Zadání soutěže

Do soutěže Prázdninové čtení II mi přišlo mnoho zajímavých knižních tipů a jedním z nich byl tip od p. Faolana Heradena na knihu od Filoména Silvy Výlet za lesními muži.
V knize se, mimo jiné, píše o Hvízdáčkovi, který vydává zvuk podobný vichřici, nebo Tetelivce, v jejíž blízkosti se vzduch vlní a ohýbá jako na poušti.

 

A jelikož bych se o Hvízdáčkovi a Tetelivce ráda dozvěděla víc, byla bych ráda, abyste zapátrali, a buď mi o nich něco víc zjistili (=vymysleli), nebo mi je nakresleli.

Ke každému tvorovi můžete poslat 1-3 palce textu a/nebo jejich obrázek.

 

Hodnocení:
0-7 srpců za popis jednoho tvora
0-15 srpců za obrázek

Vypracování

Milá paní profesorko, 

Hvízdáčka i Tetelivku posílám v podobě obrázku i popisu, velmi jsem se do nich při zpracovávání soutěže zamilovala. 

Přeji Vám krásný den. 

Meda Pápěrková, nováček

 

popis:

HVÍZDÁČEK

Hvízdáček je nápadný pták střední velikosti, asi 25 – 40 cm, o hmotnosti cca 300 – 800 g. Samec je pestře zbarvený, vzezřením naprosto nezaměnitelný. Má tyrkysové tělo, hnědá křídla, nachovou náprsenku, fialovo-tyrkysová ocasní pera a dlouhé nohy. Samička hvízdáčka je o něco méně nápadná.

 

Zvláštností hvízdáčků je ovzvláště jejich zvuk podobný vichřici, který dokážou vydávat skrze svůj uzpůsobený zobák trubkovitého tvaru. Když je hvízdáček ještě mládě, zvuk připomíná spíše lehký větřík, s postupnou dospělostí přichází i schopnost vydávat silnější zvuk. Mudlové se za dávných dob domnívali, že hvízdáček je prokletý a schválně přivolává na jejich pole krupobití, které jim pak ničí úrodu. Z toho důvodu tento druh téměř vyhubili. Jeho oči, které se při „troubení“ lehce vytřeští špatnému dojmu také nepomohly.

 

V nynější době je rod hvízdáčků v četnosti znovu na vzestupu. Ovšem díky historii nejčastěji obývají kouzelné lesy po střední a severní Evropě, v lesích mudlovských jsou k vidění zřídka. Na zimu hvízdáček podniká dlouhé výpravy směrem na jih – zimuje v Japonsku jižní Asii, kde je posvátný.

 

Hvízdáček je spíše samotář. Živí se povětšinou menším hmyzem, který vsaje a uvnitř úst rozmělní, v oblibě má také houby.

 

Je dobrým běžcem, v lese obývá jak keřovité stromy, za pěkného počasí se rád sluní v korunách vyšších stromů.

 

TETELIVKA

Tetelivka je druh brouk pohybující se nejčastěji v okolí vod, jezer a řek střední a severní Evropy. Jedná se o poměrně velkého brouka 2 – 5 cm, je ovšem mimořádně obtížné jej spatřit, je neobyčejně rychlý, pro lidské oko téměř nepostřehnutelný.

Tento brouček miluje vlhko, díky své rychlosti se ale pohybuje i v méně vlhkém okolí. Pokud se v oblasti, kde se vyskytuje, zvedne nečekaně teplota a nikde v dosahu není voda, tetelivka se začne třepotat a chvět tolik, že viditelně rozpohybuje molekuly vzduchu, lidské oko pak dokáže vidět, jak se tzv. vlní vzduch. Tento proces tetelivka zahajuje, aby se její organismus v nenadálém horku ochladil, vytváří si tedy svým jednáním vlastní klimatizační systém.

 

Tetelivka je krásně zbarvený brouk s dlouhými tykadly, z hrudi tetelivce vyrůstají tři páry jemných křídel a tři páry článkovitých končetin. Po celém těle je tento brouk nádherně ornamentován. Jednotlivé ornamenty záleží na jeho genetické stopě, díky tomu je možné určit, odkud konkrétní brouk pravděpodobně pochází. Na hlavě má tetelivka kusadla na poměrně dlouhých šlahounech, jimiž dokáže uchopit část potravy a vložit do úst.

 

Tetelivka je všežravá, preferuje tedy stravu rostlinou, požírá s chutí ale i mušky.