Zadání domácího úkolu

Už je to tady! Vaše první stáž! Jen běžte a ne, že mi uděláte ostudu!

 

Do úkolu mi společně s vypracováním překopírujte / pošlete jako obrázek zadání vašeho úkolu prosím. Příběhem postupujete na základě vašich voleb. Na konci obdržíte právě jedno zadání a to mi zpracujte.

Vypracování

Dobrý den, madam,

moc Vám děkuji za domluvení stáže, byla prostě skvělá - koncept, průběh, všechno! Mým úkolem bylo poskytnout potřebnou morální podporu a slova útěchy Okouzlující Celeste...

Co tedy tuto líbeznou a neuvěřitelně talentovanou akrobatku trápí?

 

„Začalo to už v pondělí brzy ráno,“ zahájila vyprávění o svém týdnu Celeste, sotva jsem se dosedla na plyšovou taburetku přímo naproti ní. Z desítek plakátů na zdech na mě mezitím mávaly a široce se usmívaly její kopie, neméně krásné, než byl originál. Dokonce se našlo i místo pro jednoho Arkána.

„Tohle?“ zamrkala překvapeně akrobatka, když si všimnula, kam směřuje můj pohled.

„To je maličkost!“ ledabyle pohodila hlavou, jako by bylo zcela normální mít na zdi sebe samou v nadživotní velikosti. Bylo ale vidět, že si pozornosti užívá.

„Kdybys jen věděla, co je s tím práce, maličká,“ povzdechla si Celeste, „zrovna nedávno jsme ty plakáty nechali dělat. Ačkoli řediteli už dobrého půl roku opakuji, že jsem největší tahák cirkusu a upoutávky na mé velkolepé, ehm, tedy, na naše číslo by tak logicky měly být větší, barevnější a hlasitější než ty ostatní, nenechá si to vymluvit! Tvrdí, že jsme všichni jeden tým a jsme si jakožto účinkující rovni, já si však myslím, že by se velikost plakátu měla přidělovat podle, no, velikosti... Nejen jména!“

Výmluvně zatřepotá dlouhými řasami a nenápadně ukáže směrem, kde tuším maringotku Drtikosta.

„To mi řekni, k čemu je takovému mrňousovi tolik místa.“

Vzápětí mi začne vysvětlovat, jak se vlastně takový pořádný cirkusový plakát tvoří, zdá se mi však, že s každou další větou její rozčilení stoupá. Přesně tohle nepotřebujeme!

„A co se tedy stalo v pondělí?“ skočím jí chlácholivým a možná až přehnaně zaujatým hlasem v momentě, kdy se Celeste nadechuje k pobouřenému výkřiku na adresu čarografika, který má tendence jí kreslit příliš velký nos.

„MARKO!“ vybuchne vzteky umělkyně a praští jemnou pěstí do stolu tak, až se očarovaný čajový servis poděšeně odletí schovat za má záda. Ještě než si stačím utřídit, o kterého z umělců prezentovaných na hodině u madam Williamsové se jedná, Celeste mě zasvětí do situace.

„Má maringotku kousek odsud. To, že se rozštěká, jakmile kolem proletí nějaké koště, to bych ještě pochopila! Ale to vytí! To vytí!“ zakvílí akrobatka. Chvíli mám pocit, že ono vytí názorně demonstruje, jedná se však o pouhou shodu zvuků.

„Z noci na pondělí byl úplněk,“ dovysvětlí Celeste unaveně, „a to znamená, že to psisko jedno nevychované celou noc vylo na měsíc! Málem jsem oka nezamhouřila! A já potřebuji hodně spát, víš, maličká, protože když dáma nespí, neprospívá to její pleti!“

Chápavě pokyvuji hlavou, jako že tomu rozumím a je to samozřejmě hrůza, avšak problematická pleť nepatřé mezi má oblíbená konverzační témata.

„Tak to je ovšem dobře, že Marko vyje jen o úplňku, viďte, to se ještě dá---“

„Ale Zulabar páchne jak za úplňku, tak za novu!“ prskne Celeste podrážděně a mírně nakrčí nosík, jako by se jí dělalo blivno jen při představě toho zápachu.

„Copak on nebydlí na izolovaném místě trochu dál od stanu, aby nikoho neobtěžoval?“ zatvářím se nechápavě. S něčím takovým se u trolla prostě musí počítat.

„To ano, bydlí,“ vysvětluje akrobatka, „jenže on a Janika své číslo obvykle zkouší před námi! Když s Arkánem dorazíme, to bys nevěřila, ten puch! Janika samozřejmě tvrdí, že vždy pečlivě kouzlem odvětrá stan i okolní prostory, já mám však velmi citlivý čich! A cítím to! Prostě to cítím! Arkáno říká, že si to jen namýšlím, ale to není pravda! Kvůli tomu puchu se nemůžu soustředit!“

„Když jsme u toho Arkána,“ vpadnu Celeste do řeči ve snaze přesunout jádro hovoru zpět k původnímu tématu, „s tím se vám musí spolupracovat skvěle, ne?“

„Skvěle? Skvěle?!“ zhrozí se dáma a raději se pořádně napije čaje.

