Zadání soutěže

Dámy a pánové, vítám vás u našeho druhého kola hypotetických Hradních Hunger Games! Na základě nominací se sešla následující finálová desítka, řazeno abecedně:

 

Andra Tigers

Aya Watanabe

Inees Rut Gowstring

Isabell Tenebris

Kim Sarah Reevesová

Newika Shelley Lovecraft

Oliver McCollin

Oresta McCollin Vianueva

Tadäus Trottertickler

Zpytlehněv Zďáblíkov

 

Pokud jste jedni z nominovaných a chcete soutěž vypracovat, využijeme náhradníka pana Davida Lopeze. Jen prohoďte svoje a jeho jméno, jak prosté. 

 

A jak rozhodneme, kdo vyhraje? Je to na Vás! Můžete si vybrat. Můžete třeba zpracovat superschopnost, která vedla k vítězství, jednu jakoukoli událost, napsat ódu na vítěze, nakreslit vítěze (nebo poraženého, jak se mu třeba něco nepovedlo...), nakreslit závodní uniformu a výbavu soutěžícího/soutěžících, vytvořit diplom (klidně i v grafickém programu), napsat úvahu, jak by to probíhalo ... máte volnou ruku, překvapte mě. Ale maximum za soutěž je 60 b/s.

 

A co za to? 

drabble - až 10 b/s

báseň - až 0,5 b/s verš

obrázek - až 15 b/s

próza - až 20 b/s za A4

 

A máme tu i tipovací soutěž! Pokud toho máte moc, nebo jste třeba přežraní salátem a nic se vám nechce, tipněte si vítěze! Stačí poslat jen jméno - za správný tip 3 srpce. 

 

*Pozn.: S dovolením jsem se dovolila z pozice hypotetického organizátora poupravit finálovou desítku. Hodně hlasů získalo slunce naše nejjasnější Nim, ale to by bylo vůči ostatním trošku nefér. A slečna Marg už je tak trochu mrtvá.

 

PS: Končí pohár, uzavírá se bodování školní i kolejní, blíží se zápisy => peníze a body se hodí O:-)  

Vypracování

Drahá Any,

podle mě by to jasně vyhrála sl. Isabell, protože dokáže systematicky likvidovat majetek většiny obyvatel hradu, a ti jsou jí za to navíc ještě vděční! A protože (i díky tobě! kdybys mě neposlala k BaB, mohla jsem mít o pár galeonů na kontě víc a spokojeně si válet nestylově oblečené šunky!) moje konto je na úrovni venkovních teplot, rozhodla jsem se, že několik střípků z bojů zachytím pomocí několika drabble a kvazipovídky (nedařilo se mi to zachytit v 100 slovech, tak jsem se trochu rozepsala :D)

Snad pobaví :)

Já se totiž k mému (velkému a milému) překvapení při psaní celkem bavila a mám z toho celkem dobrý pocit, takže děkuju za super, inspirativní soutěž, a přeji všechno dobré do nového roku - a třeba se těch domků v GD dočkáme! :D

MC

 

1.

Viděli jste to? Ještě jsme ani pořádně nezačali a už je půlka soutěžících z kola ven! Ale co rozhodně nikdo nečekal bylo, že takto rychle přijdeme o pána Zpytlehněva! Člověk by čekal, že pro pytel zlata vydrží víc. Jenže to by mu slečna Isabella nesměla slíbit, že dostane rovnou pytle dva, pokud ustráží hromadu její svrchovanou talentovaností navrhnutých šatů. No a pak už to vypadalo jako na Příčné, když vyloží novou kolekci.
Jenže tentokrát se nebojovalo jen ostrými lokty, a tak tu máme, místo bolestivých ztrát na majetku, neméně bolestivé ztráty soutěžících.
Je jehla silnější hůlky? To se ještě uvidí.

 

2.

Ano, rozhodně jsme si mysleli, že s Oříškou vydržíme déle. Jenže pak se před námi zjevila ta prokletá žlutá ledvinka. Marně jsem jí tvrdil, že je to určitě nějaké past, a že za tím vězí slečna Isabell. Mimochodem, potom mi připomeňte, že ji mám přidat do osnovy v Nauce o tvorech nejnebezpečnějších. Ale kde jsem to skončil? To víte, stále mě bolí ta rána do hlavy, kterou jsem schytal. Chápete to, kvůli ledvince?! Jako kdyby toho neměla v skříni dost! Ale ne, ona omráčí nejdřív manžela a pak se píchne o očarovanou skrytou jehlu. A usne. Jako v špatné pohádce.

 

3.

"Na to nemáte právo! Na to nemáte právo!" Mužík ve fialovém hábitu rozčileně poskakoval. "Vyslovuje se to Tadäus. Ne Tedaus a už vůbec ne Tédaz!"
Před profesorem se krčila čtrnáctiletá dívenka.
"Promiňte pane Trotrklére," zamumlala a očividně chtěla v omluvě pokračovat, ale profesor ji přerušil zděšeným zalapáním po dechu.
"Trotrklére? Trotrklére?!"
Dívka ho chvíli zaraženě pozorovala a pak z ní vypadlo: "Vy nejste pan Trotrklér? Vy jste pan Mekolín?"
To pro změnu vykolejilo profesora.
"Mekolín?"
"Ano, Ouliver Mekolín. Manžel madam Vjénajunové."
To už bylo na Tadäuse moc.
"Promiňte, pane Trotterticklere." zašeptala Isabell bezvládnému tělu, když ho s vítězným úsměvem překračovala.

