Zadání domácího úkolu

Napište mi krátký příběh, ve kterém bude hlavní postava pod kouzlem „Geis“. V textu zmiňte, co to podle vás bylo za druh magie. Jednalo se snad o kletby? Nebo věštby? Fantazii se meze nekladou.
Minimální délka je 5 palců.

Vypracování

Byl krásný vlahý večer a v keltském táboře zatím nic nenasvědčovalo tomu, že by tento večer měl být nějak výjimečný. Cailean, který přecházel ve svém obydlí sem a tam, ale věděl, že dnešní den se mu změní život. Nadešel den, kdy chlapci budou moci nosit zbraň a budou se tedy moct poznat se svým otcem. Jenže toto první setkání bude velmi zvláštní a pro chlapce spíše nepříjemné, protože otec jim zadá nějaký úkol, který mají splnit, aby se mohli stát muži. A na to, aby tento zadaný úkol splnili, bude "dohlížet" Geis. Jednoduchá kletba, která způsobí, že pokud chlapec překročí práh vesnice dříve, než splní otcem daný úkol, zemře. Upřímně řečeno, úkoly většinou sice nebyly nijak extra těžké, ale již párkrát se stalo, že se nějaký chlapec do své rodné vesnice již nevrátil.

Cailean se bál. Jeho jméno sice znamenalo "mladý válečník", ale on se teď cítil všelijak, jenom ne jako hrdina. Když byl mladší, tak mu vždycky přišlo normální, že jednou za rok se celá vesnice seskupí a sleduje rozdávání úkolů chlapcům. Ale nyní, když to měl podstoupit on sám, došlo mu, že to je vlastně strašně nespravedlivé. Přijde ke společenství, tam mu ukážou na jeho otce a ten mu zadá nějaký děsivý úkol. Muž, kterého vůbec nezná a uvidí ho poprvé, bude rozhodovat o jeho budoucím životě.

Podle halasu, který se ozýval zvenčí, mu došlo, že vesnice se již schází k nadcházejícímu aktu. A měl pravdu, neboť zanedlouho uslyšel zvenku své jméno. Volali ho, aby si přišel pro svůj úkol. Zhluboka se nadechl a vyšel ven. Zamířil ke společnosti, která seděla v kruhu kolem ohně. A jak očekával, nikdo se s ním moc nebavil. Pouze mu ukázali na muže, kterého nikdy neviděl a usoudil, že to tedy musí být jeho otec. Zadíval se mu do tváře a čekal na svůj ortel.

Otec mu úkol sdělil dokonce ve verších, ale ty mladý Cailean ani nevnímal. Jediné, co mu z řeči utkvělo, bylo, že jeho úkolem je zabít aspoň jednoho vlka ze smečky, která nedávno začala vesnici ohrožovat. Jako důkaz měl přinést vlkovu hlavu. Zatímco kolem něj prováděly tajemné rituály, aby mu bylo magicky zapovězeno se vrátit bez splnění úkolu, přemýšlel o svých šancích. Zabít vlka není nic zas tak těžkého, zvládnout se to dá. Ale smečka vždy chrání své členy, takže tohle v podstatě znamenalo boj s celou smečkou.

Vydali mu zbraně, do ruky mu vrazili hořící louči a takřka ho vystrčili z vesnice ven. Cailean měl vztek. Nedali mu ani čas na to, aby se z toho děsivého úkolu vzpamatoval a hned ho vystrčí za dveře, aby od něj měli pokoj? Sice chápal, že teď bude na řadě další chlapec, ale nebylo mu jasné, proč se aspoň nemohl naposled rozhlédnout po vesnici. Třeba ji už nikdy neuvidí.

Zatřepal hlavou a zahnal špatné myšlenky. Rozhodl se utábořit v lese v blízkosti vesnice. Ostatně, ti vlci od vesnice taky nemohli být daleko. Oheň vesele plápolal a Caileanovi se začala vracet dobrá nálada. Vždyť mu tady nic nechybí, až se vlci obejví, tak je zabije a půjde domů. Vždyť to nemůže být tak těžké.

Pomalu začal usínat, když ho ze spánku vytrhlo táhle zavytí. Ano, nemůže to být tak těžké, ale rozhodně nepočítal s tím, že to bude muset provést už tuhle noc. Byl příšerně utahaný, minulou noc byl tak nervozní, že skoro nespal. Zavytí se ozvalo znovu, tentokrát mnohem blíž. Rychle přiložil do ohně a vytáhl jednu hořící větev, aby se porozhlédl kolem. Ale to nebylo ani potřeba, oni přišli sami.

Měl pocit, že jejich svítící oči jsou všude. Malé, děsivé, krvežíznivé. Svíral v ruce nůž a nevěděl, co dělat. A pak to vypuklo. Nevěděl pomalu ani co nebo jak dělá, ale za pár minut seznal, že ještě žije a navíc má v blízkosti těžce raněného vlka. Smečka po dalších párnezdařených útocích neochotně odtáhla pryč.

Cailean se obrátil k raněnému vlkovi. Jednou ranou ho zbavil jeho trápení a pak mu trochu s odporem usekl hlavu. A když se opět začal ukládat ke spánku, uslyšel je zas. A pochopil, že takhle to dál nepůjde. Popadl hořící větev a useknutou hlavu a vydal se na pochod k vesnici.

Zanedlouho ale zjistil, že smečka hladových vlků ho věrně provází. Ohně se sice báli, ale stále spolhali na to, že když ho upustí, dostanou ho. Cailean se po nich párkrát ohnal, ale oni se ho stejně stále drželi jako klíště.

Konečně došel k hradbám vesnice. Strážní by mu sice bránu otevřeli (pokud by se mu podařilo je probudit), ale nemohl vlky vtáhnout do vesnice. Rozhodl se hradby přelézt. Nejprve hodil dovnitř hlavu (samozřejmě tu vlčí) a pak, spolu s ohněm, skočil dovnitř i on. Větev uhasil, aby náhodou vesnici nezapálil a pak padl k zemi a usnul.

Ale stejně se moc nevyspal, protože ho hned ráno objevili a začali oslavovat. Byl první z chlapců, který se vrátil, takže měl nyní takové privilegované postavení. Oslavy se sice zúčastnil, ale moc se neprojevoval. Byl hlavně šťastný, že přežil a že se tuhle noc (snad konečně) pořádně vyspí.