Zadání soutěže

Do soutěže Prázdninové čtení II mi přišlo mnoho zajímavých knižních tipů a jedním z nich byl tip od sl. Newiky Shelley Lovecraft na knihu Zábavné příhody z rodinné dovolené od Ztřeštěny Šílené.
Jde o sbírku povídek, která popisuje, jak to vypadá, když se na prázdniny vydá běžná kouzelnická rodina čítající rodiče, 3 děti, z nichž jedno právě začíná objevovat magii, 2 krysy, žába a hafoň.

 

Jelikož se mi knihu nepodařilo sehnat, ale velmi ráda bych si ji přečetla, bude vaším dnešním úkolem knihu někde vypátrat, přečíst, a potom mi vaší nejoblíbenější povídku z této knihy co nejvěrněji převyprávět (=vymyslet).

 

Hodnocení se bude odvíjet od kvality i kvantity - orientační odměna za kvalitní práci je 20s/A4 :)

Vypracování

Dobrý den,

 

posílám své vypracování. Jak už asi víte, kniha je rozdělená do několika částí podle destinace (a do jisté míry i typu dovolené), neboť rodina Šílených zjevně užívala prázdnin ve velkém stylu. Vybrala jsem si povídku ze švédské části, té, kde se to jen hemží klasickými památkami. Konkrétně vám převyprávím Svěží vítr pro Ingridin kotel. Podobně jako postavy v knize, a vlastně i sama autorka, budu paní Ztřeštěnu označovat prostě jako Zizi.

 

Povídka vypráví o dni, kdy se Ziziina rodina rozhodla navštívit, jak už název napovídá, Ingridin kotel, rokli ve švédských lesích, kde před dvěma sty lety probíhal terénní výzkum bahenních koček. Z rokle se dále vchází do soustavy jeskyní, kde se přímo na místě testovaly možnosti použití slin bahenních koček do různých lektvarů.

Ještě před samotnou návštěvou chtěla ale rodina (no, hlavně maminka) zařídit ubytování. Po nešťastném incidentu, kdy Ziziin mladší bratr Letorád svou stále nezkrocenou magií podpálil celý stan, rodiče kategoricky odmítli možnost opakovat spaní ve stanu. Maminka využila toho, že má kolegyni, která má známou, která má sestru, která bydlí nedaleko a měla by možnost u sebe rodinu ubytovat, a povedlo se jí přes různé prostředníky postupně domluvit, že by se u sestry známé maminčiny kolegyně opravdu ubytovali.

Bohužel krb v cílovém místě nebyl zrovna připojený do letaxové sítě, což komplikovalo cestu. Maminka se s paní Borgovou, onou sestrou známé své kolegyně, domluvila, že se celá rodina dopraví do městečka a setkají se před Amorovou fontánou.

Když se celá rodina do městečka dopravila, nechala maminka rodinu na lavičkách a vydala se k fontáně hledat paní Borgovou. Záhy k ní přistoupila sympatická paní ve středním věku s otázkou "Vy mě asi hledáte, že?" Maminka vděčně souhlasila a vysvětlila, že rodinu zatím nechala na nedalekých lavičkách. Paní se zatvářila trochu překvapeně, takže ji maminka honem ujišťovala, že opravdu jen nechtěla, aby s ní všichni museli pobíhat tam a zpátky a hledat někoho, koho ostatně ani ona sama pořádně nezná. Navíc krysy rády utíkají.

Paní prohlásila, že by se asi raději měli přesunout k ní domů, s čímž maminka ochotně souhlasila. Vyzvedly zbytek Ziziiny rodiny a všichni vyrazili. Cestou došla řeč i na nemožnost využít krb. "Překvapuje mě, že o tom mluvíte, ale ano, krb mám momentálně rozbitý, snad pozítří by mi ho měli spravit," tvářila se paní trochu překvapeně. Zizi, Letorád i prostřední Obraza spolu rozebírali poslední famfrpálové mistrovství a nevšímali si nespokojených pohledů, které jejich směrem vrhal jejich doprovod.

