Zadání domácího úkolu

Vítejte u zadání ročníkové eseje, kterou je třeba odevzdat, pokud chcete zdárně ukončit první ročník Symboliky kolem nás. Ročníková esej se skládá ze tří částí, vypracovat musíte každou z nich.

1. Tajemné dveře do světa magických symbolů

Určitě jste si jich už všimli. V zadním koutě naší učebny byly po celou dobu, nenápadné, jen trochu pootevřené, tajemné… Vaším úkolem v této části je jedno z níže uvedeného:

a) Popište, zbásněte nebo nakreslete, jak dveře do říše magických symbolů vypadají. Prý jsou plné ornamentů a reliéfů, mají na sobě prazvláštní klepadlo a kliku, ale každý je vidí trochu jinak.
b) Napište, zbásněte nebo nakreslete, co jste spatřili a zažili, když jste těmi dveřmi prošli.

2. Vlastní Ex commentāriīs

Slyšeli jste už někdy o tzv. Ex libris? Jedná se o grafickou značku, symbol, který určitým způsobem charakterizuje majitele knihy, je jeho osobitým obrázkovým podpisem. Vaším úkolem je stvořit Ex commentāriīs, grafický podpis do vašeho zápisníku, při jehož tvorbě použijete rostlinnou a zvířecí symboliku (chcete-li, nemusíte se omezovat letos probranými symboly, můžete si nastudovat i jiné). Co přesně vás vystihuje, jaké zvíře, jaká rostlina? Vyberte si jedno z níže upřesněných zadání a to zpracujte:

a) Vlastní obrázek + krátký komentář ke zvoleným symbolům
b) Grafická koláž symbolů + krátký komentář ke zvoleným symbolům

3. Vlastní symbol

Všechny symboly nějak vznikly, někdo je vymyslel, nakreslil, přiřadil jim význam. Vy si právě to vyzkoušíte ve třetí části ročníkové eseje. Vymyslete, nakreslete a popište význam vámi stvořeného symbolu. Nemusíte se držet letos probíraných témat, fantazii se taktéž meze nekladou.

Vaše ročníková esej by neměla být kratší než 10 palců. Jeden poctivý obrázek vydá za 2,5 palce textu, věřím, že tři čáry či šmouhy na papíře mi nepošle nikdo z vás.

Přeji mnoho sil a tvořivé inspirace!

Vypracování

Dobrý den přeji!

 

1. Tajemné dveře do světa magických symbolů

Popsat dveře do světa magických symbolů není snadné. Na mě osobně vždy působily jako změť znaků, symbol, obrázků a písmen, která se každou chvíli mění – přiznám se, že když jsem náhodou došla do učebny před paní profesorkou, dokázala jsem strávit i desítky minut pozorováním a luštěním jednotlivých symbolů. Jednou jsem se dokonce, přiznávám, do učebny vkradla v době prázdnin. Proseděla jsem nad dveřmi půl dne, ale ani zdaleka se mi nepovedlo prozkoumat byť jen větší část těchto dveří.

Pokud jsem naopak dveřím nevěnovala větší pozornost, bylo pro mne problematické symboly rozlišit – dveře tam zkrátka jaksi byly, a ač bylo nemožné je přehlédnout, nedokázala jsem na dálku ze své lavice rozluštit, jestli tam jsou zrovna egyptské hieroglyfy, dopravní značky anebo snad výjevy z pravěkých jeskyní. Dokonce bych byla přísahala, že se výjevy na dveřích mění stejně jako obrazy na chodbách našeho hradu anebo například fotky v kouzelnických fotoalbech. Někdy se tam objevovaly básně psané starodávnými runami, někdy se tam proháněli lovci s mamuty a jindy člověku až oči přecházely z propletených šlahounů, listů, květů a plodů nejrůznějších bylin a rostlin.

Jediné, co zůstávalo konzistentní, bylo klepadlo. Obyčejné, prosté, nikterak zdobené. Naprosto obyčejné klepadlo z kovu – ale pozor, při doteku necítíte typický chlad! Kdo se klepadla dotkne, toho okamžitě zaplaví příjemné teplo, které jako by přicházelo odněkud zevnitř. Přesně jako když se dychtivě pídíte po nějakých informacích, a konečně se vám jich dostane!

 

 

 

2. Vlastní Ex commentāriīs

Moje značka nemá jen jeden ústřední motiv, ale celkem tři. Rozhodla jsem se využít symbolických významů jednoho zvířete a hned dvou druhů rostlin. Na obrázku tak můžete vidět havrana, plody jeřábu (jeřabiny) a také květy asfodelu.

Na jednu stranu jsem chtěla, abych byla značka typicky moje – ale zase jsem nechtěla případnému nálezci mého zápisníku o sobě prozrazovat až příliš, chápejte! Přece jen o sobě nechcete cizímu člověku jedinou značkou vysypat veškeré vaše charakteristické rysy, trable a obavy.

Přiznávám, že celková estetika tak hrála primární roli – přijde mi, že havran působí majestátně, elegantně a tajemně, místy až děsivě. Mám ráda mnoho zvířat (od mývalů přes ptakopysky, sýkorkami nezačínaje a pásovci rozhodně nekonče), ale odjakživa mě fascinovala magie a nadpřirozeno, pověsti, záhady a mytologie. Snad proto jsem si vybrala právě havrana a asfodel – obojí je již od pradávna hojně asociováno s čarodějnictvím.

