Soutěže 1182
Výuka 1021
Semináře 374
Havraspár

Autor: Raven Aileen Black
Práce odevzdána: 2. 6. 2019 21:45
Předmět: Nauka o tvorech nejnebezpečnějších, 1. A
Termín: 9. termín

Zadání domácího úkolu

Celý rok jsem na Vás byl hodný a nechával jsem Vás si vybrat, zda budete kreslit, uvažovat, básnit, tak v eseji na Vás pak budu zlý. Abyste mi ukázali, že jste schopni pokračovat ve výuce tohoto předmětu, musíte splnit esej se všemi částmi. Téma bude úplně jednoduché. Co byste též čekali, tématem je Mantichora. A Vy musíte mít alespoň 8 veršů básně (rýmující se!), jeden obrázek a pak nějaký ten příběh. Je jedno, zda báseň s obrázkem budou součástí příběhu, nebo budou jenom 3 části vzájemně nesouvisející. Je to na Vás!

Vypracování

Mantichora – Přítel

 

Moje jméno je Manti. Často mě zajímalo, jak jsem se k takovému jménu vlastně dostala. Je to zvláštní Manti, Manti. Přijde vám to normální? Znáte ještě nějakou jinou Manti? Já rozhodně ne. A ať jsem se ptala kolikrát, na to co jsem chtěla vědět, tedy odkud moje jméno vzniklo, nikdo mi to nikdy neřekl. Vždycky jsem se ptala mámy, ale pokaždé to dopadlo stejně.

„Mami no tak. Proč zrovna Manti? Já mám své jméno ráda, ale proč?“zněla vždy má otázka. Možná bych se o to tolik nezajímala, kdyby mi to tolik neodmítali říct.

„Nezačínej s tím zase drahoušku, zeptej se babičky, jestli to chceš tak moc vědět.“ A přesně takto zněla vždy její odpověď. A táta? Ten vždy jen povytáhl obočí stylem „Opravdu se na to chceš zeptat?“ a potom se znovu zahleděl do Denního Věštce, kterého měl záhadně vždy po ruce.

A pokud jde o babičku? Ta z toho vždy byla dost nešťastná, hladila mě ve vlasech a říkala, že jednou se to třeba dozvím a ať jdu raději zkontrolovat, zda má naše kočka dost mléka.

A takto to se mnou je. A když mi babička znovu řekla, ať se jdu podívat za naší černou čičinkou tak mě překvapila jedna věc. „Cho copak tam děláš,“jdu za ní a vidím, jak se snaží dostat na půdu. Otevřu a ona vběhne dovnitř a během toho svrhne na zem nějakou krabici. Zamračím se a chci jí vynadat, ale to co tam uvidím, mě překvapí. Posadím se na zem a začnu se probírat spoustou papírů. Fotky? Obrázky? A i nějaká básnička? Sledovala jsem pohybující se fotky, kde byla malá holčička a… ten tvor. Mantichora? Zamračeně koukám na další fotky, kde holčička i ten tvor rostou. To je máma! A babička a ten muž vedle ní to musí být… „Dědeček?“vydechnu a ani si nevšimnu, že se za mnou objevila osoba.
„Ano Manti, tohle byl tvůj dědeček.“ Otočím se a uvidím babičku, která se posadí vedle mě. „Byl to úžasný muž, ovšem hodně fascinován právě tvory, které jsou až příliš nebezpeční. A jedním z nich byla mantichora, kterou donesl jako malou. Říkal, že ji vychováme, že nebude nebezpečná, opravdu tomu věřil. I když se narodila tvá máma. A ono to opravdu vypadalo, že by se to dalo, že by se dalo vychovat ji, pravidelně ji krmit, nedat jí důvod pomyslet, že i my jsme jídlo. Jenomže…“ Její hlas se zlomil a ona se slabě pousmála, když koukala na fotku, kde mantichora olizovala mého dědečka. „Zrovna ses narodila. Manti si jenom hrála, ale smrtelně tvého dědečka zranila. Nechali ji zabít. Ač působila jako nestvůra a bestie my si ji zamilovali.“ Ke konci už šeptala a pomalu naskládala fotky zpátky do krabice. Podívá se na mě. „Na její počest, i na počest tvého dědečka, jsme tě pojmenovali Manti. Oblíbila by sis jí, kdyby tu ještě byla. Hlídala by tě jako oko v hlavě, byla přítel. Cítila tě už v bříšku. Věřím, že by ti byla skvělým přítelem.“ Zvedla se a pomalu odešla, po cestě vzala do náruče Cho.

Chvíli jsem se za ní ještě koukala a potom se podívám na poslední dva obrázky. Ten jeden byl kreslený a byla tam mantichora před krbem. A ten druhý byl papír s básničkou.

 

Manti, Manti, Mantichora,

Považována za netvora,

My však o ní pravdu známe,

A proto ji rádi máme.

 

Když se ozve její řev,

Ostatním jen tuhne krev,

Ruku do její hřívy vnořím,

Láskou k ní jenom hořím.

 

Tlapa na hruď, na zem letíš,

Do měkkého ovšem sletíš,

Mantichora zachrání tě,

Nechovej se odtažitě.

 

Mazel náš to ona je,

Nepočítáme výdaje,

Na vycházku rádi jdeme,

A na ostatní kašleme.

 

Jakmile ji dočtu zůstanu chvíli jen sedět. Potom se usměji.

A takto to bylo s mým jménem a já jsem na to hrdá.