„Houby skvěle! Skvělá jsem já! Budiž, snaží se, to mu nemohu upřít, ale jenom snaha nestačí! Co by tomu, maličká, řekli tvoji profesoři, kdyby ses snažila jako divá, ale výsledek by stál za staré přenášedlo?!“

Než se zmůžu na odpověď, Celeste pokračuje: „Zrovna teď ve středu mi konečně sova doručila žhavou novinku, parfém vyrobený samotnými jezerními lidmi! Měla jsem z něj pochopitelně velkou radost, tak jsem se jím řádně navoněla a těšila se, jak mě Arkáno pochválí! A z toho ťulpase po chvíli vypadlo, představ si, že prý má asi alergii na pižmo z hipokampa!“

Okamžitě je mi Arkána líto.

„Měl tak nateklé oči, že z nich byly jen malé škvírky, a kýchal, až se nemohl udržet na koštěti! To určitě udělal naschvál! A já teď můžu parfém nosit maximálně když jdu na večeři s jedním ze svých obdivovatelů!“

„Ale věrní obdivovatelé určitě ocení vaši něžnou vůni mnohem více,“ snažím se ji utěšit, „hlavní je, aby se vám číslo dařilo a vy jste mohla dále zářit!“

„Zářit!“ vykřikne Celeste a opět zažene očarovaný čarový servis, který už stihl sebrat odvahu k přípravě dalšího nálevu.

„Ještě že jsi mi to připomněla, děvče, včera to nějak zbabral osvětlovač - zrovna při našem nácviku - představ si, prý snad začal jančit ten šílený nundu, tak se na chvíli přestal soustředit na své kouzlení a ohlédl se... No a světlo jeho hůlky zablikalo a na pár vteřin zhaslo úplně! Ani Arkáno, ani já jsme to pochopitelně nečekali! Stalo se to zrovna ve chvíli, kdy jsem měla Arkánovi ladně přistát na hřbetě---“

„U Merlina, a nestalo se vám nic?!“ vyjeknu polekaně a prohlížím si údy akrobatky ve strachu, že si snad ublížila.

„Stalo,“ pronese Celeste až obřadním hlasem plným smutku, „zlomila jsem si nehet.“

Rozesměji se, ale asi po vteřině mi dojde, že Celeste nežertuje. Honem začnu smích maskovat za záchvat kašle, věhlasná umělkyně si však naštěstí ničeho nevšimla. Vysvětluje mi totiž mezitím, že ji sice Arkáno pohotově chytil i po slepu, ale ona nedopatřením zavadila ukazováčkem o násadu koštěte.

„Když jste měla tak náročný týden, určitě byste si zasloužila nějakou odměnu!“ osvítí mě náhle geniální nápad, to když hodiny s ciferníkem ve tvaru Celestina obličeje odbijí celou a mně dojde, že už tu sedím pěknou chvíli.

„Odměnu?“ zeptá se artistka nechápavě.

„No ano! Třeba něco sladkého,“ vysvětluji a vyprávím, jak se u nás na hradě dostává za úkoly čokoládová žabka anebo jak mě vždycky maminka za vysvědčení brávala do cukrárny.

„Sladkého?“ zopakuje Celeste s neobvykle kamenným výrazem.

„No jistě, třeba místní cukrová vata je skvělá----“

„Že skvělá! SKVĚLÁ!“ vřískne hystericky umělkyně. Čajový servis nadobro zmizí do skříně.

„A není?“ pípnu zmateně. Cukrová vata deseti chutí a barev, to jsem ještě nikde jinde neviděla!

„Není skvělá! Je přímo úžasná! Naprosto vynikající! Božská! Nejdokonalejší! Skoro jako já!“ vysvětluje Celeste.

„A kde je tedy problém?“

„Moc cukru! Cukr, cukr, cukr všude!“ zavyje akrobatka plačtivě tak, že by se za tento zvuk nemusel stydět ani psohlavec Marko. A to není úplněk!

„A co máslový ležák? Ten tak sladký není!“

„Není. Ale je v něm zase moc másla,“ zakroutí hlavou odmítavě Celeste.

„A když si poprosíte, aby ho tam dali méně?“ nadhodím nevinně potenciální řešení problému.

„To už pak není ono. Už i moje babička věděla, že bez tuny másla to není pravý máslový ležák,“ zazní v jejím hlase nostalgie. Všimnu si, že její dlaň s překvapivou silou drtí ucho šálku s čajem tak, že hrozí, že jej rozdrtí. Zachraňuji situaci.

„Ale to se vůbec nemusíte omezovat, s vaší ladnou figurou a se vším tím úsilím, které při večerním čísle vyvíjíte, si ten ležák klidně můžete dopřát! Nebo i vatu! Cokoli budete chtít! Čokoládu, sirupové košíčky, cukrkandl...!“

„Myslíš?“ vykulí oči Celeste a v mám vážné podezření, že se jí v koutku úst objevila slina.

„No ano, určitě, můžete klidně i obojí! Však to zase vytrénujete!“ rychle pokyvuji hlavou, aby se dáma zase nevracela ke svým černým myšlenkám. „Můžete klidně hned, já vám to tu zatím pohlídám!“

„Děkuji, jsi zlatíčko! A ne že si budeš zkoušet mé kostýmy!“ zaštěbetá Celeste sladce ve dveřích maringotky a v tu ránu je ta tam.