně zašpiněné dolů, kde je královna patřičně vyhubovala a poté poslala umýt a spát.
Magdaléna si zrovna vymýšlela omluvu, proč zadaný úkol nesplnila, když se otevřely dveře a v nich stál její otec s nějakým mladým mužem.
„To je tvůj nový učitel pan Baker,“ řekl otec. „Doufám, že u své dcery budu vidět větší pokroky ve studiu než doposud,“ otočil se na muže, kterého tímto uvedl do nemalých rozpaků.
Za králem zapadly dveře a žačka se svým učitelem osaměli. Magdaléna byla tímto nenadálou výměnou zaskočena. Když se vzpamatovala, usedla za stolek a jala se vytahovat brk. Učitel děvče zarazil.
„Půjdeme ven. Tady je příliš těžký vzduch.“
Magdaléna se nenechala dvakrát pobízet a následovala učitele do zahrady. Ten jako první netradičně zvolil několik tělesných cviků, aby dítě před sebou probudil z ospalosti. Poté se přesunuli do zadní části zahrady, kde sbírali kamínky, ze kterých Magdaléna skládala nejrůznější matematické obrazce podle zadání pana Bakera. Hned to byl obdélník, hned zase s různě dlouhými stranami, poté třeba kruh. Po hodině matematiky se procházeli mezi stromy, které Magdaléna musela určovat jen po hmatu kůry, protože jí její učitel zavázal oči kapesníkem. Nakonec si dívka měla posbírat několik spadených barevných listů, kterých tu bylo na zemi spoustu, a podle nich namalovat barvami obrázek na kousek plátna. Přitom jí pan Baker četl legendy týkající se jejich země, které Magdaléna nikdy dříve neslyšela.
K obědu přiběhla dívenka celá rozzářená, s tvářemi červenými a vlasy rozevlátými na všechny strany. Oběd spořádala během chvilinky a dokonce si žádala o přidání. Celou dobu matce, která s ní a ostatními dětmi výjimečně také obědvala, vyprávěla, co se dopoledne nového naučila.
Obrázek s namalovanými listy nakonec věnovala otci k narozeninám. Velmi ho tím potěšila, protože měl rád výtvarné umění. Sama si na památku ponechala jeden javorový list v barvě zapadajícího slunce, aby si uchovala vzpomínku na ten významný den, který pro ni znamenal přerod. Od toho dne se totiž začala zajímat o vše nové a to jen díky panu Bakerovi, který svými netradičními učebními metodami probudil v budoucí královně zájem o studiu.
S přáním příjemného zbytku dne,
Mia W.
