Zadání domácího úkolu

Tak, jako tomu bylo ve většině předchozím úkolů, i tentokrát si budete moct vybrat z několika různých zadání. Stačí, pokud si vyberete jedno z nich, které bude nejbližší právě vašemu srdci.

V každém případě platí, že minimální délka psaného textu bude 9 palců.

 

1) Napíšete mi pojednání na téma "Původ člověka a jeho postavení v rámci živočišné říše". Je mi jedno, z jakého pohledu jej pojmete.

 

2) Jak ovlivnil vývoj lidské společnosti objev metalurgie? Kdy se v Evropě rozšířila metalurgie železa? Jaké to mělo důsledky pro rozvoj společnosti?

 

3) Vyberte si vynález, který byl podle vás nejzásadnější. Proč tomu tak je? A jak by to podle vás vypadalo, kdyby k tomuto objevu nedošlo?

 

4) Vyberte si jakýkoliv pravěký okamžik a stvořte povídku, jejíž hlavním hrdinou jste vy, ale v minulosti. Jestli zvolíte variantu, že v té době žijete nebo že jste se tam třeba nějak ocitli ze současnosti už je na vás.

 

5) Vytvořte jeskyní malbu. Nemusí to být samozřejmě nezbytně nutně nikde na kamenné ploše, ale měla by kresba odpovídat úrovni závěrečné práce.

Vypracování

Dobrý den!

 

1)

 

Původ člověka a jeho postavení v rámci živočišné říše

 

Kde se vlastně lidé vzali?

Tuto otázku si sami lidé pokládali celá staletí, ba přímo tisíciletí. Dnes, v jednadvacátém století našeho letopočtu, už na tuto otázku známe odpověď – možná ne tak přesnou, jak bychom chtěli, ale dostatečně jasnou na to, aby byla většina z nás spokojená.

Původ našeho druhu jsme si dříve vysvětlovali různě, ale nakonec se ve většině světa uchytila představa, že jsme byli stvořeni Bohem či bohy; nadpozemskou bytostí, která nás stvořila k obrazu svému. Tato myšlenka je samozřejmě stále velice živá, zabývá se jí teorie kreacionismu.

Vědecká obec ovšem došla k jinému závěru: lidé se vyvinuli ze zvířat. Přesněji řečeno: lidé jsou zvířata, jen snad o něco vyvinutější.

Tuto myšlenku proslavil Charles Darwin, byť nebyl první, kdo k ní došel. Nicméně to byl on, kdo popsal vývin – evoluci – živočišných druhů v průběhu jednotlivých let, konkrétně ptactva na Galapágách. U nich mohli lidé vidět evoluci v živém čase, kdy se zobáky ptáků měnily v závislosti na potravě.

 

Tak jak se stalo, že se lidé vyvinuli zrovna tak, jak se vyvinuli?

Proč nemáme čtyři oči? Srst? Proč nemáme místo oněch ztrápených zubů nehtovitý materiál, který by se jen obrušoval? Každý se nejspíš občas zamyslel nad tím, proč na našich tělech není něco jinak – a snad právě tohle můžeme považovat za jakýsi důkaz, že k obrazu Božímu stvořeni nejsme; to bychom jinak nebyli tak nedokonalí.

Evoluce je dnes považována za víceméně náhodný proces. Z dlouhodobého hlediska se na další generace přenášejí rysy, které jsou nějakým způsobem výhodné pro přežití – to nevhodné vymírá společně s nositelem. Tím se, ostatně, vysvětluje i původ různých fóbií: hadů se mnozí bojí, aniž by nějakého potkali, protože si jeho rod předává zakódovanou informaci, že hadi znamenají smrt.

Stejně tak se pomocí evoluce vysvětluje rozdílnost lidských ras. Europoidní rasa má světlou kůži, která lépe přijímá sluneční světlo – a tedy vitamin D – než kůže tmavá, kterou mají obyvatelé Afriky, kde je Slunce dost. A podobné vysvětlení bychom našli víceméně pro jakýkoli rys – i ty záporné. Jen je třeba mít na paměti, že už nějakou dobu neplatí, že přežijí – a své geny předají – jen ti nejsilnější.

 

V čem se lišíme od zvířat? Lišíme se od nich vůbec?

Lidé se neradi považují za zvířata – když děti odříkávají živočišné druhy žijící v okolí, nepřidají na seznam člověka. Jsme vážně natolik odlišní, abychom se za zvířata považovat nemuseli?

Odpověď zní ne. Na rozdíl od zvířat máme komplexnější jazykové systémy, naše „mraveniště“ přetváří celou krajinu, vynalezli jsme písmo, naučili se používat oheň a elektřinu, dokážeme měnit vlastnosti rostlin i živočichů. Ale nakonec jsme stále jen zvířata, která poslouchají pudy a která se začnou chovat iracionálně, pokud jim je změněna chemie mozku.

Ano, jsme pouze zvířata – ale zároveň se můžeme považovat za momentálně nejvyspělejší, nejvyvinutější živočišný druh. Ačkoli mají delfíni nebo třeba šimpanzi inteligenci na podobné úrovni jako my, zdá se, že žádný jiný živočich nechápe abstraktní koncepty tak jako lidé. Pouhým pozorováním můžeme ověřit, že zvířata jednají v přítomnosti, nemyslí na budoucnost – veverky si sice dělají zásoby oříšků na zimu, ale spíš než o vědomý čin jde o instinkt, jelikož jich pak v zimě většinu nejsou schopny najít.

Člověk se od jiných zvířat liší především právě v těch abstraktních konceptech. Na nich záleží i vyspělost jednotlivých lidských ras – národy, jejichž jazyk nepoužívá minulý či budoucí čas, většinou mají zkreslené vnímání budoucnosti, například si nešetří na možné budoucí výdaje. Abstraktní myšlení je to, co nás dělí od jiných druhů.

 

Jsme tedy nadřazený druh?

Ráda bych na tuto otázku odpověděla „ne“, nicméně tak jednoznačná tato odpověď samozřejmě není. Ano, v mnohých ohledech jsou lidé vyspělejší než, dejme tomu, šimpanzi. Naše společenství jsou mnohem složitější a naše civilizace stojí na odlišných základech. Dokážeme mnohem více ovlivňovat okolní svět, dokonce i části vesmíru. Popsali jsme fungování přírodních a fyzikálních zákonů.

Otázkou ovšem je, zda je to dobře. Ano, měníme svět kolem sebe, ale také mluvíme o globálním oteplováním způsobeným činností člověka, o ropných skvrnách v oceánech, o zamořeném ovzduší. V ohledu symbiózy s okolním světem nadřazení nejsme, v tom si nevedeme ani průměrně.

Přesto – a vlastně asi i proto – jsou to lidé, kdo si podmanil většinu živočišné říše. Chováme dobytek, kočky a psy, v zoologických zahradách schraňujeme různé druhy zvířat, upravujeme viry a bakterie. Jsme ostatním nadřazení, ale teprve čas ukáže, zda to takto i zůstane.

 

 

 

Přeji pěkný den,

Maya