Zadání soutěže

Mudlové si už dlouho myslí, že jsou pány světa, než něco po svých předcích objeví a nedokážou tomu přiřadit původní význam. Tak si to aspoň zařadí do kulturního dědictví a tráví roky bádáním, co se na místě mohlo dít. A třebaže takový osud občas potká i nás kouzelníky, o některých věcech toho víme víc než obyčejní smrtelníci.

Göbekli Tepe, v češtině Břichatý kopec, je právě jedním z takových míst. Jedná se o naleziště se sérií kamenných oválů, které tvoří pilíře s nejrůznějšími piktogramy a reliéfy. Více si o tom jistě dokážete vyhledat sami.

A mě by právě zajímalo, jaký účel toto místo kdysi plnilo. Můžete si udělat rešerši a shrnout své poznatky do textu, nakreslit mi, jaké obrazce související s kouzelnickou říší na nějakém pilíři skrytém běžnému mudlovi byly vytesány nebo obojí. Žili zde nějací významní kouzelníci? Byly stavby na tomto místě zbudovány pro nějaký rituál? Pořádaly se zde snad závody s tamní zvěří? Nebo to bylo obyčejné tržiště, netknuté kouzelníky? Nebojte se text oživit citací z nějaké kouzelnické knihy, Břichatému kopci se jistě někdo z našinců věnoval!

Vše si pochopitelně vymyslete!

Standardně 20 b/sr za A4, 15 b/sr za obrázek. Kdo by chtěl snad zakomponovat i básničky, tak 0,5 sr/b za řádek.

Vypracování

Krásný den, madam kolejní! :)

 

V rámci výzkumu tohoto místa jsem se rozhodla se na dané místo vypravit, protože kde získám lepší informace, než přímo na Břichatém kopci? První překvapení mě čekalo hned, jak jsem dorazila do cestovní agentury PART mimo sezónu. Na dveřích byla cedule s nápisem "Přijdu hned". Tak jsem se tedy usadila na schodech před vchodem a čekala jsem. Hodinu. Poté se s hlasitým "prásk!" před agenturu přemístila kouzelnice. První, co mě praštilo do očí byl její účes, takový přece člověk má jen bezprostředně po návštěvě kadeřníka! Pohled mi sklouzl k jejím rukám, kde byly nákupní tašky, stihla jsem jen zahlédnout nápis Madam Malkinová. Trochu jí zčervenaly tváře, tašky hned schovala za záda a zazubila se na mě.

"Nečekáte dlouho?" zeptala se.
"Hodinu." odsekla jsem.

"Tak to se moc omlouvám! Pojďte rychle dovnitř, vymyslíme spolu nějakou přijatelnou kompenzaci." usmála se na mě ve snaze, že si nebudu stěžovat.

Světe div se, ale opravdu jsem nakonec neměla sebemenší důvod k stížnosti! Byla mi nabídnuta 50% sleva, takže to bylo v podstatě za hubičku, jelikož ceny mimo sezónu jsou nižší než obvykle.

 

Po náročné cestě na hřbetu draka (to mi nemohli dát místo draka obyčejné přenášedlo?!) jsem se konečně dostala na místo. Druhé překvapení mě čekalo ihned po přistání. Kde to jsem? Vytáhla jsem letáček cestovní agentury a znovu si ho pečlivě prohlédla. Göbekli Tepe je poněkud matoucí název, díky přehláskovanému o jsem si myslela, že se vypravím do Německa. Ale ono ne, jsem v Turecku!

Co už. Vydala jsem se směrem k Břichatému kopci. Procházela jsem se mezi kamennými kruhy a ovály a začala pochybovat o správnosti svého úsudku. Vždyť tu nic není, jen kameny! Vtom se objevila jakási osoba, zahalená do pestrobarevného hábitu. Normálně bych se třásla strachy, ale ten pestrobarevný hábit mi dodal na důvěřivosti.

"Selam! Můžu ti nějak pomoci?" promluvil ke mně ženský hlas.

"Dobrý den, hledám tu nějaké informace o tomto místě." odpověděla jsem.

"Tak to ti mohu pomoci! Jsem místní strážkyně!" usmála se.

"Vadilo by vám, kdybych si náš rozhovor zapisovala? Myslím, že bych mohla vydat velice zajímavý článek o Břichatém kopci." zeptala jsem se nesměle.

"Ale vůbec ne! To víš, společnost se mění, lidé zapomínají. Spousta jich toto místo ani nezná a přitom je tak moc důležité." strážkyně mávla hůlkou a najednou se na okolních kamenech začaly objevovat starodávné runy, které zářily. Zároveň se změnily i klimatické podmínky, kameny obrostly mechem, místo písčitého archeologického naleziště jsme najednou stály v krásné zahradě, nacházely se zde stromy a uprostřed každého kamenného oválu bylo jezírko, hořící oheň nebo obrovský kámen.

"Co se to stalo?" vydechla jsem úžasem.

"Právě jsem z místa sejmula protizáškodnické kouzlo a tak se ti Břichatý kopec ukázal v plné kráse" odpověděla mi.

------------------------------------------------------------------------------
Rozhovor se strážkyni Břichatého kopce

pro Hadího Krále - Christina Meadows

 

Christina: Pro začátek bych se Vás ráda zeptala, jak se jmenujete?

