Zadání domácího úkolu

Zadání závěrečné eseje zní „Knihomilské desatero“.

Zamyslete se a sepište deset pravidel, kterými by se měl každý správný knihomil řídit. A když se ke každému bodu rozepíšete na 1 palec nebo víc, určitě nebudete mít problém dosáhnout 9palcového minima.  

Vypracování

Dobrý den,

rozhodla jsem se toto téma pojmout možná trochu netradičně (vlastně, alespoň trochu doufám, že tomu tak je :)). Moje navazování rozšiřuje myšlenky, které už jsem zmínila v některých úkolech, a věřím, že v této podobě by mohlo pomoci jistým způsobem uklidnit spoustu čtenářů, ať už mladších a začínajících, tak těch pokročilých. Rozhodla jsem se tedy - raději než sepisovat nová pravidla - spíše upravit či vyjasnit některá stávající, která mezi mnohými knihomily kolují.

 

Správný knihomil...

 

1) ...nikdy nesoudí knihu podle obalu.

Ano a ne. Myšleno metaforicky, má toto rčení samozřejmě smysl a chtěl-li by někdo odsoudit dílo jen podle jeho přebalu, mohl by se o mnohé ochudit. Obálka však ke knize neodmyslitelně patří, je součástí onoho díla a byla by škoda cítit se špatně jenom proto, že se mi některé provedení nelíbí anebo jsem sáhla po neznámé knize v prvé řadě díky zajímavé obálce. Pokud si čtenář tento kontext uvědomuje, může si jistě trochu toho estetického hodnocení bez výčitek dovolit.

 

2) ...miluje všechny knihy.

Tento argument budu pravděpodobně ještě několikrát opakovat. Knihy miluji a jsou pro mě v životě zdrojem potěšení, poznání, útěchy i inspirace. Ale existuje i obrovské množství špatných nebo dokonce i zlých knih (příkladem mohou být různé propagandistické výtvory). A není nic špatného na kritickém pohledu, ba právě naopak. V mnoha případech, pokud je možné třeba začínajícímu autorovi dát zpětnou vazbu, může naopak konstruktivní kritika pomoci.

 

3) ...vždy dočte knihu do konce.

Jistě by se dalo argumentovat tím, že dokud knihu nedočtu, nemohu vědět, zda je celá opravdu špatná. Třeba mě závěr srazí ze židle. Dřív jsem také zastávala přístup, že když už jsem číst začala, knihu dokončím. Jak ale léta přibývají, zjistila jsem, že můj čas je příliš drahý na to, abych se zabývala knihami, které nemusí být nutně odpad, ale třeba mě jenom nebaví. Asi jsem nenarazila na příběh, který by mě celou dobu nudil a konec byl natolik úchvatný, že bych na celou knihu po dočtení změnila názor. Obvykle se dostanu maximálně na "vlastně to nebylo tak špatné, vzhledem k...", ale určitá pachuť zůstane. Takže ne, věřím ve druhé šance a dát tomu ještě kapitolu nebo dvě, ale spousta jiných knížek na mé přečtení čeká, takže proč se přemáhat?

 

4) ...miluje knihy a postavy v nich více než skutečné lidi.

Pro mnoho - možná většinu - knihomilů určitě platí, že se do fiktivních světů umí plně ponořit, zamilují se do hrdinů, pláčí při jejich utrpení či smrti, vymluví se kamarádům na návštěvu u babičky, jen aby mohli zůstat doma a dozvědět se, jak to dopadne. Ale musí to být pravidlem? Dělá to z čtenáře menšího knihomila, když dokáže knihu odložit a chvíli se věnuje reálnému světu, než se zase vyskytne volný čas ke čtení? Nebo když rád čte, ale současně není prototypem introverta a rád si zajde i s živými, obyčejně nehrdinskými lidmi na skleničku? Nemyslím si.

 

5) ...ví, že kolik knih přečte, tolikrát je člověkem.

