Zadání domácího úkolu

Nejprve obecně k domácím úkolům. Během školního roku máte právo na dvě omluvy. Mimořádné domácí úkoly jsou nepovinné. Klasifikováni z předmětu bude za podmínek, že odevzdáte esej a minimálně čtyři řádné domácí úkoly. Pokud by se vyskytl nějaký problém nebo nějaká nejasnost, tak mě kontaktujte sovou. V hodinách jsem sice strašně "drsná", ale úkoly nejsou těžké, takže se nebojte!  

Namíchejte podle návodu z hodiny v laboratoři lektvar a pošlete mi ho na ukázku sovou. Vrátím vám ho obratem, jen chci vědět, jestli jste DÚ zvládli.

V druhé části DÚ mi popište (na 3 palce minimálně), jak jste při přípravě lektvaru postupovali, jak se vám dařilo nebo nedařilo.

Vypracování

Dobrý den!
Tak jsem nakoukla do kalendáře, zjistila, že dnes končí termín a po několika seriích vzdechů a odříkání se donutila udělat úkoly. Pročítala jsem si výklady jeden po druhém a postupně je zase odkládala na hromádku. Když jsem došla k poznámkám z hodiny lektvarů, zaradovala jsem se.
"A vida, uvařit zhušťovadlo. To bude brnkačka!", řekla jsem si v domnění, že mé kulinářské schopnosti snad nejsou až tak mizerné, a dala se do příprav. Otevřela jsem obrovskou šatní skříň v třeťácké ložnici nebelvírské věže a začala jsem se přehrabovat hromadami našpiněného prádla doufaje, že tam někde objevím rukavice z dračí kůže. Vrozená srabácká povaha nedovolovala probudit adrenalin v mých žilách a risknout to v laboratoři bez nich. Celý obsah skříně se válel v jednu chvíli na červeném sametovém koberci, v další chvíli už byl rozházený téměř po celé ložnici. (Díky merlin, že tam zrovna nebyla žádná spolužačka - to bych to schytala, kdyby viděla, jak se moje špinavé fusekle válí po jejím povlečení.) Každopádně se zdálo, že se rukavice propadly do neznámých hlubin. I rozhodla jsem se tedy prozkoumat ty hlubiny. Otevřela jsem starou truhlu - a jéje, na samém dně ležel pár pomuchlaných rukavic. Rychle jsem je vytáhla, vysypala z nich pár škrken, kouzlem spravila díru na levém ukazováčku a strčila je do brašny k dalšímu vybavení, které by se mohlo v laboratoři hodit. (Karty na řachavého petra, čapka z ledního medvěda a pár svrčků ne nákup surovin.)
Vesele jsem vyhopsala z věže a dala se na cestu do obchodu Sluga a Jiggerse. Nebudu popisovat, jak moc to tam páchlo - na to má slušná slovní zásoba nestačí. Řekněme, že by se tam Jassemovi moc líbilo. S odporem jsem si tedy nabrala vlčí trus s bramborami a odměřila sliz z jednoho slimáka. U pokladny jsem zaplatila a byla jsem ráda, že můžu zase ven nasévat relativně čistý vzduch Příčné ulice.
Z nákupů jsem se dala rovnou do laboratoře.  Už když jsem zabočila do první sklepení chodby, praštila mě do nosu arktické zima. Chvíli jsem se klepala jako ratlík. Když jsem konečně doběhla až do laboratoře a mohla se zastavit (tedy, jistěže jsem mohla i před tím.. ale kdo ví, co všechno na těch studených chodbách bydlí za příšery!), vytáhla jsem z brašny medvědí čapku a narazila si ji na hlavu. Vydechla jsem a se zatajeným dechem zapálila erárními zápalkami oheň pod kotlíkem.
Celou místnost rázem polilo horko a podivný zápach vycházející z připálených zbytků v kotlíku, na které už nestačilo ani Pulírexo. Zadržela jsem dech a sáhla do brašny pro hrst vlčího trusu. Nechutně se mi matlal na prsty. Raději jsem ho rychle hodila do kotlíku, abych ze sebe ten puch vůbec kdy dostala. V kotlíku to zabublalo a zaprskalo. Směs se zabarvila do poměrně nechutné šedivé barvy. Nebudu lhát, moc jsem si ji neprohlížela, protože hrozilo nebezpečí, že by v kotlíku skončil krom obsahu tlustého střeva vlka i obsah mého žaludku. Rychle jsem nahmatala ampulku se slimáčím slizem a vychrstla její obsah do kotlíku. Tekutina, díky merlin, ztratila prvotní odpornou barvu. Nyní svítila sytě zeleně a syčela o sto šest. Do červeného obličeje se mi vysmíval ryze zmijozelský dryák. Naštěstí však voněl docela přijatelně. Už jej stačilo jen dochutit bramborou a trochu povařit.
Natáhla jsem se pro bramboru. Párkrát jsem si ji přehodila v ruce, pak mi přišlo na mysl, kolik brouků a červů v ní asi hnízdí, a s odporem jsem ji přihodila ke směsi. Možná jsem to neměla dělat tak prudce.. Žbluňklo to a několik kapek nehotového zhušťovadla vytrysklo z kotlíku ven. Naštěstí se mi vyhnuly. Co ale bylo horší - probudily velkou krysu, která spala v opačném rohu laboratoře. Nejprve se ospale rozhlédla kolem po zdroji jejího probuzení, pak uznala, že už nejspíš stejně byla dost odpočatá a začala zběsile běhat po celé laboratoři.
Nu, lekla jsem se celkem slušně. Chvíli jsem jen zkoprněle seděla a třásla se strachy, co asi za magický druh krysy to je a jestli mě svými kouzly zabije hned nebo až za chvíli. Po pár minutách jsem se naštěstí vzpamatovala a začala hledat únikovou cestu. Sáhla jsem do brašny v naději, že tam najdu nějakou záchranu. Ale vytáhla jsem jen balíček šmoulovských karet na řachavého petra. Co teď?
Vážně mě nenapadlo nic chytřejšího, než začít po kryse házet karty. On se tonoucí stébla chytá - a nakonec se tohle stéblo ukázalo jako účinná zbraň.  Nikdy by mě nenapadlo, že se bude magická krysa tak moc bát slabým řachám z karet. Postupem času si uvědomuju, že ona krysa možná až tak magická nebyla, že to byla jen obyčejná parazitka přiživující se na zapomenutých laboratorních surovinách. Ale nahnala mi pořádnou husí kůži.
Nesmírně jsem si oddechla, když konečně zalezla do díky ve zdi. Zbytek karet jsem si pro všechny případy nechala v pohotovostním režimu vedle kotlíku a začala se znovu věnovat bublající a syčící, nyní už světle fialové, tekutině v kotlíku. Suroviny už tam byly všechny, zbývalo ji jen pořádně promíchat. Špachtličkou jsem tedy provedla čtyři skoro odborné kruhy po směru hodinových ručiček skrz obsah kotlíku. Lektvar postupně světlal, až byl nakonec docela bílý a - věřte nebo ne - už nesyčel ani nebublal. Opatrně jsem ho slila do lahvičky a opatřila ji nápisem „Zhušťovadlo“. Uhasila jsem oheň pod kotlíkem, a protože mě znovu praštila ošklivá laboratorní zima, vydala jsem se rychlým tempem s vítězoslavným pocitem zpět do kolejní místnosti. Lahvičku jsem uvázala k nožce neochotné sově a poslala ji za vámi. Když mi zmizela z očí, usedla jsem ke stolu a s hlavou plnou zážitků se dala do psaní tohohle dlouhatánského (O:-)) úkolu.