Soutěže 1890
Výuka 2187
Semináře 749
Mrzimor

Autor: Chiara Cheisseová
Práce odevzdána: 8. 1. 2012 21:19
Předmět: Teorie famfrpálu, 2. A
Termín: 9. termín

Zadání domácího úkolu

Vytvořte portfolio nějaké významné famfrpálové osobnosti.

Fotky (vloženy v podobě odkazů), životopisné údaje, zmapovaná profesní dráha, ... v podstatě vše je dovoleno! Účinkovala ona hvězda v reklamách? Pracuje pro nějakou vývojářskou firmu? Má cukrovku? Překonal nějaký rekord? Můžete přiložit výstřižky z novin a časopisů, udělat rozhovor, ...

Tato portfolia pak vytvoří základ pro zaplnění famfrpálové sekce naší knihovny! Takže se snažte. 

Vypracování

Dobrý den, mdm. Belatris,
Vybrala jsem si mého oblíbeného hráče, ke kterému vzhlížím. Ne jen proto, jak úžasně hraje, ale hlavně proto, co dokázal. Z toho důvodu si myslím, že by měl mít v knihovně své místo. Zaslouží si to.
Portfolio přikládám v odkaze, snad vám to nebude vadit, ale když ono by to jinak nebylo moc přehledný. Jistě sama poznáte, proč.

http://www.pdf-2-flashbook.com:8080/viewBook.cfm?b=0f7844edc859f7d2e01a60eceda9322a

Pokud byste to neotevřela, přikládám i texty a obrázky sem, ale doufám, že problém nenastane a budete moci portfolio vidět ve správném provedení.

Chiara Cheisseová


Texty:

Simon Regers se narodil 5. 6. 1967 v Bedfordu do famfrpálové rodiny. Jeho otec Mark je bývalým hráčem Caerphillských Katapultů, jeho máma Anne zase řadu let hrála v Holyheadských Harpyjích, nyní trénuje druholigovým tým Divokých sršňů. Již od malička byl Simon veden k famfrpálovému sportu.

V jedenácti letech nastoupil do Bradavic, kde byl zařazený do koleje Mrzimor. Na škole naštěstí neměl potíže s učením, i když většinu času věnoval famfrpálu. Ve třetím ročníku se dostal do kolejního týmu a hra ho pohltila natolik, že na nic jiného snad ani nemyslel. Stal se pro svůj tým velikým přínosem a Mrzimor tak dosáhl na několik pohárů. Byl nejen vynikajícím střelcem, ale také ovládal všemožné manévry, triky a sám jich plno vymyslel a používal.

Nejen mrzimorští ho měli rádi. Simon byl vždy přátelský, dodržoval pravidla, byl ochotný každému pomoci a tak ho měli v oblibě i profesoři, přestože mu občas spílali, že by měl myslet i na učení. Nicméně nikdo nejspíše nepochyboval o tom, že Simon se bude živit profesionálně famfrpálem.

(článek  1)

Nasvědčovalo tomu i to, že v roce, kdy končil studium v Bradavicích, měl nabídky na místo střelce snad od všech týmů první ligy (samozřejmě vyjma Holyheadských Harpyjí). Rodiče na něj byli právem pyšní a podporovali ho. Dávali mu tipy, neboť se oba v první lize pohybovali. Simon nakonec podepsal smlouvu s Caerphillskými Katapulty, které mu doporučoval jeho táta, vzhledem k tomu, že v nich sám dlouhé roky hrál. Nikdy však nenastoupil.

(článek  2)

14 dní po skončení docházky v Bradavicích měl totiž úraz. Při tréninku s kamarády v domovském Bedfordu ho zasáhl Potlouk do páteře tak nešťastně, že skončil na tři měsíce u sv. Munga s pochroumanou páteří. Hrozilo mu úplné ochrnutí a jen díky výtečné práci lékouzelníků po mnoha pokusech o uzdravení, kdy na něj zkusili desítky lektvarů i uzdravovacích kouzel, vyvázl jen s problémy s chůzí.

(článek  3)

Od té doby k chůzi musí používat hůl a činí mu potíže. V životě Simona to byl velký zlom. Psycholékouzelníci ho dávali dohromady i po psychické stránce, protože měl nutkání vše vzdát. Nicméně nakonec stavy bezmoci překonal a rozhodl se, že se nevzdá. Brzy po propuštění z nemocnice opět sedl na koště a zjistil, že chůze mu sice potíže činí, avšak létání nikoli. Opět začal trénovat a dostal se zpět do formy.

