Soutěže 1394
Výuka 1400
Semináře 461
Hogwarts.cz

Autor: Andrew Uroboros
Práce odevzdána: 24. 11. 2018 17:24
Předmět: Magie slova, 2. A
Termín: 9. termín

Zadání domácího úkolu

Letošní závěrečná esej bude pro některé opět velmi jednoduchá, ač někteří budou možná tvrdit opak… +usměje se+

Bude se opět skládat z několika částí:
1) Dokažte mi, že víte, co je to úsměv. Jak? Inu zapojte fantazii, v tomto vám nechám volnou ruku. Podotýkám, že můžete téma uchopit i jinak, než že mi pošlete fotografii vašich úst.

2) Napište mi drabble na téma „Nejbláznivější příhoda mého života.“

3) Napište mi krátký rozhovor vašeho dobrého a špatného já a procvičte si u toho „A dost!“. (cca 2,5 palce postačí)

4) Napište mi alespoň 3 klady a 3 zápory ke světlu a tmě.

5) Napište mi krátký úryvek příběhu, kde ukážete, jak nějaký konec vedl k lepšímu začátku. Postačí 3-4 palce, ale nechám na vás, jak vám to půjde od ruky.

6) Napište básničku, která bude mít minimálně 12 veršů na téma: „Moje cesty“.

7) Vymyslete citát, který se bude týkat slova „musím“. A prosím, opravdu si ho vymyslete, nechci zkopírované z internetových sítí.

8) Pošlete mi obrázek, který zachytí hudbu ve vašem srdci. Opět vám nechávám volnou ruku ve zpracování.


 Vím, že je toho hodně, ale věřím, že to zvládnete!
Přeji hodně štěstí a hlavně inspirace!

Vypracování

1).

Úsměv je…

Úsměv je dárek pro nás i pro všechny okolo.

 

2). (nejbláznivější příhoda by nešla nacpat ani do doubledrabblí, tak holt ta méně bláznivá)

 

Jednoho podzimního dne jsem venčil psa. Mám zlatého retrívra. 38 kilo živé váhy a doživotní puberty.

V dálce jsem zahlédl starou paní s jorkšírem. Znám svou čuminu a její „lásku“ k minipsům, takže jsem odbočil na cestičku, která vedla mírně do kopce.

Paní přišla a dopřála jorkšírovi potěšení, pohlédnout si „velkou holku“. Než jsem stačil vyslovit varování, můj pes se vrhnul dopředu, já uklouzl po mokrém listí, udělal salto a dopadl ramenem na okraj obrubníku.

Černo před očima se změnilo v rudo, když jsem viděl Audrey olizovat jorka a paní, která hýkala smíchy: „Jé, pane, vy jste si natloukl prdelku!“

 

3).

„Měl bych jít konečně uklidit pokoj. Už to odkládám pěkně dlouho.“

„A proč? Když to vydrželo doteď, vydrží to ještě nějaký ten den.“

„Možná, ale když to neudělám, jen se toho nahromadí víc. A navíc mě čeká ještě zahrada.“

„Tak vidíš! Ten pokoj prostě počká. Zahrada by taky mohla počkat, kdybys chtěl.“

„Ale já nechci.“

„Proč? Vždyť by sis mohl už konečně odpočinout. Otevřít si zase po čase knihu, nebo se jen tak položit a na nic nemyslet. Kdys naposledy takhle odpočíval?“

„Už ani nepamatuju.“

„Tak se na to vykašli a udělej si pohodlí.“

„Nemůžu.“

„Sám sobě lžeš. Vidím na tobě, jak moc bys chtěl.“

„Nepopírám, ale taky vím, že když teď podlehnu tvému vábení, budu mít výčitky a nepořádek v pokoji.“

„Výčitky hoď za hlavu. Důležité je, aby ses cítil dobře, ne?“

„Ano…“

„Tak vidíš. Dej už mi konečně za pravdu a nehádej se.“

„Nene, půjdu to udělat a pak si lehnu s knihou.“

„Pak už to nebude ono. Teď jsi unavený a teď se ti vůbec do ničeho nechce.“

„To máš pravdu, ale na druhou stranu… když se do toho pustím, mám pak dobrý pocit, že to mám za sebou a na nějaký čas je klid.“

„Tak alespoň na chvilku se natáhni…“

„Nech už toho! Jsi jako had z ráje. Prostě to udělám a dost!“

 

4).

