Zadání domácího úkolu

V tomto předmětu jako olympští bohové sedíme na božských trůnech. Jak ale sídlo bohů asi vypadalo? To bude váš úkol. ALE POZOR! Nechci, abyste si něco hledali a zjišťovali, chci, aby vaše hlava zůstala nezatížená těmito informace. Zpracujte Olymp jako sídlo bohů podle své fantasie. Můžete kreslit, básnit či popisovat, to je mi jedno, ale popusťte uzdu svým nápadům a kreativitě. +usměje se+

Vypracování

Všehokrása Olympu

Každý si pod slovním spojením „architektura starého Řecka“ vybaví pár základních budov – Koloseum, Pantheon nebo třeba Forum Romanum. Stačí navštívit jedinou z těchto památek, aby se vaše oči nemohly vynadívat. Velkolepé sloupy, bílé mramory, na milimetry přesné kruhy a nádherná výzdoba. S tím mám ale jeden malý problém – všechno to jsou budovy postavené lidmi pro lidi. Všechna ta velkolepost, vznešenost a nádhera je čistě jen pozemská.

Proto si myslím, že když mluvíme o architektuře hodné bohů, dokonce o jejich vlastním sídle, musíme myslet ve větším. A pak ještě v mnohem větší. A pak, až dosáhneme na samotné kraje naší představivosti, tak to pořád nebude stačit.

Já jsem ale vždy měla pár představ, jak takový Olymp může vypadat. Pojďme proto začít u samotného začátku – tedy u oné hory. Vždy jsem si ji představovala až třikrát vyšší, možná i více, než je Mount Everest, tyčící se až do samotných nebes. Schovaná za mraky nikdy neodhalila celou svou výšku, celou svou krásu. Avšak z pohledu druhého – tedy shora – jde vidět po celé zeměkouli. Na samotném vrchu není, i přes svou vysokou polohu, žádná zima. I přes dunění všech čtyř větrů a pravidelné střídání ročních období vám nikdy nebude chladno. Pro odvážné horolezce tedy chlad není žádnou překážkou, pouze strmé svahy.

Na samotném vrchu se nalézá jen jedna budova. A protože je sama, tak si to musí něčím nahradit – každá místnost je větší než jsou celá pozemská města. Rámy dveří měří stovky metrů na výšku, menší vesnice by se dokázala ubytovat v jediné klíčové dírce.

Než se ale do budovy dostanete, musíte nejprve projít zahradou s květinami tak vzácnými, že pro ně lidstvo ani nemá jména. Vůně se zde lehnou tak roztodivné, připomínající vám každou jednu šťastnou vzpomínku, nehledě na to, jak hluboko zakopanou.

Pokud se vám podaří najít svou cestu kolem všech fontán, květin a soch, narazíte na vstupní dveře. Jen na samotných ramenech jednoho z bohů byste zvládli vidět až na vrchol, abyste objevily, že na nich jsou vyryté všechny důležité momenty v životě bohů – od samotného stvoření světa, až po jeho zánik. A to i přes to, že ještě nenastal. Tedy minimálně v našem světě, hora Olymp času nezná.

Dlouhé chodby, třpytící se jak tisíce a tisíce diamantů vás pak zavedou do hlavní místnosti – tedy do sálu 12 Olympských bohů. Každý má, stejně jak na hodině, své křeslo doplněno o své znaky, ale také o své činy, ať už to jsou ty známé, či ty méně proslulé. I slepý by poznal o trůn kterého boha se jedná – stačí se přiblížit k trůnu Hestie a až hluboko ve své duši cítíte teplo domácího ohně, trůn Démétér ve vás vyvolá ještě líbeznější pocity, než celá zahrada, u Poseidóna okamžitě cítíte touhu jít objevit ztracenou Atlantidu a zaplavat si s delfíny. V samotném středu všech trůnů se pak nachází kulatý otvor, ze které je možno shlížet na kterékoli místo, ať už na Zemi, nebo kdekoli jinde ve Vesmíru.

Po ostatních třech stěnách, tedy všech kromě stěny s hlavními dveřmi, se nachází dalších dvanáct dveří – každé stylizované pro jednoho boha, stejně jako jejich trůny. Tyto dveře pak vedou do jejich osobních místností, ať už ložnic, místností, kde přijímají hosty, nebo třeba místností jejich zálib a darů. U Héfaista tak můžete najít ohromné pece a kovárny, u Athény zase knihovny plné knih dávno zapomenutých, u Apollóna zase vůz, který za sebou táhne sluneční světlo.

Má mysl se však neodváží prozkoumávat taje Olympu dál, byť je to lákavé, bojím se, že cesta zpět by už nemusela být lehká.

 

- - - - - - - - - - -

Noah Limbani

Mytologie 1.A.