Soutěže 1936
Výuka 2273
Semináře 765
Nebelvír

Autor: Una Vinona Flare
Práce odevzdána: 29. 5. 2020 23:07
Předmět: Kouzelnické instituce, 1. A
Termín: 9. termín

Zadání domácího úkolu

Během celého školního roku jsme prošli Ministerstvo kouzel pěkně odbor po odboru, patro po patře.
A já bych teď chtěla, abyste vyžili jak nově nabyté znalosti, tak svoji fantazii, a abyste vytvořili příběh.

Hlavním hrdinou onoho příběhu budete vy. Představte si sami sebe za několik let. Úspěšně jste složili zkoušky OVCE a jste dospělým kouzelníkem, který už má svou kariéru. Pracujete na Ministerstvu kouzel. Kde?

Jako bystrozor? Recepční? Pracovník odboru záhad? Samotný ministr kouzel? To už nechávám na vás. Také je na vás, zda místo na Ministerstvu získali i nějací vaši spolužáci a kamarádi z Hogwarts, jestli jste úspěšní nebo naopak packalové… do těchto kulis prostě zasaďte nějaký příběh, jehož minimální délka bude deset palců, maximum záleží na vás.

Kdo by měl s dodržením minimální délky problém nebo komu by se prostě „chtělo“ (Ach, jak jsem naivní), může připojit i ilustraci.


Vypracování

Ťuk, ťuk, buch! „Ehm, funguje to nahrávací zařízení? Zkouška, Zkouška.“

Zrrrrr vrrrm.

Funguje to nahrávací zařízení? Zkouška, zkouška.

„Nahrávám závěrečnou esej z předmětu Kouzelnické instituce. Jsem Una Vinona Flare. A dneska máme dvacátého osmého května dva tisíce dvacet.“

Pauza.

„Ráda vám povím svůj příběh, jak a přes jaké pracovní pozice jsem se dostala až k místu, kde působím dneska. Po absolvování zkoušky OVCE jsem chvíli cestovala a objevovala svět kouzelnický i mudlovský. Přesuny z místa na místo mě sice strašně moc bavily, ale přišel čas hledat i práci. Odpověděla jsem proto na inzerát na Ministerstvu kouzel. A vesele začala, asi jako každý kdo tu pracuje, na podatelně neboli v recepci. Je to taková mnohotvárná práce. Nejdříve i připadáte, jako živý ukazatel směrů. Po tisíceré šesté otázce už ani nepoužijete slova a jen ukazujete směr, kam se á dotyčný/dotyčná vydat. Pak jsou směny, kdy suplujete hlásnou troubu. I když je hned vedle vás stěna, kde jsou namalovány a popsány všechny patra i kanceláře, které by kouzelníci mohli hledat, větu: Dobrý den, sedmé patro, prosím. Zkrátíte už jen na: Sedm. a ukážete rukou ve směru, kde by se měly nacházet výtahy. U toho všeho se nesmíte zapomenout usmívat jako letuška, abyste někomu nezkazily den.“ (Pozn.: Což je většinou nejčastější stížnost na pracovníky recepce).

„Když už vám úsměv na tváři zatvrdne a začnete se cítit trochu podivně, povýšíte o dva kroky bokem, kde je zmíněná podatelna. Naučený výraz se ale hodí, když třeba žádáte osobu, co přišla s listinou o podpis, který jí na dokumentu chybí. Pak nalepíte štítek s číslem, vypíšete kartičku se stejným číslem žadateli a hodíte žádost do očarovaného koše, kterým se sama přesune do třídírny. To vše děláte mechanicky celý den. Já jsem po dvou letech usilovného lepení čísel, které v průběhu měsíců mění barvu a někdy o font, povýšila do třídírny na post třídiče první kategorie.“

Pauza, musím se napít.

„Nejprve jste na místě, abyste se v budově neztratili. Pošta se třídí dle oddělení, kam mají být zaslána, popřípadě dle jména, komu jsou konkrétně určena. Zde jsem se jednu dobu vídala s Bibi, se kterou jsme předmět Kouzelnické instituce studovaly společně. Nicméně třídíte a třídíte. Je to trochu o pečlivosti a také o vytrvalosti, protože zde se rozhodne, zda se na práci úředníka na Ministerstvu kouzel hodíte. Pokud se začnete nudit, nebo jste protivní, čekají vás nejspíše dveře zpátky na úřad práce. Já jsem se obrnila vytrvalostí.  Po půl roce mi byl nabídnut post třídiče druhé kategorie. To je osoba, která váží listiny. Opravdu je to tak! Máte rukavice a váhu na dopisy a kontrolujete a znovu třídíte vytříděné! A víte proč? Protože létající dokumenty v podobě vlaštovek, které vidíte létat v hale, mohou mít jen určitou váhu, jinak jsou nebezpečné a mohly by někoho zranit! Tudíž ty, co splňují limit, jsou dány k poslání očarováním, ty, co nemohou sami letět, musí být doručeny jiným způsobem. Během jednoho roku od nástupu na nové oddělení jsem došla do třetí kategorie – třídič třetí kategorie s kompetencí sesílání kouzel. Cha! Právě tehdy jsem se stala zodpovědnou osobou, co celý den posílá vlaštovky do útrob celého Ministerstva kouzel.“

