Zadání semináře
Vím, že výklad byl náročný na vstřebání, úkol bude (k vaší jisté radosti) náročný také. Protože je postava Albuse Brumbála něčím, co považuji za důležité téma, budu po vás chtít následující:
*
1. Najděte mi v originále Harryho Pottera jednu scénu/situaci, v níž se Albus Brumbál zachoval nelidsky. (Pokud si nevíte rady, inspirujte se výkladem.)
2. Najděte mi v originále Harryho Pottera jednu scénu/situaci, v níž se naopak zachoval velice lidsky a tak, jak by se dobrý člověk zachovat měl. (Platí totéž co u bodu 1.)
3. Napište mi úvahu, v níž vyjádříte svůj názor na osobu Albuse Brumbála. Vycházet můžete jak z toho, co jsem psala ve výkladu, tak z toho, co nezaznělo a dle vás by zaznít mělo.
*
Splnit musíte všechny tři body. Rozsahem nejděte pod 4 palce, maximum nezadávám. Sami jistě víte, že kvalita si žádá svou délku, přesto není důležitější než kvantita. Je mi jedno, kolik palců věnujete které části, první dva body mi budou stačit i o dvou větách, u toho třetího vyžaduji alespoň 2 palce.
Těším se na vaše vypracování!
A nemějte strach, přemýšlení vážně není těžké... – mrkne –
Vypracování
Dobrý den,
děkuju za Váš seminář a pohled na Albuse Brumbála. Tady máte ten můj. :)
1. Najděte mi v originále Harryho Pottera jednu scénu/situaci, v níž se Albus Brumbál zachoval nelidsky. (Pokud si nevíte rady, inspirujte se výkladem.)
Je docela těžké u postavy Albuse Brumbála najít jednu konkrétní scénu. Ono je to, dle mého těžké, u kohokoliv. Vždy jsou v sázce okolnosti a další aspekty, které do toho vstupují. U Brumbála mi jako nelidský připadá ten jeho přístup typu: „Vím vše, ale tobě řeknu jen něco.“ Dělal to mnoha lidem. Od Severuse Snapea po Minervu McGonagallovou. Dovedu pochopit, že to bylo těžké, když si vezmu, že se děj knih odehrával na pomezí války a pak války samotné. Opatrnost na místě jistě byla. Nicméně jde také o životy lidí v jeho okolí – jejich OSOBNÍ ŽIVOTY. Tady bych vybrala jednu z postav, u které jsem to vnímala nejvíce (a dám stranou Severuse Snapea, protože to je také kapitola sama o sobě). Mám na mysli Harryho Pottera.
Harry pracoval ve svém životě s neúplnými informacemi od |Brumbála. Považoval ho za spřízněnou duši. V pátém díle, kdy Harry potřeboval oporu, jej ignoroval. Podle mého měl tu jeho pracovnu na konci tohoto dílu zdemolovat komplet! Co na tom, že mu za x měsíců řekl své pohnutky… Harry, který prožíval těžké období nejen kvůli pubertě (ano, choval se občas jako spratek, přesto to bylo uvěřitelné a pochopitelné vzhledem k jeho věku). A pak tradá – běž si hledat viteály! Nepovím ti však, jak je zničit, to vím jen já, heč!
Mám pocit, že Brumbál vzal Harrymu svobodnou vůli se rozhodnout. Harry musí zemřít a není potřeba, aby to věděl dopředu (stejně se to dozvěděl jen podivnou náhodou a Brumbálův plán mohl jít k šípku). Když tak moc Brumbál věřil, že Harry udělá „správnou“ věc pro to jeho pitomé vyšší dobro, měl mu říct dříve o tom, co je třeba, co se chystá. Harry by měl aspoň možnost nad tím pouvažovat, případně se rozloučit s těmi, které miloval. A nebo třeba i změnit názor a nechtít umřít – zkusit najít jiný způsob… U Merlina – jsme ve světě kouzel – nevěřím, že existovala jen jediná cesta k porážce Voldemorta – navíc Brumbálova cesta. Dokonce si myslím, že i výklad věštby nebyl tak striktní… Je to trochu jako u Bible – je v ní něco napsané a je mnoho lidí, kteří si to vykládají po svém. Na věštbu, dle mého, existovalo více pohledů. Pro Merlina – byla to věštba, což je dost nestálá záležitost i pro kouzelnický svět.
