Zadání semináře

Vím, že výklad byl náročný na vstřebání, úkol bude (k vaší jisté radosti) náročný také. Protože je postava Albuse Brumbála něčím, co považuji za důležité téma, budu po vás chtít následující:

 

*

 

1. Najděte mi v originále Harryho Pottera jednu scénu/situaci, v níž se Albus Brumbál zachoval nelidsky. (Pokud si nevíte rady, inspirujte se výkladem.)

 

2. Najděte mi v originále Harryho Pottera jednu scénu/situaci, v níž se naopak zachoval velice lidsky a tak, jak by se dobrý člověk zachovat měl. (Platí totéž co u bodu 1.)

 

3. Napište mi úvahu, v níž vyjádříte svůj názor na osobu Albuse Brumbála. Vycházet můžete jak z toho, co jsem psala ve výkladu, tak z toho, co nezaznělo a dle vás by zaznít mělo.

 

*

 

Splnit musíte všechny tři body. Rozsahem nejděte pod 4 palce, maximum nezadávám. Sami jistě víte, že kvalita si žádá svou délku, přesto není důležitější než kvantita. Je mi jedno, kolik palců věnujete které části, první dva body mi budou stačit i o dvou větách, u toho třetího vyžaduji alespoň 2 palce.

 

Těším se na vaše vypracování!

A nemějte strach, přemýšlení vážně není těžké... – mrkne –

Vypracování

Dobrý den, mdm. Cireneo,

 

1. Najděte mi v originále Harryho Pottera jednu scénu/situaci, v níž se Albus Brumbál zachoval nelidsky. (Pokud si nevíte rady, inspirujte se výkladem.)

 

To je docela těžký, si v tom nepřeberným množství vybrat jednu. Má toho na svědomí opravdu dost. Ale dobře.

 

Nejvíce mě asi bolí, jak se zachoval k Severusovi. Vím, že Severus nebyl svatý, sám toho za období, kdy byl ty tři roky ve službách Pána Zla jako přesvědčený smrtijed, napáchal spoustu a neodvrátil se od toho proto, že by změnil názor a postoje, ale pro svoji bezmeznou lásku k Lily a její možnou záchranu. Až později se měnil.

 

Ale ani to Brumbála neopravňovalo k tomu, aby ho uvrhl do takového života, jak to učinil. Nevím, zda by pro Severuse nebylo lepší nechat se zavřít do Azkabanu, než být den po dni, minutu po minutě uvržen do takového psychického teroru, do jakého ho Brumbál přiměl nechat se uvrtat. Neustále se hlídat, zavírat svoji mysl před Pánem Zla. Být neustále ve strachu, že by Pán Zla mohl jeho nitrobranu prolomit. Celoživotní služba Řádu, ze které nemohl vystoupit. Musel na Brumbálův pokyn dělat věci, které nechtěl, protože vždy argumentoval tím, že to slíbil.

 

Přestože se měnil a už postoje Pána Zla nebral za své, slib Brumbálovi jej nutil setrvávat ve službě Pánovi Zla a dělat věci, které mu již byly cizí. Litoval životů, které tehdy promarnil, všech, které zabil, mučil. Snažil se to trochu kompenzovat tím, kolik životů díky informacím přineseným Brumbálovi nyní zachraňoval. A přesto i nyní musel mučit a zabíjet, protože musel dál předstírat, že je smrtijed a plnit příkazy Pána Zla. Dělat, co se mu příčí. Jinak by mu Pán Zla nevěřil. A on přece Brumbálovi slíbil spolupráci jako špeh. Brumbálovi přitom bylo jedno, jaký vliv to vše má na jeho psychiku. Hlavně, když dělá to, co on potřebuje pro svoji „šachovou partii“.

 

Severus díky svému poslání nemohl ani dávat najevo svou pravou tvář. Neustále musel skrývat své pocity a postoje pod maskou, nemohl být sám sebou. Není divu, že jej to poznamenalo. Neustále se musel hlídat, aby i ve škole vypadal jako zanícený smrtijed. Vždyť měl ve třídách spoustu potomků smrtijedů. Kteří by na jeho nesmrtijedské chování upozornili rodiče a Severuse by si pak prověřil Pán Zla. Ano, nadržoval své koleji, nesnášel Nebelvíry a i studenty ostatních kolejí. Neustále to dával najevo. Nakolik to však bylo tak a nakolik jen předstíraná hra pro oči „smrtidětí“? Ne, Severuse Snapea jsme v příbězích poznat doopravdy nemohli. Nemohl si dovolit ukázat svoje opravdové já.

 

I přes to vše, co mu Brumbál udělal, jak jím manipuloval, do jaké pozice jej stavěl, si toho staršího muže oblíbil a vzhlížel k němu. Bral jej jako přítele a vážil si jeho rad. A jak se mu odvděčí ten zmetek? Pardon, nechala jsem se unést. Brumbál se rozhodl ještě více vystupňovat jeho vnitřní neklid, uvrhnout jej do ještě většího vnitřního teroru, než kterým díky němu celý dospělý život procházel. Donutil ho, aby ho zabil. Ano, aby zabil muže, kterého bral jako blízkého (možná jediného opravdového) přítele. Co na tom, že s tím nesouhlasil, že se tím až do své smrti bude trápit? Co na tom, že tím přijde o i ty malé náznaky přátelství a respektu od lidí z Řádu? Co na tom, že už nebude mít jediného blízkého člověka? Co na tom, že nebude mít možnost úniku a bude dále jen ve společnosti smrtijedů a Pána Zla?

