Soutěže 1201
Výuka 1065
Semináře 384
Hogwarts.cz

Autor: Hekatea Centaurix
Práce odevzdána: 17. 3. 2019 14:14
Předmět: Vývoj života, 1. A
Termín: 3. termín

Zadání domácího úkolu

Tentokrát si můžete vybrat. Buďto najdete a nejméně 3 palce popíšete živočicha, který se jako první přesunul mimo moře nebo mi tohoto tvora nakreslíte. Co si vyberete, bude jen na vás!

Vypracování

Hezký den, madam,

nedokážu se nepochlubit svým nálezem, když jsem si hledala předlohu pro krytolebce. :)

[pravěké pexeso]

Děkuji za milou vzpomínku na povídku Ludvíka Součka Stejně mám tyhle šutráky nejradši.

"Nejperspektivnějším tvorem se mi tu zdá... se mi zdá...," rozhlížel se Mladší biolog po bažině, z níž tu a tam vystupovaly bochánky pružných mechových polštářů, nasákle vodou, "moment... támhle ho máš, fešáka!" Ukazal hmatovým tykadlem. Druhý koordinátor neviděl chvíli při nejlepší vůli nic. Pak teprve rozpoznal na hnědavém mechu skvrnu poněkud jiného odstínu, která se sotva znatelně nadouvala a zase splaskávala. Po další chvíli skvrnu identifikoval jako předn část těla značně šeredné a teď zpola pod hladinou ponořené nestvůrky, obtížně oddychující a zřejmě přivyklé spíše vodě. Měla širokou placatou lebku se dvěma očima po stranách, čtyři křivé pětiprsté nohy a silný ocas opatřený zubatým hřebenem.

"No nazdar," řekl neuctivě Druhý Koordinátor, "tohle že má být vrchol celoplanetárního vývoje?" (...)
"Ono se to za pár set miliónů let vyvrbí. Podle mého by měl potom chodit vzpřímeně, třeba jako my, měl by ovšem i pak jenom čtyři končetiny, každou s pěti výrůstky, a pouze dvě oči. Ale zato docela slušnou myslivnu. Ta šedá hmota, uložená v lebce, je jeho ústřední nervový systém."

"V lebce? – nervový systém?" podivil se Druhý Koordinátor. "Inu, ve vesmíru je asi možné všelicos," připustil nakonec. "Krasavec z něj nebude nikdy, to je vidět. Vážení potomci se s tím musí nějak vyrovnat."

(Souček, L.: Hippokratův slib. Praha 1985, str. 17)

A také děkuji za seznámení s tiktaalikem, který byl pro mě úplnou novinkou (např. zde).

S pozdravem
Heky

 

Krytolebci jsou považováni za nejstarší obojživelníky, existovali v mnoha podobách, z nichž nejslavnější jsou ti s trojúhelníkovou hlavou, rod Discosauriscus. Zajímavé na nich je, že většinu nálezů (u nás zvl. z Boskovické brázdy) tvoří nedospělí jedinci, ti dospělí pravděpodobně vodu opustili a žili dál na souši, kde je vznik fosilií komplikovanější. 

Výrazný prvek na lebce – vedle samotného trojúhelníkového tvaru, který jí dodávají kosti šupinaté – představují velké orbity (očnice), o to je zajímavější, že na dostupných modelech oči nijak zvlášt nevystupují. Uprostřed lebky měl discosauriscus ještě světločivnou skvrnu. Všechny čtyři končetiny, přední i zadní, měly pět prstů. Navzdory citované Součkově povídce modely ponechávají ocas holý, bez hřebene.

Discosauriscus náleží k té vývojové linii antrakosaurů, jež dala vzniknout plazům, kterým se také výrazně podobali, nebýt vnějších žaber u larev. Do této skupiny patří také krytolebci výrazně podobní dnešním ještěrkám – měli vypoulené oči, protaženou lebku a čelisti plné drbných špičatých zoubků. Tito obratní lovci hmyzu už byli pravděpodobně plně adaptovaní na souš (s výjimkou rozmnožování, tam potřebovali vodní prostředí).

Z jiných krytolebců pak vzešli dnešní ocasatí obojživelníci.

Vedle zmíněné Boskovické brázdy (tj. asi stokilometrový pás mezi Brněnskou a Českomoravskou vrchovinou) patří k bohatým českým nalezištím krytolebců také Plzeňská, Nýřanská a Podkrkonošská pánev. Za objevitele krytolebců je považován Antonín Frič.

Za předchůdce krytolebců je považován tiktaalik – v zásadě ještě ryba pokrytá šupinami, ovšem s hlavou značně podobnou krokodýlům a již bez hřbetní ploutve, tu ocasní si ovšem zachoval. Měl také dva páry laločnatých ploutví, na kterých pravděpodobně ještě nedokázal chodit, jen se nadzvednout – čeština tak mluví o rybě, která dělá kliky, angličtina zase o "rybonožci" (fishapod). Tyto laločnaté ploutve dosud nevykazovaly žádné známky budoucích prstů a tiktaalik je používal jen při krátkých "výletech" na souš, např. když potřeboval uniknout dravci, který ho honil pod hladinou, nebo když se chtěl přes souš doplazit do sousedního jezírka či zálivu. Nálezy tiktaalika pocházejí z Kanadských arktických ostrovů.