Jen o pár minut později všichni dorazili do zcela nenápadného domku. Majitelka vytáhla klíče, odemkla a uvedla je do vstupní haly. Když si Zizi všimla podivné věci na zemi, takové zvláštní koule s dlouhou hadicí končící nějakým plochým zakončením, staly se dvě věci naráz. První: z kapsy jejich průvodkyně se začaly ozývat divné zvonivé zvuky a ona vytáhla podivnou malou krabičku. Druhá: do místnosti vlétla nedovřenými dveřmi poplašená sova a upustila mamince k rukám vzkaz.

Majitelka domu, konsternovaně sledujíc maminku rozbalující a čtoucí vzkaz, přiložila krabičku k uchu a něco do ní přerušovaně povídala. Vypadala stále vzrušeněji. Když krabičku vzdálila od ucha, zeptala se: "Vy nejste paní Falková?"

Maminka se zmohla jen na: "A vy nejste paní Borgová?"

Jak pravděpodobné byste čekali, že bude, aby v malém městečku dvě paní očekávali na stejném místě návštěvníky, kterým mají poskytnout nocleh? Zizi přiznává, že si není úplně jistá, zda v následném řešení nesehrála svou roli paměťová kouzla, neboť je rodiče ihned poslali ven a sami vyšli až za notnou chvíli.

Krátce poté se ale rodina setkala se skutečnou paní Borgovou. Ta se nedivila, že s maminkou přijel i manžel a tři děti (o zvířatech nemluvě), mamince chválila její švédštinu, zájem o stav jejího krbu ji nijak neudivil a zmínky o famfrpálu nepovažovala za dětské nesmysly.

Přivedla rodinu do svého domova, ukázala jim jejich místnosti, další důležitá místa a vybavení a oznámila, že na ně počká v kuchyni.

Když se všichni ubytovali a postupně sešli v kuchyni, ukázala se paní Borgová jako nesmírně milá hostitelka, neboť se natáhla pro přikrytý tác a vyrazila s ním k návštěvníkům. "Něco jsem vám upekla," komentovala cestou. Na stole pak z tácu sundala utěrku a odhalila krysu trůnící mezi drobečky.

"Krásko!" vykřikla Obraza překvapeně. "Jak ses tam dostala? Krysa Kráska párkrát spokojeně žvýkla a zamířila k Obraze. Ta se zarazila a obrátila se k paní Borgové. "Moc se omlouvám, nenapadlo mě, že by tu Kráska stihla najít něco, co může sežrat..." mumlala nešťastně.

Paní Borgová se usmála a prohlásila: "Nevadí, krysy jsou někdy potvůrky, to znám. Naštěstí tu pro vás mám ještě něco," hýřila dál dobrou náladou. Odešla a za chvíli se vracela s ošatkou, která byla taktéž přikrytá utěrkou. Všichni tři sourozenci si vyměnili pohledy, které by se daly popsat něčím mezi předtuchou, obavou a zoufalstvím.

Sotva paní Borgová utěrku nadzvedla, jejich obavy se potvrdily. Uprostřed ošatky si trůnil Netvorek, druhá rodinná krysa. Paní Borgová se stále tvářila velmi vstřícně, ale bylo znát, že rodiče, a vlastně i děti, by momentálně raději byli někde úplně jinde.

 

To ale brzy začali být, neboť byl čas vyrazit do Ingridina kotle, aby si ho rodina stihla trochu prohlédnout, než začne komentovaná prohlídka jeskyní, které se chtěli zúčastnit.

Cestou se nic zvláštního nestalo (dvě děti přeražené o vodítko a maminka vodítkem omotaná se nepočítají), a brzy již rodina stála v Ingridině kotli a obdivovala tajuplnou atmosféru místa, rozhlížela se kolem, jako by snad mohli zahlédnout bahenní kočku či postavy z minulosti, a chystala se na prohlídku.

Zizi od hlasitého přemítání, jak to v daném místě musí vypadat za bouřky, kdy vítr skoro ohýbá okolo stojící stromy, plynule přešla k vyprávění téměř hororového příběhu. Najednou se však jako pod náporem větru ohnula jedna větev, praštila do jiné, která se zlomila a následně dopadla jen kousíšek před Zizi.

"Co to?" byla Zizi zmatená, ale brzy jí to bylo jasné. Letorád se tvářil hrozně provinile.