 

Hlavně, když jej přiměje, aby to udělal, protože se to Brumbálovi hodí. On nehleděl na to, co to s „jeho hračkama, neboli figurkama“ udělá, hleděl jen na své cíle, na své naplnění představ. Šlo o něj, i když se to snažil zakrýt blahem světa a ostatních lidí. A Severus to udělal, protože opět použil, že se k tomu zavázal, slíbil to. Ano, zabil Brumbála, aby to vypadalo, že je na straně Pána Zla.

 

Všichni „klaďasové“ ho nenáviděli, Řád mu šel po krku a nikdo nevěděl, že to dělal pro Řád a Brumbála. Musel poslouchat, jak podle se zachoval, jak mu Brumbál věřil, jaká to byla chyba. Samé výčitky, otevřená nenávist. A proč? Protože si to ten zbožňovaný manipulátor a nejhorší černokněžník všech dob prostě tak přál. I po své smrti dále skrze obraz Snapea dirigoval a manipuloval. Neměl toho ještě dost.

 

Omlouvám se, že jsem to tak natáhla, ale tento Brumbálův zločin mě opravdu nejvíce zasáhl do srdce. A cítila jsem, že to musím popsat v souvislostech, ne pouze okamžik, kdy šlo o jeho smrt, aby to správně vyznělo.

 

 

 

2. Najděte mi v originále Harryho Pottera jednu scénu/situaci, v níž se naopak zachoval velice lidsky a tak, jak by se dobrý člověk zachovat měl. (Platí totéž co u bodu 1.)

 

Tohle už je těžší. Přiznám se, že mám za ty roky na Brumbála už tak vyhraněný a prudce negativní pohled, že je pro mě problematický vidět ho i z té dobré stránky. I když vím, že těch dobrých věcí udělal dost. Jen je vždy vidím překryté tím špatným. Navíc mě u každé situace napadají myšlenky, jestli to opravdu bylo správné, nebo za tím zase něco dalšího měl schované. Jestli i to dobré nedělal prostě z vypočítavosti. Měl kolem sebe tolik spřadených pavučin, že je těžké najít něco, co neobrátil pro svůj prospěch.

 

Ale asi bych mohla vyzdvihnout to, že se snažil v lidech vidět to dobré a dával provinilcům a těm na okraji společnosti druhou šanci. Nechci raději přemýšlet o tom, zda to bylo z ryzosti srdce, nebo věděl, že si je tak zaváže a bude je moci později využít ve svůj prospěch. Dal šanci vlkodlakovi studovat v Bradavicích, Severusovi začít nový život (i když toto je dost sporný, viz výše), Firenzovi nabídl profesorské místo a azyl, když se od něj kentauři odvrátili a usilovali mu o život, zaměstnal Hagrida, který to po vyloučení z Bradavic i jako poloobr neměl snadné.

 

Ano, pokud zavřu oči nad tím, že všechny jmenované pak využíval ve svých službách, tak druhou šancí se lidsky zachoval.

 

 

3. Napište mi úvahu, v níž vyjádříte svůj názor na osobu Albuse Brumbála. Vycházet můžete jak z toho, co jsem psala ve výkladu, tak z toho, co nezaznělo a dle vás by zaznít mělo.

 

Myslím, že během psaní předchozích dvou částí úkolu se můj názor na Brumbála ukázal. Jsem velmi ráda, že ve svém názoru na něj nejsem sama. Váš výklad mi přímo promlouval do duše.

 

Můj názor na Brumbála je velice negativní. Za mně je to ta nejtemnější postava z celé ságy. Kam se na něj hrabe Umbridgeová, Belatrix nebo Voldemort. U nich aspoň každý ví, na čem je. Nic neskrývají, nepředstírají. Ano, i Voldemort umí skvěle manipulovat lidmi, ale na Brumbála prostě nemá. Proti němu je břídil. Nejspíš proto, že Brumbál to tak mistrně schovává a snaží se vypadat, jako by vše dělal z dobroty srdce. „On je přece ten klaďas.“

 

Nesnáším ho. Nesnáším jeho sebestřednost, to, že se chová jako pán vesmíru a se všemi ostatními jedná jako se svými podřízenými, kteří mu v jeho dokonalosti nesahají ani po kolena. Kteří musí hltat jeho moudrost, dělat, co řekne, bez vysvětlení, protože on je ten mocný a moudrý. Nelíbí se mi, že požaduje od ostatních, že udělají, co jim řekne, aniž by jim vysvětlil, proč to mají udělat. Je to prostě diktátor, jen schovaný za „vlídnými úsměvy a image hodnýho stařečka“.

 

Taky se mi nelíbí, jak odsuzuje a napomíná Severuse za upřednostňování jeho koleje, ale už nevidí, jak on sám vyzdvihuje Nebelvír a dává jim body i za to, že Potter dýchá. Dělá to stejné, ale v očích ostatních on je ten dobrý a spravedlivý a Snape ten hrozný.

 

Nesnáším to, jak skrze ostatní naplňuje svoje cíle a nedbá na to, co to s nimi udělá. Jde si za svým a používá všechny, kdo mu přijdou do cesty a nechají se zmanipulovat. A ještě jsou mu za to vděční, vidí ho jako hrdinu a zbožňují ho.

 

 

 

Snad jsem vás tou délkou neunudila k smrti :D

 

Betria Carson