Havran, to je posel mrtvých a v některých kulturách jeho krákání symbolizuje přicházející smrt. A jak bylo zmíněno ve výkladu, asfodel je zase v řecké mytologii pokrmem mrtvých a často se vyskytuje na hřbitovech jakožto ochrana proti zlým duchům. Květinka, která na první pohled působí něžně a poměrně nenápadně, v sobě ve skutečnosti ukrývá velkou moc. Havran i asfodel jsou tak důstojnými, mlčenlivými symboly smrti. Vzdávají holt těm, kteří už s námi být nemohou a říkají, že smrt k životu bohužel patří.

Do kontrastu stavím jeřabiny (povšimněte si prosím, že kdyby byla značka barevná, krvavě rudé plody jeřábu se lehce perou s černými havrany a bílými květy asfodelu). Jedná se opět o velmi specifický a silný magický symbol, který ale tentokrát není asociován s mrtvými. Ba ne, jeřabiny jsou spojovány s druidskou magií a s ochranou, ať už proti přírodním katastrofám či uřknutí. Bobule dále mohou přivolat duchy či elementární bytosti, využívají je i léčitelé. A navíc, "bubák" na jejich konci má tvar pentagramu. Jeřabiny jsou tak – narozdíl od havrana a asfodelu, kteří mohou být na první pohled vnímáni negativně – skrz naskrz pozitivní symbol. Díky nim je tak celé vyznění značky pozitivní.

Snažila jsem se také, aby vynikl kontrast mezi maskulinním a femininním, aby se vzájemně doplňovaly jemné, něžné ornamenty s výraznými jednolitými plochami. Jako příklad uvedu ornamentálně vyvedené iniciály mé maličkosti či květinový rámeček versus černočerné havraní siluety.

Barvy jsem se rozhodla nepřidávat – říkala jsem si, že pokud bych náhodou někdy z tohoto návrhu chtěla udělat skutečnou značku, asi by mě ji nebavilo neustále překreslovat. Patrně bych si vyrobila razítko anebo vzor pomocí linorytu, pak bych značku mohla snadno otisknout, kam by se mi zachtělo. Tímto způsobem jsem dosáhla i další výhody, co se praktického hlediska týče – vzhledem k tomu, že všechno jsou pouze černé siluety, je možné značku víceméně libovolně zmenšovat či zvětšovat. Bude možné ní ozdobit jak celou stránku, tak ji například zminiaturizovat do podoby poštovní známky.

Výsledek tak působí poněkud chaoticky, a v první chvíli jsem si i říkala, že se toho ve značce děje možná až moc. Pak jsem si ale uvědomila, že má-li mě tato značka charakterizovat, splňuje to svou chaotičností a vzájemným překrýváním se symbolů výborně.

 

 

3. Vlastní symbol

Vymýšlení vlastního symbolu mi dalo trošku zabrat, jelikož jsem se původně chtěla inspirovat sámskou mytologií a jejich symboly. Mám sámskou kulturu moc ráda, ale nějak mi nedošlo, že značky, kterými si například šamani zdobí své bubínky, jsou ve skutečnosti spíše piktogramy – jsou velmi návodné, znáte to, sob, lovec, oštěp, šaman. Dedukování jejich významů je velmi návodné, a ač rozhodně nechci snižovat význam prastarých kultur, přijde mi, že pro vytvoření nového symbolu potřebuji pracovat s větší dávkou abstrakce.

Nakonec mi jako inspiraci posloužil přívěšek s baltským symbolem, který jsem si před pár lety dovezla z cest. Koupila jsem si ho v Litvě a jedná se o symbol vyrytý na jelením paroží. Tyto symboly jsou ale velmi prastaré, takže se do dnešních dnech nedochovala žádná soupiska symbolů, a ačkoli jsem se dlouho snažila pátrat, nikdy jsem přesný význam symbolu nenašla. Ano, dochovaly se záznamy o baltských symbolech pro slunce, oheň či matičku zemi, ale symbol ze svého přívěšku (= největší obrys na vnějším okraji, v podstatě kosočtverec se čtyřmi parohy) jsem nikde nenašla.

Tento symbol jsem dále doplnila dalšími čarami a obrazci v podobném duchu. Nevyskytují se zde žádné kruhy, které bývají symbolem nekonečna, naopak – celý symbol pracuje s rohy, ostrými hranami, z hlediska numerologie tu pak poněkud netradičně máme číslo 4, které mne od dětství provází jako šťastné číslo.

V částech symbolu je pak možno vidět parohy – ona dlouhá čára, která má na svém konci kolmo připojeny dvě kratší čárky, se vyskytuje na nákresech jelenů, sobů či losů nejen v severské mytologii. Číslo čtyři pak v přírodě vidíme také velmi často. Máme čtyři světové strany, čtyři roční období, čtyři fáze měsíce. Čtyři jsou i základní živly.

Výsledný symbol tak podle mého názoru zachycuje přírodu ve své klidné, ničím nerušené formě – čisté, jasné strany symbolu říkají, že příroda není zmítána lidskými rozmary, ani nesesílá zkázu v podobě přírodních katastrof.