Zadání domácího úkolu

Dnes budete mít na výběr hned z několika možností. Stačí, když si vyberete a pracujete pouze jednu z nich.

1. Na alespoň 4 palce napíšete příběh, jak proběhlo první setkání a spolupráce člověka s šelmou psovitou.
2. Nakreslíte mi pračlověka na lyžích.
3. Na minimálně tři palce mi popíšete, jaké výhody podle vás přináší konec dob ledových. Čemu byste dali vy přednost? Co všechno se díky tomu mohlo změnit? Proč velká zvířata vyhynula, když skončily mrazy a objevily se lesy?

Vypracování

Dobrý den madam! =) 

Žádný úkol ve výkladu jsem nenašla a tak přikládám povídku. 

 

První setkání se psem 

 

Stejně tak jako každý den jsem vstal ze svého kutlochu a vydal se ven k ohništi. Kolem už byla shromážděná téměř celá naše skupina a nad plamenem opékali naše poslední maso, které jsme měli. Bylo jasné, že dneska budu muset na lov. Nebyl jsem z toho zrovna dvakrát nadšený, protože se často stává, že přijdeme zpátky s prázdnou a musíme jíst kořínky a bobule, které najdeme. My ale potřebujeme maso. Hlavně teď, když má žena porodila syna a byla vysílená. S chlapana jsme se po snídani sebrali a vydali se na lov. 

Pokaždé jsme chodili s tím, že se nemusí vrátit všichni. Můžeme v lese potkat něco nového. Něco, co neznáme a může nás ze světa vymazat stejně rychle, jako jsme se narodili. Lesy jsme už tak nějak znali, ale člověk nikdy neví. 

Rozdělili jsme se tak jako vždycky. Já byl sám. Opatrně jsem našlapoval, abych případně nevyplašil zvěř, která by mohla být kolem. Rozhlížel jsem se a pak ho uviděl - vlk. Počkat. To nebyl vlk. Bylo to o dost menší zvíře. Vyplašené. Koukal ze strany na stranu, jako by čekal, že ho někdo, nebo něco napadne. Složil jsem luk a šípy a pomalu jsem se k němu začal přibližovat. Posouval jsem se opravdu pomaličku. Všiml si mě. Vycenil na svou obranu zuby a nahrbil se jako šelma. Strach v jeho očích nelze slovy popsat. Hleděl na můj luk a šíp a jako kdyby věděl, co má očekávat. Pak jsem spatřil důvod jeho vyděšení. Na straně mu skrze kožich prosakovala krev. V tu chvíli šel veškerý můj lovecký instinkt stranou a poklekl jsem k němu. Nesnažil se ani bránit. Byl smířený se svým osudem, ale já byl rozhodnut ho změnit. Natáhl jsem k němu ruku a on si jí nejistě očichal. “Ahoj maličký, “ promluvil jsem k němu. “Neboj se, já ti neublížím,” snažil jsem se o co nejvíce konejšivý hlas. Pak jsem ho pohladil. Řekl jsem si, že je to risk, ale chtěl jsem, aby si ve mně získal důvěru. Nechal se. Podrbal jsem ho za ouškem a on začal vrtět ocasem. Zdálo se, že se mi povedlo získat alespoň trochu jeho důvěry. Teď bylo na čase, abych mu ránu vyčistil. V nádobce bylo ještě trochu vody, a tak jsem ze svého oděvu uškubl kus látky a namočil jí. Přiložil jsem látku k jeho raně a maličký tvor zaúpěl bolestí. Z rány už netekla krev, ale špinavá byla pořádně. Zvíře pomalu oddechovalo a když jsem skončil s čištěním, přilnul mi do klína. Pomalu jsem ho pohladil po hlavě a on spokojeně zavřel oči. 

Chvíli jsem tam jen tak seděl s malým vlkem na klíně. A pak mi to došlo. To nebyl malý vlk, ale pes! V naší skupině se o nich vyprávělo. Nikdo nevěděl, odkud se vzali, ani jestli jsou nebezpeční. Zdálo se, že nebezpeční zdeka nejsou. A tak jsem našel nového přítele,který mi byl vždy po boku. 

 

Mějte hezký den!

S pozdravem 

Annie Wise