Zadání domácího úkolu

V domácím úkolu budu chtít, abyste mi napsali své zkušenosti s krysami a žábami (ne exotickými), které z hradu máte. Vše napište v jednotném textu, žádné odrážky a postupné odpovídání na otázky, ty zmiňuji jen abyste orientačně věděli, jakým směrem se můžete ubírat.

Vlastníte nějakou? Vlastnili jste? Jak vypadá, jak se jmenuje? Můžete přiložit obrázky, jako jsem ukazovala na hodině. Jaké má vlastnosti? Jak jste na tom s chovem hradních mazlíčků obecně, třeba v závodění nebo magících? Jaké máte zážitky?

Pokud mazlíčka nemáte, tak si udělejte na hradě průzkum a napište mi, jestli byste raději chtěli krysu nebo žábu, jaké barvy nebo vlastnosti se vám líbí, klidně připojte i konkrétní jména tvorů a jejich majitelů, co vás zaujmou. Máte nějaký nápad na jména?
Jelikož budete mít nejspíše menší nevýhodu v rozsahu, můžete se pustit do zkoumání rodokmenů nějakých krys či žab a zjistit mi, kolik mají takové nejstarší krysy a žáby dní a jak moc jsou se sebou příbuzné. Případně můžete proklikat rekordmany a zdokumentovat mi jejich jména a cokoliv vás k mazlíčkům zaujme.

Celkově by měl mít úkol mezi 3,5 až 10 palci. V případě, že s těmito zvířaty nemáte zkušenosti přimhouřím oči, pokud minimální rozsah nebude zcela naplněn, ale z textu bude vidět, že jste hledali (v takovém případě stačí 3 palce).

Vypracování

Moje žába

Už když jsem poprvé navštívil útulek v Godrikově dole, věděl jsem, že jednoho dne si pořídím žábu. Nic proti krysám, ale žába je žába. A žába je úžasná. Mám rád celkově, žáby jak ty živé, tak i ty neživé (z těch hlavně ty čokoládové). Určitě Vás neudiví, že navštěvuji i hodiny žabologie.

Jenže žáby a celkově zvířátka nejsou zadarmo. Vydělávalo se těžko a pomalu, a když už bylo vyděláno, byly peníze třeba na něco jiného, proto můj plán pořídit si žábu musel být oddalován. Tedy alespoň jsem si myslel, že to oddálím, ale pak mi napsal Lucas, který mi nabízel žabí vajíčko, po němž jsem tolik toužil, bohužel pro mě, jsem mu nemohl poslat těch pár drobných, které za něj chtěl. Na štěstí se Lucas rozhodl mi věřit a vajíčko mi svěřil s tím, že za něj pošlu peníze, až budu moct. Dal mi pár rad do začátku a pak už to bylo na mě.

Sledoval jsem vajíčko ve sklenici každičký den od dne, kdy mi bylo svěřeno. Poctivě jsem mu měnil vodu a koukal, jak chce pohladit, jenže takové malé křehké vajíčko, jen těžko pohladíte a ani když se z něj stal pulec, tak se nic nezměnilo. Pulec ve sklenici, chtěl pohladit. Chtěl trochu lásky, kterou mu člověk nemohl dát, aby mu nějak neublížil. Místo toho jsem tedy měnil vodu, aby alespoň mohl plavat v čisté vodě.

Všechno se změnilo s tím, jak se z něj stala malá červená žabka. Konečně jsem ho mohl pohladit. Společně s tím však přišli další starosti o něj. A hlavně tady v té fázi jsem mu konečně dal jméno. Čekal jsem s ním, protože když je žabka vajíčko nebo pulec dost těžko se poznává, jestli to je kluk nebo holka, avšak když byl konečně malá červená žabka, konečně jsem věděl, že z té žabky vyroste žabí pán. Už od začátku jsem věděl, že se bude jmenovat Hubert, i když teď bych mu dal asi jiné jméno.

Hubert od ze začátku hodně zlobil. Ničil mi oblečení, plašil mou jedinou sovu, kterou jsem tehdy měl a jedl z mé zásoby fazolky, ale postupně jsem ho všechno odnaučoval, teď už jen občas něco rozkouše, když si ho moc nevšímám a sem tam sní nějakou tu fazolku, když se mi povede zapomenout mu naplnit misku. Ale to je opravdu jen zřídka.

Když vyrostl v žabího pána, tak jsem mu ho konečně začal trénovat, avšak moc toho ještě neumí a závodil jen párkrát a nikdy nic nevyhrál. Ale věřím, že jednou vyhraje nějaký závod, protože Hubert je ten nejlepší žabák na světě. Nejspíš to má od svých předků. Dovolil jsem si sestavit Hubertův rodokmen, kde jsem se snažil zachytit zbarvení jeho předků i potomků a jak se toto zbarvení v průběhu generace měnilo, přičemž poslední žáby (ty nahoře) mají za rodiče žabí prabábi a praděda, jejichž majiteli byli Rubeus Hagrid a Olympa Maxime.

Nedávno můj spolukolejník nabízel krysu, tak jsem si řekl, že bych si ji vzal. Ne, že bych se přestal starat o Huberta, ale chtěl jsem dát domov prostě dalšímu zvířátku a jistě bych zvládl plnit přání oběma. Jenže tento malý krysík, byl místo poslání k mě, puštěn na svobodu, ale třeba jednou budu i majitelem nějaké té krysy.

 

Ludovic Astier