Zadání domácího úkolu

Představte si sami sebe za rok. Kde budete? Kam dojdete? Kdo se z vás stane?

Tyto otázky zpracujte formou povídky. Ráda bych, abyste použili reálného života. Minimálně 8, maximálně 25 palců.

Vypracování

Byl květen. Všechno kvetlo. Nebelbrach seděl na bobku nad záhonem. Odstraňoval z vlhké hlíny plevel. Snažil se ho netrhat, nýbrž vytahovat i s kořínky. Rostliny házel do kbelíku po své pravé ruce. Když ho zaplnil, vstal, protáhl se, vynesl ho na kompost, vrátil se a pokračoval v plevelení.

Byla to uklidňující práce. Mohl při ní přemýšlet, co asi napíše do závěrečné eseje z předmětu Literární seminář. Úkolem byla povídka, kam dojde za rok. Co se mu tak během následujících dvanácti měsíců může stát?

Doufal, ale také věřil, že doma nenastanou žádné změny, alespoň ne k horšímu. Během posledních dvou let si s Ivankou pěkně zrekonstruovali byt, byl přesvědčený, že patří k nejlepším ve městě. A pořídili si tuto zahrádku. Měli vše, co chtěli, jen ještě uvažovali o automobilu, neboť cestování a převážení věcí vlaky a autobusy bylo náročné. Dlouho však neřídil, bude si muset udělat kondiční jízdy. Co kdyby se stalo, že by přestali být jen dva? Pak by se bez vlastního auta určitě neobešli.

V práci plánoval zahájit vlastní vědecký projekt. Vlastně na něm již nějakou dobu pracoval, ale teď si podal žádost o grant. Pokud ho dostane, bude to znamenat velké zlepšení podmínek pro jeho uskutečňování. Těšil se, že uspěje. Dost by mu to pomohlo, navíc by se tím zvedlo i jeho sebevědomí. A získal by větší prestiž. Výsledek se dozví až v listopadu.

Narovnal si záda, která jej trochu pobolívala, a rozhodl se pro odpočinek.

„Dáme si svačinku?“ zeptal se.

„Skvělý nápad. Připravíš ji, prosím? Ještě si tu něco dosázím.“

 

„Mně to prostě nejde,“ rozhodil bezmocně rukama. Právě se vrátil z jízdy a Ivanka ho vítala u dveří.

„Co se ti stalo? Pojď se posadit, povyprávíš mi o tom. Chceš čokoládu?“

Sedli si do obývacího pokoje a dávali si vzájemně do úst kostičky čokolády. Rozpouštěla se v ústech a nechávala v nich nahořklou, ale příjemnou chuť. Ivanka nenaléhala. Chvíli jen mlčeli. Pak se rozpovídal.

„Nejhorší je rozjezd do kopce. Neumím nějak zkoordinovat plyn a spojku. Buď jsem dal moc plynu, vyrazil jak střela a málem naboural, nebo zase málo, motor chcípl a začal jsem couvat do vozidla za mnou. A pak parkování. Copak se dá zatočit tak, aby se člověk vešel do tak malého prostoru a nepřečníval do vozovky? Měly by tam být jeřáby, které by auto na parkovací místo bezpečně přenesly. Byla to už osmá jízda a furt mi to nejde. Já se to prostě nikdy nenaučím. Teď už je mi to jasné.“

„Ještě to zkus.“

„Jo, zkusím. Co ty, vždyť máš taky řidičák.“

„Už jsem to říkala. Prostě se bojím. Byla bych celá rozklepaná. To nejde.“

„Musíme to auto mít?“

„Nemusíme,“ políbila ho.

 

Padalo listí. Obloha se zatáhla. Mírně pršelo.

Vešel do své pracovny a rozevřel deštník, aby proschl. Na stole uviděl úřední dopis. Na obálce se vyjímalo logo grantové agentury. Roztrhl ji, vytáhl vrchní list papíru a četl: „Oznámení o rozhodnutí o neposkytnutí podpory projektu z důvodu velkého množství uchazečů. Musíme Vám bohužel oznámit, že Váš návrh se po posouzení panelem a komisí neumístil v soutěži předložených projektů na pozici, která by vedla k udělení podpory. Byl zařazen do kategorie B, tedy mezi kvalitní projekty, jimž lze poskytnout podporu. Vzhledem k množství finančních prostředků, které má grantová agentura k dispozici, bylo rozhodnuto, že podpora bude poskytnuta pouze návrhům zařazeným do kategorie A, tedy kvalitním projektům, jimž má být podpora rozhodně poskytnuta. Je nám líto, že pro Vás nemáme lepší zprávu.“

Ihned šel informovat svého vedoucího.

„Nic si z toho nedělej. Projekt jsi udělal kvalitní. Pročteš si posudky, upravíš ho podle nich a příští rok ho předložíš znovu.“

„Jo, dík, to udělám.“

 

Byl květen. Všechno kvetlo. Nebelbrach seděl na bobku nad záhonem. Vytahoval z vlhké hlíny plevel.

Byla to uklidňující práce. Mohl při ní přemýšlet, Vzpomněl si, co napsal před rokem do závěrečné eseje z předmětu Literární seminář.

To nejdůležitější se mu splnilo. Doma nenastaly žádné změny, alespoň ne k horšímu. Vlastně vůbec žádné. I v práci byl tam kde před rokem. Znovu podal projekt.

Žil v cyklickém čase. Stále se vracelo, co zde již bylo. Dodávalo mu to klidu a jistoty.

Protáhl se, vynesl plevel na kompost, vrátil se a pokračoval v plevelení.