Zadání domácího úkolu

Zadání závěrečné eseje zní „Knihomilské desatero“.

Zamyslete se a sepište deset pravidel, kterými by se měl každý správný knihomil řídit. A když se ke každému bodu rozepíšete na 1 palec nebo víc, určitě nebudete mít problém dosáhnout 9palcového minima.  

Vypracování

1. Pravidelně třídit knihovnu - Knížky vypadají v knihovně sice moc pěkně, ale k čemu to je, když půlka tam leží léta a nemám se k tomu, abych si je přečetla? Třeba by udělaly radost jinde. Knihovna o nás leccos vypovídá a je velmi smutné hromadit knihy, o kterých nic nevíme. Já si na tomto bodě velmi silně zakládám. Mám limit max. 10 nepřečtených knih v knihovně, ale zpravidla se držím pod tímto limitem. Chci, abych návštěvám dokázala o svých knihách vyprávět, případně (ne)doporučit konkrétní tituly a to mohu pouze ve chvíli, kdy je mám sama přečtené. Těší mě, když se s podobným přístupem setkám i u někoho jiného.

2. Nepohrdám těmi, co nečtou . Čtení je můj koníček, ostatní mohou mít i jiné koníčky, třeba i hodnotnější. To, že čteme, z nás nedělá lepší lidi než ostatní. Čtení nás dělá šťastným, stejně jako jiného dělá šťastného rybaření nebo třeba sbírání známek. Dělejme každý to, co nás těší. Buďme šťastní všichni!

3. Nepoužívám věty "Musíš si přečíst..." a "Jak můžeš žít, když jsi nečetl tuhle knihu...?"-  Různí čtenáři mají různý vkus. Nikdy se nikomu nevysmívám, že nečetl Romea a Julie nebo Jane Eyrovou. Jsem si vědomá, že ten samý člověk by mi dokázal vyjmenovat minimálně pět titulů, které jsou celosvětovými trháky, ale já se k nim nedostala a třeba ani nedostanu. Nikdo si nemusí nic přečíst, můžeme doporučovat, poradit, ale nikdy ne vnucovat, tím někoho můžeme od čtení i odradit, a to by byla škoda, no ne...?

4. Knížku nosím vždy a všude - Vypadá to, že den je rozplánovaných do nejmenších detailů a na čtení nezbude ani vteřinka času. Výsledek je opačný, uvíznete někde v čekárně, ve frontě, prostředku hromadné dopravy. Je fajn mít knížku vždycky po ruce, nikdy nevíš, kdy se Ti zrovna uvolní čas na čtení. Čas je vzácná komodita, tak s ním zacházejme šetrně a využívejme ho k tomu, co máme rádi. A když s sebou nechceme tahat bichli, vždy to může jistit audiokniha nebo e-kniha v mluvící kosti.

5. Knížky kupuji s rozumem - Opravdu je vhodné kupovat si další knížku, když už na ty z předchozích nákupů není prostor. Není lepší knihovnu trochu protřídit? Nákupy s rozumem neodkazuji jen na prostor, ale třeba i finanční možnosti jedince. Nejen z knih je člověk živ. Také je třeba ohlížet se na to, že člověk je tvor společenský, většinou nežije sám a drahá polovička může mít také své nápady na to, jak zaplnit poličky a vitríny. Není na škodu brát to v úvahu.

6. Nepoměřuji se s ostatními - Čtení nejsou závody. Neexistuje žádná meta, počet přečtených knih za život / měsíc / rok, který by z nás dělal knihomila. Nemá cenu zoufat nad tím, že někdo přečte víc než my, nedejmerlin ohánět se tím, že někdo má nebo nemá na čtení čas - vše je otázkou priorit. Je naprosto v pořádku přečíst dvě knihy měsíčně stejně jako čtyřicet. Počet z nás nedělá lepšího nebo horšího čtenáře, jestli chceme na počtech něco změnit, je třeba začít u sebe, než osočováním někoho, že nic jiného nedělán a proto má čas na čtení. Většinou je to o tom umět využít svůj čas na maximum.

7. Knížky půjčuji s rozumem, ale nejsem lakomec - Je krásné mít knížky vyrovnané v poličce, ale ještě krásnější je s někým si o nich popovídat. Jistě, je tu riziko, že se občas knížka nevrátí, nebo se vrátí poškozená, to vždycky zamrzí. Ale podle jednoho lajdáckého čtenáře nemůžeme hodnotit všechny. Dostávat knížky mezi lidi je fajn pocit. Mně vždycky hřeje u srdce, když si někdo přečte něco na mé doporučení.

8. Nesoudím nikoho podle toho, co čte -  Jsou dny, kdy mám chuť na vážnější témata, jindy chci zalézt do světa fantazie nějakého úžasného autora, a pak je takový den, kdy nepohrdnu brakovou literaturou. V pohodě je všechno. Je úplně jedno, jestli je naše kniha zrovna v proudu nebo ji už mají všichni přečtenou anebo je to něco, co je společenské tabu přiznat na veřejnosti (třeba Twilight nebo 50 odstínů). Čti to, co Ti přináší radost.

9. Snažím se svou vášní nikoho neobtěžovat - Tady přiznávám, že tento bod se mi nedaří, ale asi proto mám tendenci na něj upozornit. Knížku občas nechám válet na kuchyňském stole poté, co mi zazvoní druhý budík (ten mám na to, abych odložila knížku a už vyšla - to už jsem umytá, nasnídaná, učesaná). Vím, že ostatní chtějí také jíst. Přítel si už zvykl probouzet se s tím, že ho píchá do krku záložka, do zad právě dočtená kniha a já v ruce třímám nově rozečtenou. Takový je svět s knihomilem, ale jde to eliminovat, opravdu na tom usilovně pracuji.

10. Čtení nás baví a nenutíme se do něj - Už jsem tu jednou zmiňovala, že čtení nejsou závody, v dnešní době srovnávání, sociálních sítí a influencerů mi tato myšlenka přijde obzvlášť důležitá. Jsou dny, kdy není na čtení nálada, nemá cenu se nutit, tím si čtení jedině znechutíme, a to přece nechceme. Čtecí nálada zase přijde, někdy to trvá dny, někdy celé týdny, ale přijde, vždycky. Pokud jsme knihomilové. :-)

 

***

Páni, to je možná po 10 letech (a klidně doslova), co mám esej napsanou už takhle brzy, v poslední době to vždy naháním v "esejovém" termínu. Je to dílem tím, jak mě předmět baví, a dílem povinnostmi, které mě u mudlů čekají. 

Opravdu si knihomilství moc užívám, našla jsem si další srdcovku. Děkuju! ♥

S pozdravem Vicky