Zadání soutěže

Mudlové si už dlouho myslí, že jsou pány světa, než něco po svých předcích objeví a nedokážou tomu přiřadit původní význam. Tak si to aspoň zařadí do kulturního dědictví a tráví roky bádáním, co se na místě mohlo dít. A třebaže takový osud občas potká i nás kouzelníky, o některých věcech toho víme víc než obyčejní smrtelníci.

Göbekli Tepe, v češtině Břichatý kopec, je právě jedním z takových míst. Jedná se o naleziště se sérií kamenných oválů, které tvoří pilíře s nejrůznějšími piktogramy a reliéfy. Více si o tom jistě dokážete vyhledat sami.

A mě by právě zajímalo, jaký účel toto místo kdysi plnilo. Můžete si udělat rešerši a shrnout své poznatky do textu, nakreslit mi, jaké obrazce související s kouzelnickou říší na nějakém pilíři skrytém běžnému mudlovi byly vytesány nebo obojí. Žili zde nějací významní kouzelníci? Byly stavby na tomto místě zbudovány pro nějaký rituál? Pořádaly se zde snad závody s tamní zvěří? Nebo to bylo obyčejné tržiště, netknuté kouzelníky? Nebojte se text oživit citací z nějaké kouzelnické knihy, Břichatému kopci se jistě někdo z našinců věnoval!

Vše si pochopitelně vymyslete!

Standardně 20 b/sr za A4, 15 b/sr za obrázek. Kdo by chtěl snad zakomponovat i básničky, tak 0,5 sr/b za řádek.

Vypracování

Břichatý kopec

 

Břichatý kopec, jeho význam, původ a historie je obestřen řadou legend. Vlastně i pro nás je dost obtížné chytit přediva bájí a najít v nich skrytou pravdu.

Zjistila jsem, že i naši historikové považují v tomto směru pouze jedinou kroniku za skutečně relevantní zdroj informací – Kroniku Persie od Arakahallaha Ahmada z 8. století př.n.l. Ahmad zde o Göbekli Tepe mluví sice krátce, ale poměrně jasně. Hlavně uvádí jeho přesnou polohu, takže není pochyb o tom, že se jedná právě o Břichatý kopec (Ahmad ho totiž samozřejmě nazývá jinak, ve starověku se totiž jmenoval Místo soudu).

A proč Místo soudu? Jak Ahmad uvádí, jednalo se jakousi soudní síň, stojící v centru tehdejší „perské“ kultury (ačkoliv v těchto dávných dobách, mluvíme o místu vytvořeném cca 10 000 let př.n.l.(!), samozřejmě perská kultura neexistovala, ani Ahmad nedokáže říci, jak přesně si tato kultura říkala či jakým jazykem mluvila), o největší místo vybudované tehdejším člověkem, sloužící tehdejším vládcům k udržení moci, k nastolení rovnováhy mezi klany podřízených obyvatel. Logicky tak tedy Místo soudu stávalo uprostřed hlavního „města“ (ačkoliv samozřejmě nemohlo jít o město v dnešním slova smyslu, říkejme tomu spíše obec) celé obydlené oblasti.

 

Asi bych ale měla citovat Kroniku Persie doslovně, bez mých vsuvek, které jistě odvádějí myšlenky trochu stranou:

 

„Místo soudu vystavěla kultura mně neznámá, která zanikla tisíce let před kulturou naší. Avšak my, žáci Annhareamusse, smíme dešifrovat starobylou magii ukrytou v základech celého komplexu. Místo soudu bylo labyrintem, jehož spletité cesty byly plné nástrah. I v dnešních časech lze v zemi stále cítit kouzla šílenství, pohyblivých písků či kletby žravých much v některých zákoutích lidské pasti. Mág, který tato kouzla seslal, bylž přemocný, dnes neznám nikoho, kdo by stvořil kouzlo, jehož otisk by mohl být cítit i po tolika tisíciletích věků tak jasně.

Uprostřed labyrintu stával Chrám Soudce. Vzhledem připomínal ovál z kamenných bloků sahajících do výše dvou mužů. I v těchto časech, jak jsem na vlastní oči zřel, stojí kameny na místě. Budiž dokladem dalších nesmírných sil mága kouzla umístěná v jejich základech, jenž činí kameny pevnými a v zemi vraženými pevně jako skály.

Ačto se v tomto čase Místo soudu v podzemí nalézá a celé trasy lze projít jen s obtížemi, pomocí řady spletitých chodeb, není pochyb, že v minulosti místo stálo bohům na očích, ozářené sluncem. Řada run vyrytých do kamenů Chrámu i do zdí labyrintu je stvořena k sání energie ze slunce, majíce pravděpodobně ochranný význam. Dnes, kdy paprsky sluneční k těmto nedopadnou, lze předpokládat, že místo bude dál chátrat, až ho nakonec nebude víc a země ho pohltí. Protož o něm pro paměť učňů budoucích píši.“

 

Více toho Ahmad neuvádí. Všichni další historikové tedy víceméně vycházejí z těchto tří odstavců informací, plus případně ze svých vlastních dalších výzkumů. Potíž je v tom, že ač byl Břichatý kopec již v době Ahmada evidentně zasypán, v následujících staletích muselo dojít k proboření oněch „spletitých chodeb“, kterými ještě mohl kráčet on. Jakmile bylo místo zasypáno, došlo k jeho ztracení a dále již veškerý výzkum probíhal pouze rešeršně, z dostupných pramenů (Ahmad samozřejmě nebyl jediným autorem starověku, který o tomto místě psal, pouze jeho práce se nám, lidem žijícím o více jak 2,5 tisíce let později, dochovala). Terénní výzkum však byl již dále nemožný, a proto nelze pravdivost těchto dalších informací skutečně doložit.

