Zadání domácího úkolu
Vyberte si jedno ze zadání a to zpracujte.
Zadání č. 1 – pro milovníky mazlíčků
Máte nějakého zvířecího kamaráda, domácího mazlíčka? Pokud ano, seznamte mě s ním. Můžete kreslit, fotit, doplnit fotografie komentářem, popsat mi vašeho zvířecího miláčka. Dodejte prosím také, co pro vás znamená, co pro vás symbolizuje, jaké jeho vlastnosti byste vyzdvihli.
Zadání č. 2 – pro zvěromágy
Jak jsme si říkali, zvířata jsou nám svou duší a přirozeností blízká. Zamyslete se a libovolným způsobem zpracujte jedno z témat níže:
a) Já jako zvěromág
b) Můj patron
c) Zvíře, které se ukrývá v mé duši
Zadání č. 3 – pro opravdová zvířata
Představte si, že jste domácí zvíře, domácí mazlíček nebo i hospodářské zvířátko. Jaké budou vaše osudy? Jak se k vám budou chovat lidé a případně jiná zvířátka? Můžete zpracovat formou bajky, příběhu, kresby či jiné tvorby, je to na vás, milá zvířátka.
Vypracování
Tedy, výklad zrovna od vás mi moc chyběl tento termín, to podle mě spraví jen čokožabka zaslaná do mého sovince nebo bb! :D
1)
Jméno
To bych nebyla já, kdybych se se svým zvířátkem nepochlubila! Všichni se mne v prvé řadě ptají, že co jsem jí to dala za jméno. Tak tedy jmenuje se Fridolína, nikoli podle Fridy Kahlo, slavné umělkyně, ale podle Fridolina Karla Puhra, příslušníka SS-Hauptsturmführer a lékaře v koncentračním táboře Dachau. Stejnou hodnost přitom měl i doktor Mengele, provádějící pokusy v Osvětimi.
Ta podoba!
Jen taková symbolická vsuvka: Dachau bylo osvobozeno 29. 4. 1945 a shodou okolností připadají narozeniny Puhra na 30. 4.!
Jméno jsem však nevybírala s prstem zapíchnutým do kroniky nacistických pohlavářů - vzala jsem si seznam starých hezkých jmen a pak už jsem jen zbytku rodiny předhazovala návrhy. Všem se zalíbilo jméno Fridolín, a protože odrostlé kotě bylo kočka, musela to být Fridolína. Jelikož bez vědomí, kdo by mohl nosit toto gérmánské jméno (ještě k tomu s významem mírný vladař), bych nedokázala přežít, zapátrala jsem v hlubinách internetu. Ano, ano, člověk při takovém bádání narazí na mnohé.
(ze stránky catholica.cz)
Jelikož už je to ale asi dva roky zpátky, nevím přesně, proč jsem narazila zrovna na doktora z Dachau a ne na mnohem slavnější osoby, které se při vyhledání zobrazují nyní. Tak to byl pak asi osud, že mi padl do oka zrovna pan Puhr!
Jedna stránka dokonce uvádí, že je toto jméno vhodné pro štíry. A moje kočka se pravděpodobně v listopadu narodila. Zkrátka si své jméno více než vysloužila.
Charakter
Snad proto, že se jedná o kočku z útulku, chová se docela jinak než běžná kočka, se kterou jsem měla kdy možnost se setkat. Ráda proto tvrdím, že je kočkopes.
(krátce po přivezení z útulku)
Mě tak napadá, že já hrozně moc chtěla pomoct zvířeti z útulku. Jenže pejska jsem si přisvojit nemohla, v útulku byli samí, kteří potřebovali zkušenější páničky a já nikdy žadného neměla. Kočičí útulek se tak zdál býti dobrou volbou - obzvlášť ten poblíž mého bydliště, který praskal ve švech. Kočky byly v malých klecích, aby se do místnosti vešly, ty neagresivní a naočkované a vykastrované pak mohly běhat po voliéře. Ty šťastnější mohly dokonce do kočičí kavárny. Tak jsem si řekla, že vzít kočku z klece bude jistě ten nejlepší skutek, který můžu udělat. Přes internet jsem si sice vyhlídla malé koťátko, ale při pohledu na Fridolínu (tehdy ještě Helenku - a ono Helenka se jmenuje shodou okolností i moje babička) jsem značně přehodnotila mé záměry. Vlastně jsem nikdy reálně kočku s takovým zbarvením neviděla.
Tak třeba se každý den dožaduje hraní. Člověk jí musí házet míčky, které aportuje poslušně zpátky. V 7 večer je navíc povinnost si s ní hrát a svítit jí laserem, jinak bude mručet tak dlouho, až to nebude k vydržení.
Mručet, protože neumí mňoukat. V útulku mi řekli, že ji nalezli v nějaké kočičí kolonii. Bylo to kotě bez mámy, které dorostlo až v útulku. A nějak se za tu dobu nenaučilo mňoukat. To jsem jí pak po nocích pouštěla video s koťátky, jak hezky mňoukají. Částečně ten zvuk přejala, což teď zní hrozně blbě, protože když se pokusí mńouknout, zní opravdu jako malé pískle. Jinak na nás mluví jako kočky mezi sebou - prostě tak hrdelně mručí a když se ji zdá, že se jí dostatečně nevěnujeme, mňoukne jako kotě.
Hrozně je pak fixovaná na lidi. Třeba za mojí mámou pořád chodí jako ocásek a otráveně mručí, když často chodí z místnosti do místnosti, protože je to přece jen kočka a ta většinu dne má prospat! A když slyší, že se někdo vrací domů, čeká poslušně přede dveřmi a vítá příchozího člena domácnosti. Jeden pak musí velmi opatrně otvírat vchodové dveře, aby to pometlo náhodou nesmetl.
Chytrá horákyně z ní rovněž není. Dosud nepřišla na princip otvírání přivřených dveří. Nedávno jsem jí učila, jak si takové přivřené dveře otevřít, ale to víte - my, lidi, to děláme rukou. Tak je teď taky otvírá packou, místo aby se jako normální kočka do té škvíry prostě vedrala a otevřela je hlavou nebo předkem těla.
Význam
Člověk si ani neuvědomí, kolik mu zvíře do domácnosti přidá. Jakože se teďka musím dělit povinně o každou šunku, než si ji dám na rohlík či na chleba. Nebo že v noci mi kus postele sebere nějaká chlupatá vrnící hrouda.
Největší radost ale mám z toho, jak se mění její přístup k lidem. První dny po dovezení z útulku byla zasvrabená, plná parazitů, kost a kůže krčící se v rohu místnosti. Po půl roce už se nebála stálých členů domácnosti, ale ze zvonku měla panickou hrůzu, protože věděla, že přijdou cizí pachy.
Po dvou letech už se návštěv nebojí, pokud si s ní hrají. Když je ale lidí moc, schová se někde, kde je klid a nikdo ji nebude otravovat.
Je vlastně docela jako já - z nepřístupné introvertní slupky, kdy jsem veškerý volný čas trávila doma a sama, se mi už část odloupla. Většinu svého času trávím s přáteli i s úplně cizími lidmi. Přesto ve větší společnosti stále sklouzávam k tomu, že si od nich chci odpočinout. A taky miluju šunku!
