Zadání domácího úkolu

Sepište mi esej na téma "použití drahých kamenů ve starověku". Je na vás, jestli se zaměříte na Egypt, Indii, Čínu nebo jinou zemi či jestli to vezmete úplně obecně. Úkol ale nebude kratší než čtyři palce a bude mít jak hlavu, tak patu.

Vypracování

Použití drahých kamenů ve starověku

Drahé kameny a jejich používání v období starověku navazuje dle mého na období pravěku, kdy se s drahými kameny člověk nejspíše poprvé setkal. Možná tehdy vycítil přirozenou sílu určitých druhů kamenů a začal si jich více cenit, udělal z nich předmět ke zdobení, k magickým rituálům, k obchodování mezi kmeny. A tento základ se pak rozvíjel i v období starověku. Dá se říci, že starověké civilizace rozeznávaly tři hlavní skupiny drahých kamenů, bráno v širším slova smyslu:
1. Ozdobné kameny – nezáleželo tolik na jejich kvalitě a odrůdě, důležité bylo především to, že splňovaly požadavky módy a vkusu, mohl to tedy být i úplně obyčejný kámen ozdobený cenným kovem nebo kůží, popř. nějakým rytým symbolem či liniemi
2. Polodrahokamy – byly drahými kameny jen napůl, jakási „nižší třída“ ceněných kamenů a minerálů; byly lépe dostupné širším vrstvám obyvatel a bylo jich také větší množství za nižší cenu; jako příklad lze uvést opál, olivín a různé odrůdy křemene (růženín, křišťál, záhněda, citrín, ametyst, jaspis, achát...)
3. drahé kameny, tzv. drahokamy – velmi ceněné druhy nerostů, často cenově dostupné jen velmi movitým, menší množství výskytu; jsou ceněné především pro svou barevnost, pro vysoce lesklý povrch a pevnou strukturu, někdy jsou průsvitné, takže se v nich i překrásně lomí světlo; jako příklad lze uvést diamant, beryl, korund, turmalín či spinel

Dalo by se jistě popsat mnoho palců pergamenu, já si zvolila Čínu a oblast Střední Ameriky, protože tyto země se vyvýjely poměrně samostatně, odtržené méně či více od klasického území půlměsíce (Sumer, Mezopotámie, Babylón, Indie...), Řecka a Říma.

Čína

V Číně byl velmi ceněný nefrit. Používal se především jako obětina různým božstvům, základem bylo pět barevných odrůd nefritu, přičemž ke každému božstvu patřila jiná barevná varianta nefritu. Nefrit byl taktéž užívaný v léčitelství, protože se věřilo, že díky jeho energii se nemoci ukáží „navenek“, že jeho síla rychleji přinese uzdravení tělu i mysli. Z nefritu se také vyráběly nádoby na léčivé masti. Kousek nefritu se také vkládal zemřelým do tělesných otvorů, aby s jeho pomocí bylo tělo mumifikováno. Číňané z nefritu vlastně dokázali vyrobit kde co – nefritové amulety s vyobrazením draků pro dodání síly a odvahy, nefritové meče, které měly majitely přinést sílu a věrnou službu meče, který byl s to reagovat na vnitřní myšlenky svého majitele atp. Velmi si cenili také křemene s vrostlicemi turmalínu, fluoritu a jednoho druhu nefritu, který známe dodnes jako jadeit. Všem připisovali pozitivní vliv na tělo i ducha člověka, kameny je měly posilovat, chránit, přinášet jim úlevu a harmonii. A protože jsou Číňané silně tradiční národ, často se stává, že v rámci pomsty a vyřizování záležitostí mezi sebou nefrit a drahé kameny stále ještě používají, pokud ne fyzicky, tak alespoň přístupem k věcem, neboť nefrit ztělesňuje i soudržnost členů komunity navzájem.

Střední Amerika

Aztékové si vyprávěli příběh o souboji dvou bohů - Quetzalcoatla a Tlaloca. Quetzalcoatl vyhrál a Tlaloc mu nabídl místo požadovaných drahých kamenů a barevného peří kukuřičný klas s tím, že je to větší poklad než drahé kameny. Ten příběh zmiňuji především jako důkaz, že si Aztékové jako civilizace drahých kamenů zřejmě velmi cenili (ačkoly jídla ještě snad o něco více... :))
Stejně jako Číňané i Mayové a Aztékové uznávali moc jadeitu a nefritu. (Ne náhodou je Čína a oblast střední Ameriky téměř největším nalezištěm obojího.) Vytvářely z nich různé předměty rituálního účelu, ozdoby k obětním účelům, sošky opeřených hadů, jaguárů a dalších zvířat či bytostí, vyráběly z jadeitu i obřadní sekerky či jiné podobné nástroje. Totéž z nefritu. Jednalo se prakticky o posvátné druhy kamenů. K dvěma nejznámějším můžeme přidat ještě obsidián, z kterého se vyráběly posvátné obětní nože, kterými se přinášela bohům různá oběť (usmrcení, uříznutí části končetin, bodné či řezné rány...). Opracovávání drahých kamenů civilizace střední Ameriky (především Mayové) věnovaly velké úsilí, někdy pravděpodobně mnoholeté, než určitou věc dovedly k dokonalosti. Existuje doměnka, že Mayové mají co do činění i s tzv. křišťálovými lebkami. Tedy i křišťál jistě znali a zajímali se o něj a o jeho zvláštní vlastnosti.