 

4.

Když mě nominovali, zatrnulo mi. Jak mám bojovat s ostatními? Ano, mám nějaké ty svaly z neustálého přenášení knih, ale například Aya má svaly mnohem větší. Ano, jsem velmi obratná s jehlou a nití, ale takový Zpytlehněv je ještě obratnější - jak je někde bezprizorní galeon, už tam není. A když přijde na kouzla, studentka čtvrtého ročníku se profesorům jistě nevyrovná.
V čem vynikám? Svým návrhářským talentem. Ale tím nikoho neporazím. Můj talent vede k násilí jen když se o mé výtvory bojuje na Příčné.
Počkat, o moje výtvory se bojuje.
Možná mám šanci.
Možná jen stačí sehnat potřebný materiál.

 

5.

Ve Velké síni bylo rušno. Hry začali. Studenti jeden přes druhého vzrušeně debatovali, kdo podle nich vyhraje, a zda mají větší výhodu studenti nebo profesoři, zatímco profesoři, kteří nebyli nominováni, s úlevou popíjeli svou odpolední kávu.

Po chvíli někdo přišel s nápadem založit sázkovou kancelář – a těžko říct, kdo to byl, protože pan Zďáblíkov to přece být nemohl, nebo ano? – a do hluku se začalo ozývat cinkání těžce vydělaných mincí, které neochotně opouštěly své majitele.

Any s Dawsonkou, schované za dva velké kýbly kávy, všechno z bezpečné vzdálenosti sledovaly.

"Any? Všimla sis, že je celkem výhodný kurz na slečnu Isabell?"

"Hmmm. No, ona je nesmírně talentovaná, ale ve svém věku asi nemá moc velkou šanci na vítězství."

"Sama asi ne, ale víš, co je při Hrách zásadní? Sponzoři!"

"To je pravda. Ale jestli sis nevšimla, my moc peněz nemáme. Máme plné skříně oblečení, to ano, ale to by pomohlo před zimou, ne k vítězství ve Hrách! A navíc, našeho oblečení se nevzdám!“

"To po tobě ani nikdo nechce! Já přeci vůbec neříkala, že budeme slečnu sponzorovat MY. My jen zajistíme, že těch sponzorů bude mít dostatečné množství. A když vyhraje, tak si to zapíšeme jako dobrý skutek. A k tomu si koupíme dům v GD.“

"Ehm, napij se ještě trošku kávy, ano? Protože mě se zdá, že ti to ještě nějak nemyslí. Právě jsem ti řekla, že nemáme dost peněz ani na obyčejný sponzoring a ty chceš najednou kupovat dům?!“

"Kávy by ses měla napít ty. Ale dobře, ještě jednou ti to zopakuji. Na slečnu Isabell je výhodný kurz. Sehnat jí nějaké sponzory by neměl být velký problém. A dostatek sponzorů = dostatečná šance na vítězství. Chápeš?“

A pokud by se někdo v tu chvíli podíval směrem ke dvěma kýblům kávy, měl by pocit, že oba mají svatozář. Dawsonku totiž osvítilo a Any se konečně rozsvítilo.

***

Ve velké síni bylo rušno. Začala se totiž šířit poplašná správa, že prý někdo slečnu Isabell slyšel, jak prohlásila, že pokud nevyhraje, že už nikdy v životě nic nenavrhne. A tomu se musí zabránit za každou cenu.

***

Isabell seděla na stromě v Zakázaném lese a přemýšlela, co dál. Našla sice jehličí, pavučinu i nějaké ty velké listy a květy, ale nemohla si pomoci. Tomu, co vytvářela obvykle, se její aktuální výtvor prostě nemohl vyrovnat. Na maskování dobrý, ale že by se o to někdo popral, to asi nehrozilo.

Ale než stihla přiletět myšlenka, že to vzdá, přiletěla sova. A potom další. A další. A další. A každá nesla balíček. V jednom oblečení, v dalším látky, v dalším jehly a nitě, v jiném jakási žlutá ledvinka.

Isabell se usmála. S tímhle se dá pracovat.
***

Slunce svítilo a Isabell spokojeně pozorovala svůj nový domeček v GD, který si koupila za odměnu za vítězství v Hrách. Nebyl velký, ale ztělesňoval všechno, co potřebovala. Alternativu ke kolejce, než se Aya smíří s tím, jaký jí vyšachovala a jedna místnost jako prostorný ateliér. Přeci jen ji teď čeká hodně práce. Ze záměru poděkovat svým sponzorům novou kolekcí se totiž stala pomalu povinnost – po návratu na hrad jí totiž všichni začali naznačovat, že oni svou část dohody splnili a že teď je řada na ní.

Povzdechla si a zabloudila pohledem k sousední vile. Šálí jí zrak nebo je tam opravdu madam Any? Ta Any, která ještě před týdnem tvrdila, že dům v GD je vzdáleným snem?

***

"Any, všimla sis, že jsem měla pravdu?“ Dawsonka se spokojeně usadila na nové verandě.

"Ano, ano. Není nad týmovou práci. Hlavně, když tu práci odvede někdo jiný.“

Obě se usmály a přiťukly si novým, bezedným kýblem kávy se zlatým lemováním.