Zde nastal další zlom, který mu uštědřil tvrdou ránu. Přestože se o něj dříve týmy praly, jen aby za ně hrál, nyní o spolupráci s mrzákem nestáli jak Katapulti, tak ani ostatní týmy. Simon se ale nevzdal. Když už se rozhodl bojovat, tak do toho šel s vervou sobě vlastní. Našel další nadšence do famfrpálu, které postihl podobný osud, ale neztratili chuť hrát a postupně dal dohromady celý tým. Každý hráč měl nějaké postižení, které mu bránilo dostat se do dobrého týmu zdravých hráčů, ale neztratili chuť do života a do hry. Zpočátku sice sami moc nevěřili, že by to mohlo fungovat, ale pod vedením Simona Regerse začínali vidět věci pozitivněji.

Simon byl totiž nejen výborným střelcem, ale měl talent i na vedení týmu. Ke každému přistupoval jednotlivě, bral v úvahu jejich postižení a snažil se každému pomoci najít silná místa a cestu, jak využít to, co umí, aby potlačili negativní vlivy svých zranění. Když měl někdo potíže s nohama, hledal u nich možnost, jak o to více zapojit ruce, u potíží s levačkou je učil o to více využít pravačky, apod.

(obr. Klicka)

Trénovali pilně a pravidelně a po něco málo více než roce bylo na světě první famfrpálové paradružstvo. Dali si název Trelwynští Letci. Nechali si ušít dresy, které mají tmavě modrou barvu s velkými písmeny TL na zádech a protože nejen jejich kapitán, ale i ostatní hráči byli dychtiví ukázat světu, že je neměli zatracovat, začali vyzývat týmy druhé ligy k přátelským utkáním.

(článek  4)

Brzy na sebe upoutali pozornost. Porazili totiž nejeden tým a tisk se o ně začal zajímat. Největší talent ukazoval Simon, který v té době již létal stejně dobře jako před zraněním. Nikdo by neřekl, že nějaké postižení má, dokud byl ve vzduchu. Neměl problémy zvládat složité manévry a jeho geniální hra se nedala přehlédnout. Na celém týmu bylo vidět, že hrají s velkým nasazením a baví je to.

(obr. Skica)

Prvoligové týmy poznaly, že ho neměli zatracovat a začali o něj opět jevit zájem. Simon však jejich nabídky na spolupráci odmítal. Našel své místo v Letcích a ani na okamžik nepomýšlel na odchod z týmu do lepšího. Rád pracoval se svými spoluhráči a pomáhal jim najít seberealizaci, překonávat překážky. Již nechtěl být v nejlepším týmu, práce v Letcích jej uspokojovala mnohem více. I když věděl, že nejspíše nikdy nedosáhnou na titul v první lize, jejich úspěchy pro něj byly cennější. Užívali si každou vteřinu ve vzduchu. Milovali pocit, že opět, i přes svá postižení, mají světu a famfrpálu co říci.

(obr. Simon)

(Listina z Ministerstva)

Pověst o Trelwynských Letcích se brzy rozšířila po celé Británii. Bylo jen otázkou několika měsíců, kdy se šířila i dále. A nejen v Británii, ale po celém světě se nacházeli další nadšenci, kteří se pokusili o totéž jako Simon Regers a jeho tým. Jak týmů přibývalo, Simona napadlo předstoupit před patřičný odbor na ministerstvu a zaregistrovat u nich výbor, který založí a bude dohlížet na famfrpálovou paraligu. Výbor poté sídlil na kraji Londýna a před patnácti lety, jelikož byl o paraligu velký zájem z celého světa, přesídlil přímo na ministerstvo.

(Potvrzení MK o Paraligovém výboru)

Zatím Trelwynští Letci vyhráli téměř všechny ročníky, nyní však již mají velmi silnou konkurenci. Simon Regers je na svůj tým, který vše rozpoutal, náležitě hrdý.


Myslím si, že by Simona měl znát každý, nejen ti, kteří se zajímají o famfrpál, neboť není pouze famfrpálovým vzorem, ale velikánem, který ukázal světu, že ani lidé s postižením nemají být zatracováni, protože mohou dokázat velké věci. Dokonce větší, než ti, kteří postižení nemají.

(Dopis)


Texty z příloh:

Články:

Článek 1:
Denní věštec, 3. 5. 1985

Létající talent

Neuvěřitelné. Ještě nedokončil zkoušky na Škole čar a kouzel v Bradavicích, a už se o něj perou všechny prvoligové týmy famfrpálové ligy. O kom je řeč? O výrazném talentu tohoto populárního sportu, Simonu Regersovi. Již čtyři roky září svým uměním v týmu své koleje na již zmíněné škole. Náš dopisovatel z Bradavic již několikrát zveřejňoval články o tomto nadějném střelci, takže vám není neznámý, a nyní, když se bude po složení O.V.C.E. zkoušek rozhodovat, kam dál, nastal veliký boj známých týmů. Každý by Simona Regerse chtěl zlákat na svoji stranu. Podaří se ho získat nejbohatšímu týmu - Ballycejským netopýrům? Nebo ho snad zláká úspěch Monstroseských strak? Či bude následovat šlépěje svého otce a posílí Caerphillské Katapulty?
Denní věštec bude vše sledovat a již brzy vás budeme informovat o výsledku jednání.


