Zadání soutěže

Protože konspiračních teorií není nikdy dost, zase si jednou takovou menší dáme. A tentokrát zabrousíme až do čtvrtého dílu.

 

Moje otázka tedy zní: Co by se stalo, kdyby Harry nepověděl Cedrikovi o dracích?

 

Dokázal by Cedrik zvládnout úkol? Dotáhl by to na čelo soutěže? A jak by si pak Harry poradil sám s vejcem? Dopadlo by to celé stejně?

 

Nebraňte se ničemu a pěkně se rozepište. Za kvalitní a přiměřeně dlouhá dílka vám udělím až 20 tentononců.

Vypracování

Harry jen s obtížemi dojedl slaninu. Při pohledu na ni, a hlavně když cítil její uzenou vůni, se mu vnucovala představa, jak z něj drak svým plamenem dělá škvarky. Donutil se ji sníst jen kvůli Hermioninu tázavému pohledu, který říkal: Harry, víš, kudy na to? Chtěl vypadat klidný a vyrovnaný.

Když se zvedli, spatřil od mrzimorského stolu odcházet Cedrica Diggoryho. Ten jako jediný ze šampionů ještě o dracích nevěděl. Harry Harmioně špitl, že se sejdou ve skleníku na hodině bylinkářství, a vydal se za ním. Dohonil ho a pozdravil: „Ahoj.“ „Ahoj,“ odpověděl Cedric a přeměřil si ho od hlavy k patě. „Jestli se chceš zeptat, jak se připravuji na první úkol, tak nijak. Snažím se odhadnou, co jím bude. Ale to je velkému Potterovi asi už jasné, že jo.“

Harrymu se udělalo před očima temno. „Ano, je,“ odsekl a odešel pryč.

Cestou div nevrazil do Pošuka Moodyho. „Pottere, předpokládám, že o dracích už víte. Chci vám dát jen jednu radu. Využijte toho, v čem vynikáte. Co je to?“ „Leda famfrpál.“ „Neříkejte to tak skromně. Na shledanou.“

…

Bylo slyšet Pytlouna: „Cedric je zjevně zaskočený, neví, co dělat. Jen se zmateně schovává. Už mu to trvá fakt dlouho. Jak to dopadne? Vzdá svůj úkol? Moment, zdá se, že dostal nápad. Míří hůlkou… no jistě, vždycky byl dobrý v přeměňování! Udělala z kusu skály psa, ten odvádí drakovu pozornost, Cedric vyráží a už drží vejce! Ale… no tohle! Švédský krátkonosý se nenechal oklamat nadlouho. Plivl na Cedrica oheň a spálil mu obličej. Ale úkol je splněn!“

…

Když Sudičky přestaly o půlnoci hrát, všichni jim naposledy hlasitě zatleskali a začali se trousit do vstupní síně. Spousta studentů by si přála, aby ples ještě neskončil, ale Harry byl docela rád, že si už půjde lehnout. Ve vstupní síni narazil na Cedrica Diggoryho: „Ahoj šampione,“ oslovil Harryho, „poslyš, víš, s tím zlatým vejcem? To tvoje taky ječí, když ho otevřeš?“ „Hmm,“ přisvědčil Harry. „To souhlasí… Když nevíš, co s ním, ječí.“ Zasmál se a odběhl k Cho.

Harry si v duchu nadával. Kdyby nebyl tak urážlivý, mohl teď s Cedricem klidně spolupracovat. Co na tom, že nebyli kamarádi. Pokud by mu řekl o dracích, Cedric by mu to teď vrátil. Evidentně ví, co s vejcem. Ale nepoví to. A Harry byl úplně bezradný. Neměl šanci.

„Pottere,“ uslyšel zezadu. Otočil se a spatřil Pošuka Moodyho, jak ho sleduje svým kouzelným okem. „Vypadáte celý zpocený. Měl byste se umýt. Jděte se vykoupat a vezměte si to vejce s sebou. Prostě nad ním pořádně zapřemýšlejte v horké vodě. Koupel vám pomůže. Kdybyste byl prefekt, mohl byste jít do koupelny prefektů v páté, patře, čtvrté dveře vlevo od sochy Borise Bezradného. Heslo zní Lesní vůně.“

„Děkuji, pane profesore,“ odpověděl a vydal se pro vejce. Nepochyboval, že je Moodyho rada dobrá. Vždyť mu dobře poradil už jednou!