"Promiň, promiň, ale já se fakt bál. Chtěl jsem, abys už zmlkla. Abys viděla, že vítr v tomhle místě může bejt fakt děsivej," chrlil ze sebe.

Zizi vyštěkla něco o tom, že už se těší, až se Letorád naučí své nadání trochu ovládat, a chystala se vyštěknout i něco dalšího, ale v té chvíli do sporu vstoupila maminka a donutila děti se uklidnit. Pak je i se zbytkem rodiny odvedla ke vstupu do jeskyní, kde se mezitím shromáždilo vícero kouzelníků. Prohlídka měla za chvilku začít.

 

Průvodce vydal několik důležitých instrukcí, rozdal lucerny a provedl celou skupinu vstupní chodbou.

"Nyní mě prosím poslouchejte. Nejdůležitější pokyny už jsem vám dal, ale je ještě několik organizačních věcí, které bych vám teď všem rád sdělil," rozpovídal se mocným hlasem (posíleným Sonorem) v malé místnůstce kousek za vchodem.

"Po celou dobu prohlídky se prosím držte poblíž. Do chodeb chodím vždy první, tady slečna," ukázal na prostorově překvapivě výraznou čarodějku kousek od sebe, "chodí naopak vždy poslední. Pokud si všimnete, že se světélko nad mou hlavou zbarvilo do zelena, utište se, chci vám něco říct."

"KVÁ!" ozvalo se hlasitě.

Většina kouzelníků se začala zmateně rozhlížet, ovšem tatínek honem kontroloval kapsy. Sotva přiblížil ruku ke správné kapse, žába Hopajdice vyskočila a přistála na podlaze.

"Kvá, kvák, kvá!" ozvala se znovu.

Pak odhopkala ještě o kus dál od tatínka. To vzal ovšem Murzim, rodinný hafoň, jako výzvu ke hře a s několika štěknutími se rozběhl za ní. Celá rodina byla zvyklá, že se jejich zvířata občas spolu honí, Murzim si uměl bezpečně hrát jak s Hopajdicí, tak i s Kráskou a Netvorkem, přestože jiní hafoni mohli pro žábu i krysy představovat jisté nebezpečí, ovšem na jejich hru byly i vhodnější chvíle. Maminka, která Murzima držela na vodítku, byla navíc zabraná do sledování tatínka a Hopajdice, a tak jí Murzim vodítko lehce vytrhl a začal okolo Hopajdice nadšeně kroužit, ostatním kouzelníkům navzdory.

O několik nadávek a kouzel rodičů a decentního smíchu i výkřiků ostatních byli mazlíčci opět zajištění. Průvodce si ke své cti zachoval skutečně chladnou hlavu, a když se rodičům podařilo Murzima i Hopajdici umravnit, pokračoval v pokynech.

Po chvíli si vytáhl poznámky, aby měl jistotu, že nic důležitého neopomene. "V rokli se často zvedal silný vítr a vytvářel děsivé zvuky," líčil zrovna, když se najednou jeho poznámky zvedly a velice lokální poryv větru je rozházel po celé místnosti. Průvodce je decentním Acciem posbíral zpět k sobě, zatímco Letorád se polohlasem snažil rodiče přesvědčit, že on za to opravdu nemůže, to Zizi, která ho venku tak vyděsila.

Přesto přese všechno nebyla rodina z prohlídky vyloučena. Naštěstí zbytek prohlídky proběhl převážně nevinně (o vodítko přeražené jedno dítě vlastní a jedno cizí, do vodítka zamotaný jeden kouzelník cizí, kvákáním přerušený průvodce celkem třikrát, téměř ztracené dítě jednou). Dokonce směli nahlédnout i do prostoru, kde při svém působení zde přespávala samotná Ingrid Lesochvalná. Když je ovšem průvodce vpouštěl (nikoliv všechny najednou, a zejména si pohlídal, že Murzim jde v jiné skupince než ostatní rodinní mazlíčci), měl prý na tváři příliš neutrální výraz. Zda pod ním skrýval smích, nebo vztek, se ale neví.