Článek 2:
Quidditch, 8. 6. 1985

Týdeník Quidditch jako první zjistil, že talentovaný mladík, střelec Simon Regers, o kterém se v našem sportu v podledních týdnech hovoří snad více, než o nejvýznamnějších hráčích ligy, si konečně vybral z nabídek a nastoupí v příští sezoně do Caerphillských Katapultů. V tomto týmu řadu let působil jeho otec. Kapitán týmu, Derrec Blame neskrývá své nadšení a poskytl našemu týdeníku exkluzivní rozhovor. Najdete ho na straně 15.


Článek 3:
Quidditch, 14. 7. 1985

Velká rána pro Caerphillské Katapulty

Je tomu teprve necelý měsíc, kdy jsme vás informovali o velkém vítězství pro Caerphillské Katapulty, když se jim podařilo získat mladého Simona Regerse. Dnes však nad touto hvězdou pohasla světla. Simon Regers utrpěl velmi vážné zranění při tréninku a Potlouk mu uštědřil ránu do páteře. Nyní je hospitalizován U sv. Munga a bojuje o to, zda se ještě někdy bude pohybovat. Pro Caerphillské Katapulty je to obrovská rána. Měli s nadějným střelcem velké plány. Kvůli smutku odvolali svoji účast na přátelském Turnaji Famfrpálový maraton, kterého se každoročně účastní.
Náš týdeník bude stav Simona Regerse sledovat a budeme vás pravidelně informovat o pokrocích jeho léčby.


Článek 4:
Famfrodaj, 15. 10. 1986

Vzestup padlé hvězdy?

Je tomu již více než rok, kdy nehoda ukončila životní dráhu famfrpálového střelce Simona Regerse. Možná si na něj ještě vzpomenete. Pouhých 14 dní po podpisu smlouvy s Caerphillskými Katapulty skončil v péči lékouzelníků a málem ochrnul. Nakonec se mu podařilo se téměř po úraze vzpamatovat, i když již nikdy nebude chodit, jako dříve. S kulhavou chůzí mu pomáhá hůl, bez které neudělá jediný krok.
Nyní o sobě opět dává vědět, a to velmi kuriózním způsobem. Sestavil tým z podobně postižených bývalých hráčů famfrpálu a odvážili se začít vyzývat druholigové týmy k utkání. Již proběhly dva zápasy a pan Regers se nechal slyšet, že jeho tým, který označuje jako „paratým“, si to chce rozdat i s dalšími.
Prý chtějí ukázat, že i oni hrát mohou. A co vy, čtenáři Famfrodaje? Chcete být u toho? Pan Regers nám prozradil, že další utkání se odehraje na Londýnském stadionu 29. října. Nenechte si tuto podívanou ujít. Podobné věci se nevidí tak často.



Dopis:

Drahý pane Regersi,

Chtěla bych Vám moc poděkovat za svého syna, Mika Heroyse.
Mike je můj jediný syn, proto jsem nesla velmi těžce, když ho nehoda při míchání lektvaru připravila o správnou funkci jeho ruky. Mike vždy miloval famfrpálový sport a nemohl se smířit s tím, že si už nezahraje. Po jeho nehodě už o něj žádný tým nestál.
Vy jste mu nabídnutím místa v týmu dal novou naději. Opět se mu vrátila chuť a radost do života a žije jen pro famfrpál. Namísto vyhaslých očí vidím opět jiskřičky naděje a jeho elán je nakažlivý. Vrátil jste mu smysl života a pomohl mu najít opět vlastní důstojnost.
Moc Vám děkuji, že s ním a podobně postiženými pracujete a dáváte jim druhou šanci. Velmi si Vás vážím a přeji ve Vaší práci mnoho zdaru.

Eleanor Heroysová


Listina z Ministerstva:

16. července 1989, Londýn
Odbor kouzelných her a sportů, odd. kanceláře britské a irské famfrpálové ligy, povoluje panu Simonu Regersi založit famfrpálovou paraligu a sestavení paraligového výboru. Veškerá práva a povinnost vyplývají z předpisů Ministerstva kouzel a řídí se platnými právními normami.
Vedoucí sekce


Potvrzení MK o Paraligovém výboru:

Výbor paraligy je jmenován na tři funkční období. Dohlíží na registraci paraligových týmů, dodržování a upravování pravidel a upravuje svými výnosy pravidla pro zápasy mezi paraligou a ligou famfrpálu.
Kontrolní orgán je ministerstvo kouzel, odd. Britské a irské famfrpálové ligy.