Zadání semináře

Hmm ... hmmm co bych vám tak dala za úkol?

 

Ach už vím - ušklíbne se - Budu hodná a můžete si vybrat jednu z možností:

 

a) Nakreslete mi, jak podle Vás takový polymorf vypadá ve své skutečné podobě.

 

b) Pokud se Vám nechce kreslit, můžete ho i popsat. Samotný popis však musí být aspoň na 4 palce dlouhý

 

c) Když Vám nejde ani jedno sepište báseň o tom jaký to je pocit, když ztrácíte svoji negativní emoci a v jakém jste pak stavu - alespoň 20 veršů (řádků)

Vypracování

Vážená paní profesorko,

zasílám vypracování semináře :)

S pozdravem,

Freddy Reddy

 

Pokud se Vám nechce kreslit, můžete ho i popsat. Samotný popis však musí být aspoň na 4 palce dlouhý

 

Skutečná podoba polymorfa bývá do dnes záhadou. Mnozí tvrdí, že vlastní podobu ani nemá a že se jedná o vzdáleného příbuzného našich klasických bubáků, kteří na sebe též mohou vzít podobu takřka čehokoliv. Zajímavý postřeh také jé, že oba se pasou na negativních emocích. Kdežto polymorf jako takový se vyžívá v libovolné negativní emoci, tak bubák těží především ze strachu.

 

Nyní však k samotnému popisu. V kouzelnických archivech lze z minulosti dohledat několik popsaných podob, nicméně všechny se shodují na jednom. O žádného krasavce se zrovna nejedná. Jako nejvěrohodnější na mě osobně působí popis z knihy vydané v r. 1854 jejíž autorem je Čestmír Měňavka, který ještě za svého života vyvrátil, že jeho přijmení má cokoliv společného s tím, že je fascinován tvory, jež mohou měnit svou podobu.

 

Ten ve své knize mimo jiné popisuje polymorfa jako stvoření blíže nespecifikovaných rozměrů. Ačkoliv mu přisuzuje podobu chobotnice s 12 chapadly, tak jeho rozměry korelují s množstvím absorbovaných negativních emocí. Pokud tedy polymorf nevstřebal během posledních hodin či dnů žádné negativní emoce, lze jej potkat i jako 14 centimetrovou malou chobotničku. Pokud se polymorfovi podařilo vysát nadměrné množství negativních emocí, lze ho spatřit i o velikosti dospělého draka. Takové rozměry jsou však pro polymorfa bývají zcela ojedinělé a velmi vzácné. 

 

Dále popisuje ve své knize, že polymorf disponuje rohy, které mu vyrůstají z hlavy. Jeho oči jsou v poměru k velikosti jeho těla obrovské a místo nosu má onen pověstný speciální dvanáctý chobot (či chapadlo chcete-li), kterým vysává emoce ze svých hostitelů. Dle uvedeného zdroje lze polymorfa také spatřit hned v několika barvách, avšak nejčastější prý bývá tmavě zelená. V historii lidstva se však podařilo zaznamenat také velmi vzácný druh jež na sebe bere nejčastěji růžovou s fialovýma puntíkama, ačkoliv to zní jakkoliv absurdně. 

 

Charakteristickou vlastností polymorfa bývá i zcela unikátní zvuk, který vydává. Připomíná to něco mezi chrápáním nevysmrkaného důchodce a želvím rozmnožováním. Opět zcela absurdní a nepředstavitelná záležitost, ale věřte nebo ne, čerpám z existujících pramenů. Je fakt, že po přečtení tížené kapitoly jsem si chvíli přál, abych tuto knihu nikdy neobjevil.