Soutěže 1481
Výuka 1517
Semináře 499
Nebelvír

Autor: Connor Ian McBrownnies
Práce odevzdána: 29. 9. 2019 11:12
Předmět: Lykantropologie, 1. A
Termín: 2. termín

Zadání domácího úkolu

Dnes bude pevně daný úkol. Ale nebojte se, zase tak složitý nebude.

Měli jste za úkol se dostat na hodinu, aniž bych o vás věděla. Přestože jsem měla zavřené oči, nezdařilo se a došlo k odhalení všech. Na 4 palce nejméně napište, čím jste se prozradili a jaké jste si vzali ponaučení pro příště
 

Vypracování

Běžný domácí úkol
Lykantropologie

 

Zadání úkolu:


Měli jste za úkol se dostat na hodinu, aniž bych o vás věděla. Přestože jsem měla zavřené oči, nezdařilo se a došlo k odhalení všech. Na 4 palce nejméně napište, čím jste se prozradili a jaké jste si vzali ponaučení pro příště

 

Vypracování

 

Málem jsem to zvládl. Kdyby nebylo malé větvičky a malého zakopnutí, určitě by jste mě neslyšela. Jedno zakopnutí a už jsem mohl být potravou pro vlkodlaky. A aby toho  nebylo málo a nebyl prozrazený jako jediný, tak jsem rovnou spadl na další dvě červené studentky. Tohle ale byla jejich chyba. Já jim říkal, ať se drží několik metrů ode mě. Jako kdybych to neříkal. Nakráčí si před mou maličkost a pak se diví, že náhle leží na zemi. Naštěstí si nic nedolámaly. Takže jsme se alespoň vyhnuli vypisování papírů pro pojišťováky.

Také jsem se dozvěděl, že není nejlepší se líčit tím, co neznáte. V kolejní místnosti jsem narazil na zapomenutou taštičku některé ze studentek s líčidly (asi se někam chystala a ve spěchu ji nechala na stole). Já si vzpomněl na náš na hodinu Lykantropologie. S taštičkou jsem se uchýlil do pokoje a malba mohla začít.
Nejprve jsem si vzal tenkou tyčinku s takovými malými tyčinkami vyrůstajícími z té hlavní. Posléze mi došlo, že tomuhle zvláštnímu nástroji se říká řasenka a požívá se na řasy. Při mé snaze k perfektnímu nařasení jsem si málem vypíchl akorát oko. Při velké snaze jsem se dostal do cviku a oči si nakonec nevypíchl. Řasenku jsem volil barvy tmavě zelené.
Pak jsem našel vysouvací tyčinku. Tohle jsem poznal, jmenuje se to rtěnka. Vysunul jsem ji a přiložil ke svým rtům. Mírně jsem přitlačil... a rtěnka se přelomila. Malý kousíček hnědé rtěnky dopadl na koberec. Takže nastal pokus číslo 2. Tentokrát netlačit. Rty hotovy.
Teď už jenom dodělat zbytek obličeje. Na zbytek jsem zvolil tvářenky. Ty jsem smíchal dohromady a vznikla mi taková zvláštní barva. Tu jsem nanesl na svůj hladký obličej. Dílo bylo pomalu dokonáno, ale pořád mi chyběla jedna malá maličkost. Účes, který by byl nenápadný. Tak jsem zašel do Kouzelného kadeřnictví a změnil svůj účes do tématických barev.
Myslel jsem si, že vše půjde dolů hladce, ale opak byl pravdou. Byl jsem rád, když jsem barvičky ze sebe dostal kartáčem. Nic bych nemusel dřít, kdybych si za Vámi skočil na odlíčení kouzlem.

 

Další kapitolou mého utajení bylo oblečení. Rozhodně pohodlné a nešustící. Zvolil jsem kalhoty a tričko s krátkým rukávem. Přemýšlel jsem nad bundou, kterou jsem si nakonec vzal. Bundu jsem si vzal, protože nechci nachladnout. To by mi chybělo. Ze začátku školního roku onemocnět a nemoct sbírat body. Takže bunda šla se mnou. Teď, když jsem měl maskování kompletně hotové, tak jsem se mohl vydat na místo setkání. Vy již sama víte, jak to vše dopadlo.

 

Moje ponaučení z tohohle pokusu o tiché připlížení je, že se nehodlám znovu líčit. Rozedraná kůže a vyrážky mi za to nestojí.

 

Connor Ian McBrownnies                      29.9.2019