Zadání soutěže

Protože konspiračních teorií není nikdy dost, zase si jednou takovou menší dáme. A tentokrát už jsme až u zlomového, čtvrtého dílu.

 

Moje otázka tedy zní: Co by se stalo, kdyby Pošuk Moody byl skutečně Alastor Moody?

 

Našli by stoupenci pána zla cestu, jak vhodit Harryho jméno do poháru? A pokud ano, jak by si sám poradil s úkoly? Či by mu radil někdo jiný? A jaký vztahy by měli Harry a Moody?

 

Nebraňte se ničemu a pěkně se rozepište. Za kvalitní a přiměřeně dlouhá dílka vám udělím až 20 tentononců.

Vypracování

Atropos vešla poněkud naštvaně: „Cos to provedla? Ne že by mi na tom moc záleželo, jen jsem musela Skrkovi přestřihnout nit o něco víc, když ho Moody oddělal, ale neměly bychom si tak hrát jako ty bez ohledu na další dvě!“

„Nezlob se, sestřičko,“ omlouvala se Lachesis, „Když on mi je ten Pošuk tak sympatický. Nechtěla jsem, aby trpěl zavřený v bedně.“

„Ale proč sis to nerozmyslela dříve? Měly jsme to tak krásně vymyšleno. Skrk nahradí Moodyho, očaruje Ohnivý pohár, Potter se dostane k Raddleovi, ten získá tělo a tak dále. Co teď? Máme úplně změnit běh světa? Když Raddle nezíská tělo, nedojde ke kouzelnické válce. A tak abychom si vše vymýšlely znovu.“

„A nemohlo by to všechno pokračovat podobně, jen bychom nechali Raddlea oživnout nějak jinak? Napadá mě, že k vytvoření těla potřebuje krev nepřítele poskytnutou nedobrovolně. Co kdyby šlo třeba o krev Brumbálovu. Mohl by se třeba říznout při holení…“

„Skvělý nápad,“ odtušila ironicky Atropos, „a Brumbál nebude moci umřít, dokud žije Raddle, zato Pottera klidně zabijí. Mohu mu jít nit rovnou přestřihnout. Zato nám zůstane naživu Diggory. Takže celé to nádherné cestování časem kvůli prokletému dítěti nenastane. Uvědomuješ si vůbec, jak jedna drobná změna způsobuje proměnu úplně všeho?“

„Tak budeš muset nějak Diggoryho zabít. Turnaj tří kouzelnických škol je nebezpečný, klidně se mu něco může stát. Třeba se mu nepovede bublinové kouzlo a on se utopí.“

„To by šlo. Celou soutěž pak možná zruší, ale to nám zase nemusí tolik vadit. Hlavně že bude Diggory mrtev. Ale neřeší to problém s Potterem a Raddlem. Brumbála bych do toho netahala. Jeho krev potřebujeme otrávit černou magií, ne mu dopřávat delší život.“

„Má snad Raddle málo nepřátel?“ pohodila hlavou Lachesis. „Mohla by to být krev kteréhokoli z nich.“

Atropos však oponovala: „Podle mě musí být Potterova. Jak jinak by se ten kluk mohl nakonec obětovat a přežít? Musíme ho nějak k Raddleovi dostat. Jako šampion se tam nedostane, to by bylo moc složité.“

„Nechte to na mně, sestřičky,“ vmísila se do hovoru třetí sudička Klóthó. „Já to odstartuji jinak. Skrka máme po smrti, dobře. Ale nejdůležitější přece není, aby se celý Potter dostal k Raddlemu, stejně měl to setkání přežít. Nestačilo by doručit tam jeho krev?“

„Ale jak se pak Potter dozví, že se Raddle vrátil,“ zeptala se Lachesis.

„Přestřihla jsem toho Franka,“ zamyslela se Atropos, „mudlové nevědí, jak zemřel, ale dobrý kouzelník to pozná.“

„To je pravda,“ přikývla Lachesis, „k tomu bude dobrý Brumbál. Pošlu ho pátrat na Raddleovo panství.“

„No vidíte,“ protáhla se Klóthó. „Raddlea nechám, aby poslal Červíčka pro Potterovu krev. Jako krysa se do Bradavic dostane. Jen to, sestřičko, musíš nějak zamíchat, aby Potter krvácel.“

„To nebude problém,“ zasmála se Lachesis, „Nechám Holoubkovou, aby napsala ten plánovaný článek Harry Potter narušený a nebezpečný, jen trochu pozměním obsah. Třeba tam bude, jak Potter závidí Diggorymu, že je šampion. Crabbe a Goyle se budou Pottrovi smát, ten po nich skočí, oni mu rozbijí nos, krev spadne na Prašivku a hotovo. Jen to není tak efektní, jako když se měl Potter účastnit toho turnaje.“

„No a co,“ rozhodla Atropos, „však se od nás nedají čekat romány. Jsme sudičky, ne spisovatelky.“