 

Jisté je tedy ale to, že u zrodu Břichatého kopce musel stát velice mocný mág, představuji si ho asi tak na úrovni Merlina. Zda on sám byl oním panovníkem, kterému se společnost klaněla, nebo zda byl pouze jeho dvorním čarodějem, to už nikdy nezjistíme. Hádám ale, že žádný panovník, ať by už žil v jakékoliv době, by si sám své Místo soudu nestavěl, od toho by určitě měl své nejlepší služebníky, no ne? Tím pádem ani nelze soudit, zda tato společnost byla čistě kouzelnická, nebo zda v ní žili kouzelníci pospolně s mudly. Hádala bych asi spíše to druhé, přeci jen, lidí bylo málo, jak velké komunitě kouzelníků by mohl v tomto čase někdo vládnout? Hádala bych spíš, že čarodějné nadání bylo chápáno jako vzácná vlastnost, ojedinělá, kterou byli někteří lidé prostě jen obdařeni. Ale kdo ví, možná se tehdy svět kouzelníky jen hemžil a mudlovatění je důsledkem naší postupné degenerace.

 

Další důležitou a věrohodnou informací, kterou dokládá i dnešní výzkum, je fakt, že komplex byl tvořen labyrintem s celým chrámem z monolitů uprostřed. Dnešní badatelé dokázali rekonstruovat (tedy věří, že dokázali) podobu celého Místa soudu, kopii vám přikládám v příloze. Několik starověkých autorů (a řada novověkých) popisuje, že v chrámu sídlil „rohatý bůh“ - což tedy pravda, dokládá i několik rytin na monolitech. Předpokládá se, že právě tento rohatý bůh byl místním soudcem. Pokud souzený člověk dokázal projít nástrahami labyrintu až k chrámu (což, jak vyplývá z textu Ahmada, nebylo určitě nijak jednoduché a dotyčný patrně musel mít velké štěstí, aby se všem nástrahám dokázal vyhnout), stanul nakonec před hlavním soudcem, který ho (snad) soudil spravedlivě. Dnes již bohužel není poznat, zda mezi monolity stál nějaký obětní oltář nebo popraviště nebo něco na ten způsob – každopádně žádná krev zde (na rozdíl od zákrutů labyrintu) nalezena ani pomocí nejpreciznějších detekčních kouzel nebyla. Vzhledem ke konstrukci chrámu se asi nemohlo jednat ani o vězení, takže sama bych to tipla spíš na to, že když dokázal souzený člověk dojít až do Chrámu a stanout před místním soudcem, byl shledán nevinným a byla mu udělena milost. Druhá věc je, že dnes nikdo nedokáže identifikovat žádná z Ahmadem zmiňovaných kouzel či kleteb kdekoliv v ruinách labyrintu. Odborníci na magii se nicméně shodují, že po 2 500 letech to není žádný překvapivý jev – kouzla prostě jednoduše mohla již vyprchat. Navíc kompletní zasypání komplexu působení kouzel nepřidá, například byly-li vetkány do zdí, které již spadly, nelze čekat, že tam ještě nějaký pozůstatek magie najdeme. Jedinou věc, kterou nyní dokážeme detekovat, jsou stabilitní kouzla umístěná v monolitech. V tomto směru měl Ahmad pravdu (a právě i proto je jeho dalším informacím o přítomných kouzlech přikládán velký význam).

 

Poslední věcí, kterou bych chtěla zmínit, jsou Ahmadem zmiňované „runy stvořené k sání energie ze slunce“, respektive tedy sluneční runy, které jsou dalším velkým předmětem výzkumu. I dnešní odborníci na runy dokázali najít řady slunečních symbolů, velikostně nabývajících rozměrů lidské dlaně až po veliké spirály pokrývající velké části vybraných monolitů. Nyní, po odkrytí některých run, je jasné, že opravdu dokáží čerpat sluneční energii a vytvářet pomocí ní lokální ochranné kouzlo. Magický potenciál run v čase roste, řada jich je odkryta již téměř 30 let a od té doby vzrostlo jejich magické vyzařování na detekovatelnou úroveň. Předpokládá se, že do dalších 20 let naroste natolik, že celé místo bude muset být skryto před mudly, jinak by již sami mohli přítomnost pro ně neznámé energie detekovat.

Poslední výzkum se soustředí hlavně na to, zda by mohly runy tvořit systematickým rozmístěním celou ochrannou síť kolem komplexu. Zdá se, že badatelé Ali Sakkareh a Mustafa Aradda již pokročili tak daleko, že dokáží rozmístění dalších run (dosud skrytých v zemi, vždyť odkryto bylo zatím pouhých 5 % komplexu) úspěšně předpovídat. Je-li jejich předpoklad správný, pak mluvíme o existenci jedné z nejdůmyslnějších ochranných sítí, jaká byla kdy kouzelníkem vytvořena. I dnes bychom něco podobného v nám známém světě hledali jen s velkou námahou – a asi sotva bychom mohli najít něco tak důmyslného, co by bylo vlastně „věčné“, respektive jednoduše vycházející ze sluneční energie. V tomto směru musíme na stavitele Místa soudu – je-li tedy předpoklad badatelů správný – považovat za špičkového mága, kterému ani dnes v celé nám známé historii nenajdeme mnoho rovných.

 

Ještě přikládám obrázek dvou slunečních run a symbolu „rohatého boha“.

 

S úctou

Beteramis Athenodoros