Soutěže 1916
Výuka 2201
Semináře 752
Hogwarts.cz

Autor: Selena Enail Smithová
Práce odevzdána: 16. 1. 2010 20:00
Předmět: Mudlovské cestování - železnice, 1. B
Termín: 9. termín

Zadání domácího úkolu

Vážení studenti vítejte:) 

Čeká nás první společná závěrečná esej v tomto předmětu. Jelikož jsme teprve na začátku našeho bádání a mé plány v tomto předmětu jsou otevření dalšího minimálně jednoho pokračujícíího ročníku, byl bych neskonale šťastný, kdyby jsme se sešli v tomto složení v jakém jsme společně zvládli ročník prvý :) 

Ale nyní k Vašemu úkolu:) 

Mám pro vás snad zábavnou formu :) 

Nakreslete mi, či popište jeden pracovní den soupravy vlaku, průvodčího a strojvedoucího.

To znamená, že budu chtít tři příběhy či tři obrázky:) 

Přeji hodně štěstí :) 

Vypracování

Rozhodla jsem se radši pro příběh, jelikož si nedokážu představit, jak bych to asi tak nakreslila, a navíc spíše kreslím jednoduché obrázky. Ale raději se tedy již pustím do psaní, ale pojala jsem to trošku jinak, tak snad to nebude vadit.

Souprava vlaku
Ráno brzy vstávám, pokud nepočítám, že pracuji celý den. Pořádnou koupel si dám, musím být jak z gruntu jen. Lidé ve mně chodí si, pořád sem a tam, ale žádní cestující ještě nenastoupili. Nejdřív kontrolou projít musím, zda je všechno jak má. Pak na koleje konečně se dostanu, vesele si hučím. Když všechno je jak má, a já v pořádku se zdám, pak konečně na zastávku se zvesela vydávám. Tam kupy lidí na mě nedočkavě čekají, nemohou se dočkat až do útrob mých se dostaví. Mnoho lidí vejde se do mě, jelikož jen jednou částí to nekončí. Jsem dlouhá jak had, vlním se po kolejích. Jedu cestou ne cestou, po kolejích si to pádím, až zastávku uvidím, profesionálně zastavím. Až budu si jistá, že jsem dostatečně zabržděná, pak cestující uvnitř mě, mohou klidně vyjít ven. Chvilku počkám si, až lidé vyjdou a nastoupí. Občas ale musím čekat trošku déle, jelikož musím čekat na přítele. Z něho také vyjdou cestující, kteří rychlým krokem ke mně míří. Když čas nám uplyne, já rozjedu směrem vpřed, a vstříc dálkám se vydávám, jelikož náklad co v sobě mám, na jinou zastávku odevzdám. Jezdím za každého počasí a v různé hodině, občas stane se však, když něco se semele, že zpoždění nabírám, a pak jaksi nestíhám.
Tak to je můj denní chléb jezdit stále tam a zpět. Celé dny jen toto dělám, na nic víc žádný čas nemám. Dělám co je v mých silách, pro tuto práci jsem hold prostě stvořená.

Průvodčí
Ráno vstanu posnídám a pak do práce rychle utíkám. Tam do uniformy se převleču, pěšinku trošku učešu, a pak hurá ven, nasednout do vlaku a jet vstříc světu jen. Když do vlaku nastoupím, kouknu zda vše je v pořádku a až bude vše OK, můžu cestující do vlaku pustit. Když všichni jsou již ve vlaku, a všechno je v pořádku, vlak s námi se rozjede a já pustím se do práce. Ke každému kdo tam sedí, přijdu a hezky pozdravím, o jízdenku ho poprosím. Když vše je v pořádku, vydám se za dalším. Pokud nemá někdo jízdenku a požádá mě, zda mu jednu neprodám. Já usměju se jako vždy, a jednu mu vystavím. Kdyby ji však neměl, se zlou by se potázal. Projdu ještě jednou vagóny, zda nikdo nemá nějaké přání. Občas stane se, že na informaci někdo poptá se. Pokud nastoupí noví cestující, postup jako předtím zopakuji. A tak to běží pořád dál, dokud šichta neskončí, a já domů se nevydám.

Strojvedoucí
Já jsem ten pán, co řídí vlak. Já jsem ten pán, co má ho na povel. Mašina je jak moje dítě, starám se o ni, povídám ji a občas ji za něco i vynadám. Beze mě byla by jen strojem bez duše, ale díky mě oplývá životem. Každý den, když se k ní přiblížím, po barvě vagón pohladím, pak klidně do něj vejdu si, a na své místo zasednu. Když nastane ten správný okamžik, přiměju tu mašinu k pohybu, vždyť musím dojet na zastávku, ke lidi naložím a k další s nimi uháním. Na svém sedadle se pohupuju, přístroje kontroluju. Všechno musí být tak jak má, jinak katastrofa je nevyhnutelná. Musím být vždy v pozoru, abych měl vždy čistou cestu. Pokud uvidím něco co tam nepatří, třeba zvíře jen tak tam stojíc, které nereaguje na mé troubení, rychle musím mašinu zastavit.
Musím být hodně znalý, musím vědět všechno o tomto stroji. To však není vše, musím být hlavně zodpovědný, musím se starat aby nebyly žádné poruchy.
A tak jezdím si takto každý den, pokud tedy nemám volno. Ráno vždycky stanu a je to jako vždy.