Soutěže 1150
Výuka 1017
Semináře 368
Zmijozel

Autor: Jean Molliacová
Práce odevzdána: 2. 6. 2019 22:32
Předmět: Kouzelnické svátky, 1. A
Termín: 9. termín

Zadání domácího úkolu

Vaším úkolem je sepsat mi svátek, který slavíte, o kterém jsme si v hodinách neříkali. Tento svátek mi pak popište. Chci abyste zmínili tyto body:


Formu nechám zcela na vás, zda budete psát formou povídky, či popisnou. Můžete přidat i obrázky. Esej ať není kratší jak 9 palců. V případě dodání obrázků esej může být dlouhá 7 palců před odevzdáním.

Vypracování

Ráda bych zde krátce pojednala o svátku, který si myslím, že je velice důležitý. Poukazuje totiž na změny, které se v kouzelnické společnosti odehrávají a svým způsobem je i ukazatelem toho, kam kouzelnická společnost směřuje. S obzvláště velkým potěšením jsem svědkem toho, že tento svátek rok co rok slaví více kouzelníků a čarodějek – především mladých. Nemluvím o žádném jiném svátku než o Dnu domácích skřítků.

Den domácích skřítků si připomínáme každoročně vždy 12. června. Svátek slavíme v tento den proto, že právě 12. června byl údajně osvobozen první domácí skřítek v novodobé kouzelnické historii. Tím skřítkem byl Dobby a neosvobodil ho nikdo jiný než Harry Potter.

Tento svátek slavím z několika důvodů. Tím asi nejdůležitějším je prostý fakt, že skřítkové jsou živé bytosti s rozvinutou emoční inteligencí a podle toho bychom se k nim měli chovat. Myslím si, že situace domácích skřítků se od začátku nového století neustále zlepšuje, ale merlinužel důstojné jednání a ohleduplnost ještě pořád nejsou brány jako něco samozřejmého. Den domácích skřítků pro mě není pouze o těchto jedinečných stvořeních, myslím si, že to, čeho se snažíme dosáhnout u domácích skřítků, by se mělo stát standardem při jednání s jakoukoli živou bytostí. Chápu, že na jednu stranu tato vidina zní téměř utopicky, jako bych říkala, že by se všichni měli milovat, ale tak to není. Mluvím zde spíše o základním respektu vůči ostatním a o troše ohleduplnosti, která se nejenom z kouzelnické společnosti čím dál více vytrácí. Den domácích skřítků je pro mě také příležitostí, kdy se mohu zamyslet nad svým vlastním jednáním a zhodnotit, zda se opravdu vůči ostatním chovám dle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Svátek nejčastěji slavím se svými přáteli. Přeci jenom je to poměrně mladý svátek, a vzhledem k jeho „sluníčkářské“ povaze si naše rodiče a starší generace teprve postupně získává. Jak jsem již ale psala na začátku eseje – každým rokem jej slaví více a více kouzelníků. Oslavy odpovídají měsíci, kdy si domácí skřítky připomínáme. Většinou jsou to zahradní oslavy nebo prosté oslavy někde v přírodě. Každý přinese něco dobrého k jídlu a pití, vykouzlí se speciální balonky ve tvaru domácích skřítků a pokud někdo z našich přátel doma má domácího skřítka, vždy jej pozve ke společnému hodování. Cílem svátku je nejenom příjemně strávené odpoledne, ale také vytvoření určitého prostoru pro sebereflexi.

Někteří lidé svátek rádi slaví poněkud komorněji, což může vypadat například tak, že se svým domácím skřítkem stráví klidné odpoledne a povídají si. Cílem takového povídání je vždy shrnout uplynulý rok a potvrdit si, že se skřítkovi daří dobře. Nicméně, kouzelníci, kteří tento svátek slaví, mají zpravidla se svými domácími skřítky velice dobré vztahy, takže takováto povídání běžně vedou v průběhu celého roku, nejenom 12. června.

Myslím si, že tento svátek by na hradě byl aplikovatelný. Vzhledem k jeho povaze a podstatě se jedná přesně o typ svátku, který by mladé kouzelníky a čarodějky mohl nadchnout. Právě oni jsou novou generací, která bude v budoucnu udávat směr, jakým se kouzelnická společnost bude ubírat. A jedině dobře, pokud by tímto směrem, byla cesta k většímu porozumění, ohleduplnosti a respektu ať už mezi kouzelníky navzájem, nebo vůči ostatním živým bytostem. Jsem přesvědčena o tom, že svátek by se slavil. Koneckonců jsou to právě domácí skřítkové, díky kterým má každý jeden student čisté prádlo a plné břicho výborného jídla. Bylo by proto více než vhodné, jim alespoň jeden den v roce projevit naši vděčnost. Jsem moc ráda, že u nás na hradě není tato vděčnost našim skřítkům projevována pouze jeden den v roce. Troufnu si říct, že velká část studentů má s hradními skřítky velice dobré vztahy a upřímně se zajímá o jejich osud. 

Jean Molliacová