Soutěže 1916
Výuka 2216
Semináře 753
Mrzimor

Autor: Klotylda Malíková
Práce odevzdána: 15. 5. 2020 18:01
Předmět: Druidi a jejich umění, 1. A
Termín: 8. termín

Zadání domácího úkolu

Vyberte si jedno ze zadání:

  1. Pro šikovné ručičky: vyrobte Brighidin kříž nebo Brighidinu svíci.
    (Odkaz na návod najdete v hodině)
  2. Pro bardy: vytvořte (veršem či prózou) krátký příběh, v němž se objeví některý ze zmíněných keltských bohů či bohyň.
  3. Pro malíře: namalujte některého z bohů či bohyň.

 

Vypracování

Dobrý den,

posílám své vypracování. Snad by mě jako začínající bardku nevyhnali, a snad i Epona by nade mnou očko přimhouřila :)

Do třetice doufání, snad to není příliš křesťansky pojaté... už proto, že, ehm, ať se to stalo jakkoliv, původní záměr to nebyl, strašně v tom rezonuje Cizinec od Nedvědů, nebo aspoň já v tom jeho ozvěny cítím.

Člověče, odlož si na chvíli ten chvat svůj,
oddechni, vyslechni si zatím příběh můj,
zvláštní věc tolikrát tam u nás stala se,
pomoc k nám přišla vždy, když bylo na čase.

Nás sucho jeden rok trápilo velice,
o bytí bála se celičká vesnice,
vždyť plody v takové chvíli je těžko chtít,
o bohů pomoci jedině dá se snít.

Jezdkyně nádherná přijela tehdy k nám,
kobylu nechala u stromů, vzpomínám,
záhony i pole tam i zpět scházela,
z košíku kvítky i semínka házela.

Než někdo otázky zvládl jí položit,
odjela, nechtěla snad nám nic vyložit,
rostliny odkudsi vzaly však sílu růst,
nakonec nekonal se u nás hrozný půst.

Když stáda koňská nám se zdála jalová,
nebyla pomoc, nic, jen bázeň taková,
to zase jezdkyně přijela mezi ně,
chodila od jedné ke druhé skupině.

Z rukou svých dávala těm koním něco pít,
kouzlo snad musela nějaké s sebou mít,
protože věř, že než se s rokem sešel rok, 
velikost našich stád zažila pěkný skok.

Jindy zas těžce se kobyla hřebila,
jezdkyně zase k nám ten den se vrátila,
rukou svou tu klisnu poklidně hladila,
zmizela, když klisna dobře se cítila.

Později pak naší druidky já ptala se,
proč úctu takovou pokaždé má v hlase,
když zrovna Eponě oběti přináší,
co na ní všechny jen tak zvláštně povznáší.

Mlčela, ticho jen neslo se stěnami,
ale pak přeci jen odpověď dala mi,
s úsměvem říkala, návštěvy její že
dlouho už zahání ty naše potíže.