Zadání soutěže
Říká se, že poezii už dneska nikdo nečte, snad kromě studentů, kteří to ovšem mají povinně. Osobně si myslím, že to je blábol.
Tato soutěž je určena těm z vás, kteří si dokážou poezii užít a mají alespoň jednoho oblíbeného básníka nebo básnířku.
- část vypracování: vložte mi do adminu nějakou báseň od svého oblíbence.
- část: Sami napište vlastní báseň, která bude obsahově variací na tu původní. Může se týkat stejného tématu, může vzbuzovat podobnou emoci nebo může být s původní básní spojena jinak, ovšem ne formálně, ale obsahem.
Hodnotit budu jednak podle počtu veršů, které sami vytvoříte, ale také podle toho, jak dalece se vám povedlo variovat původní báseň.
Přeji vám aktivní střevo, tedy to básnické samozřejmě.
Vypracování
Ivan Blatný – Dvory
Nezvonil, neklepal. Nechala klíče trčet.
Osudy, život. Rozsviť na schodech.
To kolem podle těch. Pak ještě zaobroubit.
Co je to? Medvěd. Nic jí nedává.
Dva metry padesát. Široký skoro třicet.
Z Dvorecké. Světle. Od té švadleny.
Zsinalý starý dům. Za blikajícím oknem.
Byla tam ve smutku. A tiché cvik - cvik - cvik.
Kdo zemřel? Kremace. Dědečka, švagra, strýce.
Bůh všemohoucí. Smrká. Povolal.
A chumelilo se. Přes lampy starých dvorů.
Jak je ten vetešník. Co se tam dostane.
Domino hodiny zakašlal náhrdelník.
Trubači na koních přibouchl struny pták.
Klopýtla poháry v té zimě malíř písma.
To holt by žehličku vyliž mně zeleň žluť.
Aby tak ve vaně cinobr karmín šarlat.
Na lejstra telefon přijedu namazaná.
Kukátko deštníky vyžral mu skřipec. Hajzle!
Achume... Prsteny Co se tam dostane!
Tak padá večer sníh přes lampy starých dvorů.
Jak je ten ptáčník. Něco pro čížky.
Ona to nesnědla. Protože není čížek.
Konvičku! Sama. Škoda na zimu.
Děkuju, prosím. Už jsem zabalená.
Modistka vzala. Nechat na léto.
V sobotu kdyby. To bych byla ráda.
Studená. Sama. Dobrou. Dobrou noc.
Odešly. Ticho. Ticho. Klíče trčet.
Osudy, život, klíče, osudy.
Nebelbrach Mechacha – Společenství pro dům
Musela do práce. Dal alarm. Všude zloději.
Dneska je tohle všechno konečně.
Ten pes je jistě nemocný. Venčí ho pořád.
Nemohla spát. Šicí stroj. A pračka.
Šla jsem pro kolo a vybuchl skoro barák.
Je mu to jedno. Má mě ještě rád?
Ulice plná aut zářila nočním světlem.
Pes pochcal nárazník. Nikdo ho neviděl.
Začíná ráno. Končí televizní program.
A končí zdání cizích životů.
Prosím tě, stáhni žaluzie! Sami snídejme.
Vybouchl alarm. Přehání jak vždy.
Noční klid. Lampa. Promočená deka. Obvaz.
Už začlo svítat. Neposloucháš mě.
Máslo je tvrdé, zapomněl ho v lednici.
Už na mě ani trochu nemyslí.
Úředník. Úřad. Úpravna života. Úděl.
Teď je to nás všech, musíme se postarat.
Odpoledne za mámou. Vyzvednout pak děti.
Koho to tady asi zajímá.
Zdi musí šeptat. Aspoň někdo to tu pohlídá.
Pes štěká. Dala jsem do schránky vzkaz.
Jestlipak někdo pozametá chodník. A dvůr.
Ozvěna. Ticho. Ticho. Ozvěna.
Jednou se všichni vrátí. Pivo v lednici.
Promiňte. Neuvědomil si to.
Zloději. Opět. Příliš mnoho piva. A rum.
Otevřít schránku, nejdřív dveře otevřít.
Co nás tu ještě čeká? Televizní program.
Zas bude schůze. Za rok. Usíná.
