Zadání semináře
Vyberte si jedno ze zadání níže a to zpracujte.
1. Stvořte báseň na téma Šedivák (Brockenské strašidlo). Co v ní budete přesně popisovat, je zcela na vás. (minimálně 20 veršů)
2. Nebo napište příběh na stejné téma. (minimálně 3 palce textu)
3. Vyfoťteminimálně 3 různé fotografie hry světla a stínů. Ke každé fotografii připište krátký komentář, na co že se to dívám.
4. Inspirujte se vším, co jsme si o Šedivákovi dnes řekli, a své představy mi nakreslete.
Vypracování
Dobrý den, slečno.
Seminář jsem si zapsal a vlastně je moc dobře, že právě v tomto termínu. Vyrážel jsem totiž zrovna na cestu po Dánsku a řekl jsem si tedy, že se pokusím vystopovat, zda i tady najdu nějaké důkazy jeho existence zde.
Domluvil jsem si schůzku s místním knihovníkem Dánské kouzelnické knihovny a pěkně ve stylu hygge jsme jednoho večera usedli ke krbu, v ruce drželi čaj a rozmlouvali jsme. Pan Jespersen mi potvrdil, že Šedivák se v Dánsku vyskytuje. Údajně tam ale nemá natolik silnou moc jako jinde. Možná to je prý proto, že zdejší lidé jsou zkrátka šťastni tak moc, že i když je stihne nějaká šedivá příhoda, nemá to na ně takový vliv.
Vyprávěl mi také jeden příběh. Prý mu ho vyprávěl ještě jeho děd a tomu možná ještě jeho praděd... Příběh se týkal stavby jejich domu na venkově, blízko blat. Tehdy prý prapraděd Jespersen zahájil stavbu domu, vyhloubil dostatečně hluboké základy a sbíral vhodné kameny, které by se mohly stát pevnými zdmi spodních základních zdí. Když se s kameny na voze vrátil, zjistil, že boční stěny jámy se zhroutily do samotné jámy. Vše tedy zarovnal... Jenže ouha, druhý den to tam bylo znovu. Společně s bratrem tak jámu znovu zarovnal a ještě týž den začal stavět základní zdi z přivezených kamenů. Co stihli, to stihli, nicméně když se ráno probudili, zdi byly rozbourané a kameny rozházené. Stejně tak pak na několik pokusů stavěli vyšší zdi, museli řešit shnilé, přeschlé a naštípané dřevo, dřevo, které se při doteku rozpadlo na popel a kamení, které se při doteku rozpadlo na prach. Dům však nakonec postavili. Když se jim začalo kazit nasolené maso a naložená zelenina ve sklepě, dospěli k názoru, že je na čase poptat se u jiných. Nejbižší místní kouzelníci je tehdy prý upozornili na přítomnost Šediváka ve zdejších blatech. Nejednalo se prý o nějakého agresivního jedince - byl zvyklý na samotu a místní často neobtěžoval. Ti mu za to nabízeli jednou za čas něco ze svých domácích výparů (údajně nějakým kouzlem konzervovali dým a výpary do koncentrované hmoty, kterou následně nechali k dispozici na okraji blat) a Šedivák s nimi žil v podstatě v míru.
Od těch dob se prý u nich v rodině dělá totéž a v domě se už nikdy nic nezkazilo ani nezničilo.
Dům jsem samozřejmě chtěl vidět. Místo to bylo náramně pěkné a dokážu si představit ty obrázky, které by se z toho daly vyrobit. Šedavo, blízký stromový porost... a všudypřítomná mlha. Krása, ale co si budeme povídat, měl jsem neodbytný pocit, že tu je něco nebo někdo navíc. Pan Jespersen tvrdil, že když se tu člověk narodí, v podstatě už nic takového necítí... No nevím. Okolí jsem si prošel... ale jen za dne... I tak už to bylo dost tajuplné... A s podivným mrazením v zádech, jako by mne snad někdo sledoval, jsem místo opustil.
Při návratu jsem si chtěl dopřát svačinu.
Jablko, které jsem měl celou dobu v batohu však bylo scvrklé a nahnilé...
JM
