Zadání domácího úkolu

V první části se vypravte s mudlovským fotoaparátem do přírody a vyfoťte, co už nemůže být mudlovská příroda a je to kout čistě kouzelnický. Chtěla bych nejméně 3 scenérie, kdy si řeknete, to je ale kouzelné!Kdo z nějakého důvodu nemůže do přírody, namaluje tři obrázky, ale pozor, ať jsou opravdu propracované a je z nich jasné, co jste dříve viděli a chcete sdělit. Do vypracování vložte pouze odkazy a alespoň krátký popis, abych věděla, na co se právě dívám a kde jste to vyfotili. Nezapomeňte vpašovat do obrázku identifikátor... Hlavně nenápadně... 

Vypracování

Hezký den, madam,

v první části se mi merlinužel nepodařilo vpašovat plyšáka (svou lištičku nebo synovcova krokodýla) do všech záběrů, přesto přidávám i ty bezplyšákové, jsou jaksi nejkouzelnější.

S pozdravem
Hekatea

1. Satalice, pařez

Vyvrácený pařez obřího stromu, po němž se táhnou jednotlivé, krásně rozeznatelné břečťanové šlahouny, je okouzlující v každém ročním období, zde hezky kontrastuje s listnáči v pozadí.

2. Satalice, pařez

Tento pařez se nějak dostal do pozice vzhůru kořeny, takže připomíná jakousi zdřevěnělou fontánu. I o tento kořen svádí zuřivou bitvu břečťan.

3. Satalice, pařez

Na třetí ze zachycených pařezů si břečťan dosud netroufl. Na rozdíl od předchozích dvou zde zůstala značná část kmene, takže může připomínat nějakého plaza, který hrozivě zvědá hlavu nebo rozevírá svůj chřtán (záleží na představivosti, zda lištička sedí na čele mezi očima, zatímco dole se ježí panožky či vousovité výběžky, nebo na špičce nozder). Oproti předchozím dvěma působí tento "pařez" také jaksi... houbovitě, byť jen na první pohled.

4. Satalice, pahýl stromu

Zatímco první pařezy se zelenaly břečťanem, tento kmen mechem, to však není důvod, proč Vám jej posílám jako zástupce kouzelné přírody.

Je to jeho tvar: zakřivení kmene a rozštěpení ve svém výsledku stvořilo podobu vzpínajícího se draka či jiného fantastického tvora se zelenohnědým plazím hřbetem a světlou tváří.

5. Oslavany, borovice na stráni + stráň 

... o pár dní později, naprosto beze sněhu a s mírným poprcháváním.

Na této straně Kovářova kopce jsem vždy obdivovala jak výhled na meandrující Oslavku dole, tak samotné borovice a pár doubků, které se dokázaly úspěšně uchytit i na příkrém srázu, kde nad trávou výrazně vítězí kameny a mechy, sem tam nějaký ten lišejník.

6. Oslavany, doubek na temeni kopce

Seschlé listí, dosud bohatě obsypávající mladý dub, svou "bronzovou" krásou zastiňuje cestičku, které se vine kolem něj.

7. Oslavany, potůček

Potůček (či spíše pramínek) na Kovářově kopci se nenápadně vine ve své prohlubni, částěčně po skalisku, částečně se úplně ztrácí... a když se v zimě zadaří (ne o letošních svátcích) vytváří úchvatné ledové rampouchy jakoby z ničeho.

Připojuji také snímek "studánky" vystavěné při horním toku potůčku, ne úplně u pramene, ale velice blízko.

8. Oslavany, mechy a vřes

Všechny bez identifikačního plyšáka, který se prostě do záběru pro svou velikost nevešel. Přesto jsem drobné kráse nedokázala odolat a doufám, že se snímky zalíbí i Vám: na prvním velice esteticky vyhlížející "hvězdičkovitý" mech, na druhém kompletně "zmechovatělý" pařízek a na třetím (pravděpodobně) vřes, zkoušející kvést i v prosinci.

 

Zvučné rostliny

Zvučné rostliny je označení pro květiny, jejichž květ svým tvarem připomíná nějaký hudební nástroj a také vydává podobný zvuk. Zpravidla rostou poblíž hnízd kouzelnického ptactva a jejich původ je spojen s vílami, které je "naučily" zpívat, aby měly doprovod pro své tančení při měsíčku.

