Zadání semináře

Vypracování

Hezký večer :)

Tak si tak říkám - nechám se unést vlastní fantazií.. a je to dobré? Uvidíme uvidíme..

Je to totiž děsně smutné, ale já jsem tu, abych popsala ředitelovu smrt o_O

Jestli mi vadí, že pan ředitel žije? Kdepak, ať žije.. ale možná se jednou budu živit věštěním, tak mu to hlavně neříkejte :D

Pan Elénére byl už starý člověk. Táhlo mu na sto dvacet, ale přesto to byl ještě poměrně aktivní chlapík. Leč dopovat se omlazujícími lektvary nejde donekonečna, protože každá lahvička obsahuje malé procento devítia, které způsobuje krom neplodnosti také výpadek očí. Ano, na zem.

A to pan ředitel věděl a proto také v posledních několika letech užívání lektvaru značně omezil. A mimojiné, protože se mu viklalo oko. A z toho mu pro změnu padal úsměv. Měl to prostě těžké.

Nastal večer s malým v, ten, kdy mu celá škola vzdávala hold a kýčovitými psaníčky vyjadřovala vděk za dlouholeté vedení. Však to byl on, za jehož velení přežili útok severských vorvaňů, devastující celou českou republiku. Jeho vlastní kouzlo *špekorybus vybuchnus* se stalo naprostou legendou a stejnojmenný hit trhal hitparády celé léto.

Měl za sebou mnoho úspěchů a mohl tedy umřít jako spokojený člověk. A také byl.

Sledoval tváře vrásčitých profesorů a profesorek, unavené obličeje věčných studentů a popíjel u toho ležák.

Když dopěli píseň s názvem Sám proti pračce, sepsanou na základě skutečné události, dojetím se rozplakal. Kterýsi profesor mu podával vyplavené oko.

Byl to přece jenom nejlepší den jeho života.

Vzdal se své funkce a přestěhoval se do Godrikova dolu na vejměnek, kde se ještě pár let staral o hejno slepic a dva králíky. No a pak zemřel. Zcela obyčejně, ve spánku, s úsměvem na rtech a očima ve vodě, ve skleničce na nočním stolku.

Byl pohřben do obrovské ledničky na školních pozemcích, navěky zachován pro kouzelnické generace..