 

Po prohlídce jeskyní se rodina ještě zdržela na doobhlédnutí rokle a také na svačinu. Tatínek původně zamýšlel pořídit si malý ohýnek a ozvláštnit si svačinu drobným opékáním, ale pak prohlásil něco o nepředvídatelných větrných poryvech a prohlásil, že si všichni vystačí s tím, co si sbalili na cestu, že nemíní riskovat ty novinové titulky "Turisté zapálili Ingridin kotel", protože ne všechny druhy popularity jsou tak skvělé jako jiné.

Přesto si rodina mohla udělat menší hostinu. Maminka postavila na místo i několik lahví s nápoji, což tatínek okomentoval: "Snad nám je žádný větrný poryv neshodí."

Letorád se mračil a stěžoval si, že on za to nemůže, zatímco Obraza i Zizi se dobře bavily. "Ne, to jistě ne, vždyť se podívejte, jak je tady krásně a bezvětří," pronášela dramaticky Zizi a mávla u toho rukou, čímž shodila hned dvě lahve. Zatímco rodiče s rezignovaným výrazem sledovali situaci, Obraza se mohla potrhat smíchy, naopak Letorád se zlobil ještě víc, že jemu něco vyčítají a Zizi pak páchá mnohem větší škody. Zizi sama se trochu styděla, ale zároveň si nemohla pomoct, ta situace byla tak absurdní, že se smála na celé kolo.

Nicméně se všichni najedli (tentokrát žádná krysa v jídle), což velmi přispělo k všeobecně dobré náladě. Nechali Murzima, ať se trochu proběhne, opatřili i své krysí duo a Hopajdici. Najednou si ale všimli, že jim zbytky svačiny přeci jen mizí před očima, přestože se právě věnovali všem svým mazlíčkům. Pokusili se dva záhadné hlodavce odehnat, ale jen tak se jim to nedařilo. Ve chvíli, kdy se hlodavcům povedlo donutit tatínka vstát a bojovat s nimi mnohem intenzivněji, navíc zbytek rodiny upřednostnil pobavené sledování situace před pomocí, což ochranu jídla samozřejmě neusnadnilo.

O chvíli (a několik kouzel) později byla situace vyřešena, zbylé jídlo zachráněno a rodina připravena pokračovat v prohlížení a časem se vrátit. Vyšlápli si ještě kousek cestičkou vedoucí z rokle; času měli dost a chtělo se jim ještě chvilku užívat dne i místa.

Cestička se před nimi příjemně vinula (do vodítka postupně zamotaní všichni kromě tatínka), lesní terén byl příjemně měkký. Najednou se před nimi ale objevil širší potok. Rozhodli se, že se přeci nezaleknou a potok přeskáčou. Tatínek šel první, po něm Zizi, pak Letorád, jako další šla Obraza. Ta se ale špatně odrazila a skončila přímo v potoce. Nic vážného jí nehrozilo, potok nebyl nijak zvlášť hluboký, ale najednou byla celá mokrá a trochu zmatená. Murzim navíc opět situaci pochopil jako výzvu ke hře, okamžitě skočil za Obrazou do potoka a poskakoval okolo ní. Pak vyskočil zpátky na břeh, oklepal se (a omokřil celou maminku), skočil zase zpátky a nadšeně poskakoval okolo Obrazy, skočil zase na druhý břeh a oklepal se (asi aby nebylo ostatním líto, že jsou suší), a zase do vody.

Rodinka se celá zmáčená vrátila do rokle. Murzima najednou vyděsil neznámý zvuk, skočil přímo na Letoráda, a najednou tatínkovi jen tak odlétl jeho klobouk.

Rodiče se na sebe jen podívali, trochu si povzdechli a zaveleli návrat domů, nebo přesněji k paní Borgové. V dobré náladě rodinka prošla lesem, došla k městečku a zamířila stejnou cestou jako ráno k jednomu z domečků. Teprve když byli tak tři sta metrů od cíle a navzájem okomentovali několik podivných zařízení na zahradě, uvědomili si, že nejdou k paní Borgové, nýbrž k mudlovské ženě, kterou si ráno s paní Borgovou spletli.

Podívali se na sebe, rozesmáli se a pak už bez dalších zvláštních příhod (maminka omotaná vodítkem se ani tentokrát nepočítá) dorazili do svého dočasného domova.