Ale abych to ukončila a neplkala dál, použiju slova Severuse, který pronesl na Brumbálovu adresu: „Choval jste ho jako prase na porážku!“ Jo, přesně – a tak se k lidem chovat nemá. Lidé nejsou věci, se kterými se dá manipulovat, i když se k lidem, Merlinužel, dá chovat jako k věci… a v tomto případě to dělal Brumbál s Harrym.
2. Najděte mi v originále Harryho Pottera jednu scénu/situaci, v níž se naopak zachoval velice lidsky a tak, jak by se dobrý člověk zachovat měl. (Platí totéž co u bodu 1.)
U postavy Albuse Brumbála oceňuju, že dovedl dávat lidem druhou šanci. Neřeším nyní jeho pohnutky k tomu… to by zase bylo nadlouho. Ať už se jedná o malého Lupina, který mohl studovat v Bradavicích, i když byl „nemocný“, nebo o Hagrida a další osobnosti. Připadá mi, že lidé nedovedou tolerovat odlišnost, mají předsudky… vidí občas svět jen černobíle. Brumbál je v tomto směru velmi dobrým příkladem – snaží se lidem věřit, snaží se jim dát novou šanci, případně jim zajistit prostředky, aby mohli druhou šanci dostat. Za mě je to velmi lidský přístup. Nikdy nevíme, kdy sami budeme tu druhou šanci potřebovat. Kdy se ocitneme na druhé straně a budeme potřebovat toleranci.
Není to jen o druhé šanci. Jde o to, že Brumbál přijímal druhé (echm, vyjma pátého dílu, kdy mu hráblo) a snažil se jim porozumět. Myslím si, že měl i pochopení pro samotného Raddla. Toho malého sirotka. To, jak se snažil vidět věci v souvislostech (jasně, u něho to potřeboval proto, aby to využil proti němu, což je další okolnost, kterou vynechávám). Zkoumal, proč se tak chová a z čeho to vychází. Já jsem se u lidí setkala s opakem. Něco se stane, nějak se zachováte a už se na vás lidé sesypou. Vůbec je nezajímají okolnosti, vidí to jen ze svého úhlu pohledu, a to jim stačí k vynesení soudu. V tomto směru jsem za postavu Albuse Brumbála ráda.
3. Napište mi úvahu, v níž vyjádříte svůj názor na osobu Albuse Brumbála. Vycházet můžete jak z toho, co jsem psala ve výkladu, tak z toho, co nezaznělo a dle vás by zaznít mělo.
Co říct. Má pocit, že jsem se už výše vyjádřila k Brumbálovi. Shrnula bych to asi takto:
Ať už je Brumbál nejmocnější čaroděj, hrdina nebo padouch, je to především člověk jako každý jiný. Vnímám ho spíše jako neutrální postavu. Nezařadila bych jej ani mezi zlé, ani mezi dobré. Občas jsem měla pocit, že se pasoval do role mesiáše, který musí zachránit kouzelnický svět, což mu zbytečně pokroutilo jeho vnímání sebe sama. Díky tomu se pouštěl do přehnaných rizik a nenápadných manipulací s lidmi. Kdybych se s ním měla setkat (a klidně bych se s ním setkala), byla bych asi velmi nejistá z té jeho obsese mít všechno pod kontrolou. Jen si nejsem jistá, zda se dá říct, že ho to činí špatným člověkem nebo největším černokněžníkem všech dob. Já ho tak nevnímám. Jo, může mě štvát to, že mu všechno projde a lidé ho věčně omlouvají… spíše přemýšlím, proč to tak jeho okolí má a zda za to opravdu může jen Brumbál. V knihách několikrát zaznělo z jeho úst, že udělal chybu (a ano, uznávám, v pátém díle se Harrymu omluvil za to, jak se k němu choval)… nabrala jsem z toho však dojem, že to vyznělo naprázdno – jakoby nikdo nechtěl slyšet o tom, že Brumbál dělá chyby. Brumbál, náš hrdina…
Salisha Kuipers