Musím se smát.

„Nemyslete i ale, že je to celodenní hra. Vůbec ne! Jak já se vracela z práce unavená! A rodina měla pocit, že i chodím hrát jak malá holka. Ano, sesíláte kouzlo, kdy se vlaštovka složí a odletí, ale když uděláte chybu, poletí někam jinam, než má a je to průšvih. Když něco zvoráte, šup s vámi na odesílání zásilek směrem ven a v dalším kariérním postupu máte utrum. Je z vás obyčejný pošťák s razítkem.  Jste tedy celou dobu nervózní, aby nepřišla nějaká stížnost. Stres neskutečný a spotřeba čokolády a kávy vzrůstá.“

Musím odehnat tu chmurnou myšlenku, že by se mi něco takového stalo.

„Když má potřeba dostupných stimulantů vzrostla zhruba o trojnásobek, nevím už kdy přesně to bylo, ze dne na den jsem změnila pracovní místo. Madam Litweyová, kterou určitě znáte z personálního oddělení, pro mě přišla a stala jsem se pochozí doručovatelkou. Nosila jsem poštu do různých pater, přičemž Obor záhad je tím nejdivnějším místem, kde se můžete pokoušet o doručování čehokoliv. Našla jsem si ovšem fungující systém, který způsobil, že jsem se stala první doručovatelkou zásilek s 80% úspěšností na devátém patře.  Získala jsem za to ocenění „Inovátor pošty“ a otevřely se mi dveře na vzdělávací kurzy pro sekretářky, asistentky a zapisovatelky.“

 

Ťuk, ťuk na dveře. „Uno, prosím tě nemáš ještě jednu náhradní karabinu?“

„Jo jasně. Vezmi si jí v poličce, Emmo, já teď nemůžu.“

„Ne, proč?“ nakoukne zvědavě do místnosti.

„Snažím se natočit na diktafon tu esej na téma – ohlédnutí do budoucnosti.“

„Hele super, ale za deset minut vyrážíme, tak ať máš všechno.“

Ukážu spojené prsty jako že OK.

 

Cvak.

„Následující dobu jsem trávila mezi prací, nějakým tím kurzem a spánkem. Nic víc, nic méně. Po zkouškách z deseti kurzů to byla má spolukolejnice Nebelvíru Esmeralda Milagrosa, která mě vytáhla jako sekretářku do oddělení Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů. Z doručovatelky na sekretariát to byl velký skok a musela jsem změnit šatník.“

Oblékám se do výstroje a ověšuji se výzbrojí.

„Můj osobní příběh tu ale neskončil. Dneska je tomu pět let, co nenosím lodičky a kostýmek. Možná si pamatujete na profesora, jehož jméno snad nikdy nikdo neřekl nahlas správně. Ano, je to on! Pan Tadäus Trottertickler je nyní nejvýše postaveným na Oboru pro dohled nad kouzelnými tvory. Studovala jsem u něj a dobře se znal i s jinými mými vyučujícími.“

Za dveřmi dvakrát zapípal tón volající k odchodu.

„Když mě pan Tad uviděl za stolem, prohlásil, že to nejde, abych zrovna já byla úředníkem a vyžádal si mé přeřazení na své oddělení. Spolu s Emmou Ellie – dneska už – Grebowskou vedeme zásahový odchytový tým, který odchytává všechny kouzelné tvory, kteří to potřebují. Máme tu i několik spolužáků z Bradavic z jiných kolejí. Ale to vám dneska už nestihnu povědět.“

Do pokoje vletí oknem spěšný lístek.

„Podle tohohle nás dneska čeká jeden vzteklý gryf. Tak zdravím tam, do minulosti. Doufám, že se máte pěkně a vzkazuji – určitě se recepce nebojte. Ono to uteče!“

Cvak.

 

KONEC