Zadání domácího úkolu
Vydali jste se někdy na cestu lítadlem? Jaké to bylo?
Máte nějaké fotky? Napište mi o tom! Minimální délka je tři palce, pokud budete
mít vlastní fotky, může být text jen na dva palce.
Vypracování
Na cestu lítadlem jsem se jednou opravdu vydala a doufám, že už nikdy tento mudlovský způsob dopravy nebudu muset absolvovat!
Můj hrůzný zážitek zahrnuje minimálně dvě z problematik, které jsme probírali. A sice kulturní rozdíly a časovou náročnost.
Cestování lítadlem jsem se rozhodla vyzkoušet, když jsem jela navštívit jednu svou mudlovskou kamarádku do Paříže. Cesta tam byla poměrně ucházející. Přemisťovala jsem se totiž z Česka, kde mudlovské kultuře alespoň trochu rozumím. V daný čas jsem byla na správném místě a pak už jen nekonečně dlouho trvalo, než jsem se ocitla v Paříži. Horší ovšem byla cesta zpět.
V daný čas jsem opět byla na správném místě, abych se dozvěděla, že pět centimetrů sněhu je v únoru v Paříži taková vzácnost, že Francouzi nutí všechny své hosty, aby se sněhem pokochali o několik dní déle. Přišlo mi to jako hodně hloupý zvyk, a tak jsem se snažila přesvědčit místní personál, že na sníh jsme v Česku zvyklí, že bych raději domu hned. Viděla jsem totiž, že někteří mudlové se kochat sněhem nemusejí a domu cestu některým z jiných lítadel absolvovat smějí. Asi na mě ale poznali, že jsem kouzelnice, a tak kochání mělo být na mém pořadu dne.
Když jsem poznala, že svého cíle nedosáhnu, pokusila jsem se je alespoň přesvědčit, že nemám ráda sníh natolik, abych dva dny chtěla bydlet ve vlastnoručně postaveném iglů. Přidala jsem i argument, že podle mezinárodních dohod mě k bydlení v iglů nesmějí nutit a měli by mi poskytnout kvalitnější přístřešek. Ani toto přesvědčování ovšem nezabralo.
Vrátila jsem se tedy na další dva dny bydlet ke své kamarádce... abych se dozvěděla, že jsem se prý pokochala zatím málo a mám se kochat další dva dny. To už mi přišlo jako opravdová nehoráznost!
Investovala jsem tedy všechny ty jejich zvláštní mudlovské papírky, které jsem zrovna měla u sebe, abych se úspěšně infiltrovala na jedno z posledních zbývajících míst ve skupince těch mudlů, kteří smějí cestu lítadlem absolvovat i za podmínky, že 3 dny před jejich odlítem nasněžilo.
A tehdy jsem zjistila, že Francouzi mají velmi zvláštní procedury, které s takovým lítadlem provádějí, než mu dovolí vzlítnout! Vím, že oni jsou přes tu kosmetiku, tak to asi bude tím.
Je pravda, že ani mně se moc nelíbil led a sníh, který mi na okénku bránil ve výhledu (foto č. 1). Jak jsme tak stáli na dálnici, najednou se k nám přiblížil velice prazvláštní stroj s tykadly (foto č. 2), který na nás začal stříkat jakousi zvláštní růžovo-oranžovou tekutinu (foto č. 3). Následovala tekutina zelená (foto č. 4). Práci dle mého názoru neodvedli moc kvalitní - když se lítadlu pohnula jedna z jeho postranních částí, bylo zřejmé, že by lítadlo potřebovalo ošetřit i pod ohyby (foto č. 5). To nicméně již Francouzi neudělali. Pak už jsme se ale konečně mohli vydat na cestu zdlouhavou přesně tak, jak jsem očekávala. Výhled jsme ovšem měli pěkný a po divných vodičkách na lítadle nebylo ani stopy (foto č. 6).