Světlo – klady:

Světlo – zápory:

 

Tma – klady:

Tma – zápory:

 

5). V lese stojí krásný smrk. Vysoký, rovný a zdravý…

„Strýčku, smrku, vyprávěj nám příběh o tom, jaké to bylo dřív,“ prosí malé smrčky, které mu rostou u kmene.

„Dobrá. Hezky se utište, urovnejte si jehličí a já vám budu povídat,“ kývne smrk zelenou záplavou větví, počká, až se malé smrčky uklidní, až se hříbky pohodlně posadí do mechu a sojky dokončí obhlídku lesa a spustí.

„Když jsem byl ještě malý semenáček, stál tady mohutný smrk. Bylo mu hodně přes sto let. Mnoho pamatoval a mnoho věděl. Taky proto se k němu večer co večer stahovala zvěř ze širokého okolí, aby jim vyprávěl a někdy poradil. Starý smrk ochotně vyhověl každému jejich přání a tak každý večer tichounce šustily do ticha lesa jeho příběhy tak, jako dnes ty moje.

Vyprávěl o hejnech vlků, kteří se proháněli lesem, když byl ještě mladý. O lovcích na koních, kteří je bez milosti štvali, až uštvali. Vyprávěl o vojácích, kteří se lesem plížili k vesnici na okraji, aby ji přepadli. Vyprávěl pak i o partyzánech, kteří se před oněmi vojáky ukrývali v houštinách a nejeden v nich i zemřel. O lidech, kteří sbírali šišky a klestí, aby měli čím topit v zimě. O dalších, kteří znali každou cestičku a každou houbu… Vyprávěl o mladých milencích, kteří chodívali do lesa na tajné procházky a do kůry kmenů vyřezávali své monogramy.

Vyprávěl a všichni kolem poslouchali. Pak přišli lidé, podívali se na něj a řekli, že je starý, zabírá místo a slunce stromkům, co žijí pod ním a pokáceli ho.“

Lesem zašumělo zděšení. „Strýčku a vážně byl tak zlý, že nedovolil růst těm kolem něj?“

„Nebyl, smrčku. Byl jen velký…“

„Takže…“ Malý smrček na chvilku ztratil slova. „Takže tebe taky přijdou zabít, abychom my mohli žít a růst?“

„Ano. Buď mne lidé pokácí, nebo se o to postará příroda.“

„Proč, strýčku?  Vždyť nám je u tebe dobře.“

„Ale nebylo to tak napořád, maličký. Nic neroste do nebe a čas každého z nás jednou skončí, aby váš čas mohl pokračovat.“

 

6). (protože výklad na tuhle hodinu ještě neznám, budu improvizovat)

 

"What day is it?" asked Pooh

"It's today," squeaked Piglet

"My favorite day," said Pooh

 

Vím já, kam moje cesty povedou?

Jestli tam anebo zpět.

Vím jen…

Co bylo – bylo,

co bude – nevíme,

ale teď je teď.

 

Prožívám krok za krokem.

Každý z nich  hýčkám si potají.

Co když ty, které chystám se prožít,

ve vteřině jak vločky roztají?

 

Cesty zpět nikam nevedou.

Jejich čas vyšuměl do ztracena.

Snad jen vzpomínky a poučení…

Tam nejspíš leží jejich cena.

 

Budoucnost jak snová iluze,

za nos nás do neznáma láká.

Toužil jsem být včelkou, však zítra… kdo ví…

možná budu za čmeláka.

 

Co chtěl jsem touhle vzletnou mluvou říci?

Že minulost byla,

budoucnost není

a přítomnost…

Upadne zítra v zapomnění.

Jen každý dnešek je okamžikem pravdy.

Teď a tady je všechno skutečné a doopravdy.

 

7).

Moudrý člověk nikdy nepoužije slovo MUSÍŠ. Moudrý člověk tě přesvědčí, že všechno co děláš, děláš dobrovolně a rád.

 

8). obrázek