Přestože květiny mohou vydávat zvuk i přes den, naplno se "rozehrají" až v noci, kdy měsíční paprsky odhalí skutečný tvar jejich květů, popř. listů či trnů, jež zůstávají jinak zastřeny iluzí běžně se vyskytujících kvítků. Tuto vlasnost – čirou náhodou – přejali i mudlové do své pohádky o Pyšné princezně Krasomile, její zpívající květina se vzhledem nijak zvlášť neliší od jiných květin, které by se snad daly vypěstovat i v mudlovských zahradách. Na rozdíl od skutečnosti ovšem tato pohádková květina zpívá i přes den jasně a hlasitě.

Měsíční světlo ovšem píseň zvučných rostlin pouze umocňují, nevyvolávají. "Spouštěče" se u jednotlivých druhů mohou značně lišit, zdaleka se nejedná pouze o atmosférické podmínky, jakkoli jsou tyto nejběžnější. Zvuk lze přitom "spustit" i uměle, vílám stačí pouhé přání, kouzelníci potřebují mávnout hůlkou a myslet na hudbu nebo si broukat nějakou melodii, nezáleží přitom zda nahlas, potichu či jen v duchu.  

Navzdory svému názvu mohou i jednozvučné květiny vytvořit malý orchestr, dokonce i se zpěvem a vytvářet různé melodie – vždy však "hrají" jen jedním nástrojem, zpravidla květem.

Mandragory, nejslavnější "hlasité" květiny, tvoří samostatnou skupinu jednozvučných rostlin ne proto, že místo hudby vydávají vřískot nebo že onou ječící částí je kořen, ale protože podoba a křik kořene naprosto nezávisí na měsíčních paprsích.

U vícezvučných květin bylo v hudební nástroje přeměněno víc částí rostliny, vedle květu také list nebo trny.

Co se týká zpěvu, ten je třeba všechny zvučné květiny učit, vyžaduje to množství trpělivosti a také trus kouzelnického ptactva (klidně i umlčeného pastelníčka) jako hnojivo.

Jako příklad předkládám od každé skupiny po dvou druzích.

Jednozvučné rostliny: Trianglík zvonivý

Během dne si lze trianglík snadno splést s některým druhem zvonků, měsíční světlo však pod okvětními plátky odhalí drobné triangly, jež se snadno rozezvučí i mírným vánkem, ovšem stejně příjemně zví i za té nejzuřivější bouře. Je to proto, že každý poryv větru se v blízkosti květiny, snad pod vlivem jejího melodického zvonění, mírní. Snítku trianglíku proto často můžeme najít jako ozdobu čarodějnických klobouků, díky němu se kouzelníci nemuseli bát, že by přišli o svou pokrývku hlavy. Ze stejného důvodu bývaly kvítky trianglíku i součástí svatebního věnečku a udržovaly nevěstin účes lehce nadýchaný a bránily jejich rozcuchání.

Jednozvučné rostliny: Bubínek hromový

Během dne vypadá bubínek, který dal název celé rostlině, jednoduše jako žlutý střed květiny. Druhové jméno "hromový" ukazuje na spouštěč – rostlina oznamuje příchod bouří a takto ji dříve kouzelníci skutečně využívali, jako varování před dramatickou změnou počasí.

Vícezvučné rostliny: Trumpetka fiálová

Květy trumpetky se přes den "tváří" jako kosatec, drobné flétničky, které obsypávají stonky, zase jako drobné chmýří. Zvuk flétniček se ozývá v přítomnosti veselé dívky, trumpetky se zase rozezní v blízkosti mužů – jsou ideální veselou "kapelou" pro vílí tanečky, podle některých jejich zvuk nejen odráží dobrou náladu, ale také ji povzbuzuje a může působit dokonce i jako jakési afrodiziakum.

Vícezvučné rostliny: Lyra Orfeova

Na rozdíl od předchozích zvučných rostlin si lyra Orfeova zachovává květ, podobný ocúnu, po celý den, lze jej naučit zpívat, ale sám o sobě nehraje – to zde zajišťují píšťalky, které zůstávají jaksi "uzavřené" v květu, a především listy rostliny, v nichž měsíční světlo neodhaluje žilnatinu, jak by se mohlo zdát, ale struny. Listy se rozechvívají v blízkosti nebezpečí a jejich zvuk má výrazné tišící účinky, proto se lyře dříve přezdívalo rodinné štěstí, zahánělo totiž domácí hádky. Lyru s oblibou používají ošetřovatelé k uklidnění zraněných, a tedy rozrušených, rozčilených zvířat.

Píšťalky v květu pak mají přímo uspávací účinky, předpokládá se, že si je rostlina vyvinula jako sebeobranu proti pozření.