Jak už jsem zmínila, nejsou všechny knihy jen dobré. Lidem se také líbí různé žánry a kvantita není všechno. Čtení není nebo by nemělo být soutěž. Jak mě může ovlivnit kniha, kterou proletím co nejrychleji? Proč bych se měla cítit špatně, že čtu pomaleji než můj soused v lavici? Jistě, knihy mohou být velmi prospěšné a obohacující, ale myslím, že čtenář by měl ke čtení přistupovat střízlivě, uvědomovat si svoji individualitu a nenechat nikoho, aby mu do čtení mluvil. Navíc je potřeba si uvědomit, že čtení z nikoho automaticky nedělá lepšího člověka. To, co mohou příběhy čtenářům nabídnout, nemusí mít na některé z nich vůbec žádný vliv. Ostatně, stačí se podívat na některá internetová fóra, jak jsou schopni se lidé k sobě chovat...a to dokonce i v případě našich oblíbených knih.

 

6) ...by nikdy knize neublížil.

Tento bod bude možná trochu kontroverzní. Přestože knihy miluji, věřím, že každý se k nim staví jinak a je jeho právem si ve vlastní (!) knize podtrhávat, psát do ní poznámky, ničit hřbet paperbackům anebo, prosím, klidně i ohýbat rohy. Můžeme s tím nesouhlasit, ale není nutné takového člověka ihned zatracovat a veřejně lynčovat. Zvláště když toto počínání může v mnohých případech (např. poznámky) znamenat, že si dotyčný knihu mnohem více vychutnává, přemýšlí nad ní, studuje danou problematiku hlouběji apod.

 

7) ...miluje vůni (starých) knih.

Tato argumentace už asi nikoho nepřekvapí, ale ano, existují knihomilové, kteří raději zajdou do knihkupectví pro knihu "ještě teplou" z tiskárny, neholdují antikvariátům. A někteří dokonce dávají přednost elektronickým knihám. Ne každý je takový šílenec, aby s sebou musel za každých okolností tahat tlustou knihu, i když mně osobně to přijde roztomilé. Proto si také nemyslím, že je nutné ohrnovat nos nad každým, kdo kouká v MHD do mobilu. Co když právě na něm čte poslední kus od vašeho oblíbeného autora?

 

8) ...má více knih než oblečení.

Pokud bydlíte v malém bytě, nemáte peněz nazbyt anebo prostě jen netoužíte mít všechna vydání Aristotela ve svém obýváku, nezoufejte. Knihovny, audioknihy a elektronické knihy jsou skvělé vynálezy. A pokud vám bude návštěva porovnávat množství triček s knihami na poličce, možná je čas na debatu o prioritách.

 

9) ...se účastní alespoň jedné knižní výzvy do roka.

No, myslím, že k tomuto bodu již ani nemusím nic dodávat. A raději jej spolu se všemi ostatními shrnu v bodě posledním.

 

10) ...se striktně řídí knihomilskými pravidly.

Ne, nechci teď tvrdit, že veškerá pravidla jsou špatná a zbytečná. Doufám, že nikdo teď nepůjde a nevyleje hrnek kafe do první knihy z knihovny, která mu přijde pod ruku. Není ale nutné se pravidly řídit úplně ve všem nebo dovolit nějakým seznamům, aby nás hodnotily. Internety jsou plné různých článků typu "10 známek toho, že jste knihomol". Někdy je hezké být tím pošukem, který všude tahá 2 - 3 knížky "kdyby náhodou", očichává staré knihy, čte pod lavicí a v noci pod dekou a nespí před vydáním dalšího dílu oblíbené série (a ostatně ani potom, protože se od něj nemůže odtrhnout, i když druhý den píše test z Dějin čar a kouzel). Ale pokud některé tyto věci neděláte, není to důvod připadat si méněcenně. Jak už jsem napsala v jednom z předchozích úkolů, není žádný správný nebo špatný způsob, jak být knihomilem. Každému vyhovuje jiný přístup, a i ta rozmanitost je na tom krásná.

 

PS: ano, stuhové záložky jsem vyráběla já (tedy poskládala dohromady z koupených komponentů :))