Zadání domácího úkolu

V dnešní hodině jsme probírali, jak je důležité věřit si, když jste na pódiu, jelikož není jednoduché dělat všechno, co vám režisér nařídí, když na vás hledí desítky párů očí. Proto po vás chci jednu věc – vyberte si něco, v čem si nevěříte. Neradi kreslíte, protože vám to nejde? Básně jsou pro vás oříškem číslo jedna? Neradi vyrábíte, protože se říznete i o papír?

Běžte a ukažte mi, že to jde. Udělejte něco, co vám předtím nešlo a buďte na to hrdí. I kdyby to nakonec nevypadalo podle vašich představ, já vám přece do hlavy nevidím!

Můžete psát, básnit, kreslit, tvořit, fotit, vařit, cokoliv vás napadne! Hlavně mi to pak pošlete. V případě obrázků/fotek nezapomeňte na nějakou tu identifikaci (strčte tam někde svoje jméno, iniciály nebo tak).

Text minimálně 2,5 palce, báseň 15 veršů.

Vypracování

Dobrý den madam,

přesně jste trefila, že mi nejde básnění … Tak já tedy jednu zkusím. Prosím, berte to opravdu s rezervou.

 

I poleno může hrát?

Na hodině herectví,

sedím vždycky vzadu,

není to však sobectví,

nemám často náladu.

Topherka je príma úča,

co nás hodně naučí,

klidně k ní i zajdu na čaj,

na herce nás zaučí.

Její výklady mi berou dech,

výjimečné lekce má,

nezapsat se byl by pech,

jezevčice je to svá.

Uvidí se, co na konci roku,

se mnou jako s polenem,

řeknu-li na pódiu aspoň sloku,

Divadelního kroužku stanu-li se členem.

Držte mi tak ,prosím, palce,

abych nepřivedla jí do hrobu,

ať nezklamu našeho znalce,

a nezpůsobím jí záhubu.

 

Helen Miltonová