Strážkyně: Jmenuji se Ceyda. Je to tradiční turecké jméno.

 

Christina: Dobře, Ceydo, těší mě! Jak jste se stala strážkyní tohoto krásného místa?

Strážkyně Ceyda: Vybrala si mě hůlka, která je vyrobena z dřeva místních stromů a má jádro z prachu z těchto kamenů. Na světě jsou pouze dvě takovéto hůlky, ovládat ji může pouze ten, koho hůlka vybere. Pro ostatní je to bezvýznamný kus dřeva.

 

Christina: Takže jsou i dva strážci?
Strážkyně Ceyda: V podstatě ano i ne. Jeden, ten mladší je vždy učedník. Strážcem se stává až po smrti svého učitele a jeho hůlka záhadně zmizí, aby k novému strážci přivedla nového učedníka. Takto se náš odkaz předává již po staletí.

 

Christina: To je zajímavé! Teď, když už vím, kdo jste, Ceydo, pověděla byste mi i to, čím je toto místo zajímavé? Proč ho musíte hlídat?

Strážkyně Ceyda: Jak sis už mohla všimnout, na kamenech jsou vyryté runy. Magické runy. Jsou hodně staré, nikdo neví, kdy byly vyryty. Usměrňuje se zde magická moc celého kouzelnického světa, je to takový zdroj energie, ze kterého je přidělen kus každému, kdo magickou mocí oplývá.

Christina: Opravdu? To jsem nevěděla. A kdo tuto moc rozděluje? Vy?

Strážkyně Ceyda: Ne, magie si sama vybírá, komu svou moc propůjčí. Je to něco podobného jako s hůlkami. Magie si vybírá duši, stejně jako hůlka kouzelníka.

 

Christina: Už to chápu, ale stále jste mi neopověděla na otázku, proč Břichatý kopec potřebuje strážce?

Strážkyně Ceyda: Už několik desítek černokněžníků, včetně Vy-Víte-Koho se pokusilo zdejší magii ukrást. Sice se to zdá nemožné, ale znáš to, černá magie dokáže strašné věci. Abych předešla další otázce na toto téma - zde je pouze nejčistší forma magie, jak jsem již zmiňovala - energie. V podstatě tímto místem proudí síla a i když si magie sama zvolí, komu svou moc propůjčí, ne vždy si vybere správně a i to je v pořádku. Misky vah zla a dobra musí být vždy v rovnováze, tak už to na světě chodí.

Christina: Děkuju za vyčerpávající odpověď! A ještě poslední otázka: Všimla jsem si, že uprostřed každého oválu se nachází něco jiného. Někde jezírko, někde oheň, někde nic. Proč to tak je?

Strážkyně Ceyda: To jsou přírodní živly. Oheň, voda, země a tam, kde si myslíš, že nic není se z času na čas objeví silný poryv větru. Ten poslední ovál, ve kterém se nachází velký, černý kámen, je obětní. Naši předkové věřili, že obětování ať už zvířat nebo lidí jim propůjčí větší magickou moc. Což samozřejmě nebyla pravda, ale zůstaly tu, jako součást temné historie tohoto místa. Abychom si připomněli, že smrt není řešením.

Christina: Ceydo, moc Vám děkuji za rozhovor! Těšilo mě a jsem ráda, že jsem se sem vydala a potkala vás!

Strážkyně Ceyda: Mě také, Christino! Děkuji.

------------------------------------------------------------------------------

Po ukončení našeho rozhovoru Ceyda mávla hůlkou a já se ocitla v šumu Velké síně, zpět na hradě. Přede mnou na stole ležela záhadný, zapečetěný pergamen. Na pečeti byly vyobrazeny všechny čtyři živly, o kterých mi strážkyně povídala. Vydala jsem se tedy do knihovny, abych si v čítárně mohla v klidu pergamen prohlédnout a přečíst. 

Posadila jsem se do křesla, zlomila pečeť a rozvinula pergamen, na kterém se nacházela báseň.

Na tom kopci Břichatém,

létaj kouzla obratem.

Je to místo velké moci,

rodí se zde hlavně v noci.

 

Přísahám mu, službu věrnou,

historii má však temnou.

Obětiny se zde staly,

mnohé duše zde skonaly. 

 

Na oltářích zaschla krev,

utichl už smrti řev.

 

Cizím očím je však skrytá,

krása místa, runa vrytá.

Místo, kde se mísí živly,

strážci pod kůži se vžily.

 

Moci koluj, žilou mou,

slib svůj stvrdím přísahou.

Hůlka si mně vybrala,

by strážkyně povstala.

Straž to místo, ve dne, v noci,

proniknout zlé nedej moci.

 

Dočetla jsem báseň až do konce a najednou mi došlo, že to není báseň, je to přísaha, kterou musela Ceyda složit jako nová strážkyně Břichatého kopce. Položila jsem pergamen na stolek vedle křesla. Pergamen se zničehonic sám vznítil a shořel. Ceyda ho nejspíš opatřila nějakým kouzlem, aby se nedostal do nesprávných rukou. Pousmála jsem se při vzpomínce na ni. Jen mi bylo trochu smutno, že jediné co mi z mého dobrodružného výletu zůstalo jsou jen vzpomínky, rozhovor a toto vypracování, které se, doufám, bude líbit.