Zadání domácího úkolu

Vyberte si jednu variantu:

 

a) Dovedete si představit život jako nomád? (min 4 palce)

b) Čerpejte z paměti, zajděte do knihovny, zeptejte se svého okolí a představte mi kulturu, která se nutně nemusí vázat na konkrétní zemi. Co a proč vás zaujalo nejvíce? (min 4 palce)

c) Napiště báseň na téma "Jak jsem se vydal/a do učebny jinou cestou" (min 16 veršů = řádků)

d) Graficky zpracujte svoje poznámky o jiné kultuře - ručně nebo v programu (nezapomeňte na podpis a datum)

Vypracování

Jak jsem se vydala do učebny jinou cestou

 

Jen neochotně ráno otevírám oči,
prý je čas vstávat, vítat nový den.
Zas jednou a dokola jak na kolotoči,
opouštět do šedi ten barevný sen.

Někdo jiný snad ovládá mé tělo,
mechanicky levá pravou míjí.
Kde jsou časy, kdy se chtělo,
kde nápady a energie teď žijí?

Kdosi ukradl mi všechny barvy,
zanechal černobíle smutný svět.
Utichl v hlubinách hlas harfy
zaniklo v tichu rozvitých vět.

"Zkus to zvrátit teď a tady,
třeba jinou cestou vykročit."
Držíc se této dobré rady,
jsem připravená s šedou zatočit.

Místo snídaně do batohu svačina,
brk za ucho, do vlasů mašle.
Po zábradlí dolů jak velká lavina,
na způsoby se dneska kašle.

Čelem vpřed opačným směrem!
A co, že je to do učebny dál.
Sladit krok v tempu smělém,
cestu musí najít každý sám.

Dlouhá, temná chodba se vine,
žádných oken, žádných dveří.
Náhle z dáli řev se line,
patří žákům, či divné zvěři?

Za rohem se však duch vznáší
pár centimetrů nad zemí,
ze všech sil se o zpěv snaží,
slyší ho až v přízemí.

Se smíchem na rtech krok sun krok,
opouštím talentovaného zpěváka.
Však nemám na tu cestu celý rok,
jinak budu za poškoláka.

Další rozcestí je celkem šok,
když camrál mě jen těsně míjí!
"U všech ďasů, kterej cvok,
tady kolemjdoucí zabíjí?"

Nevinně kulí oči nebelvíři,
prý tohle se stalo prvně.
Jen prefekt se v koutku pýří,
lépe házelo by každé škvrně.

Opouštím to podivné hřiště,
než ještě schytám další ránu.
Copak tady asi najdu příště
hned takhle brzy po ránu?

Další schody a hnedka dvoje,
do všech stran se mnou točí.
Takhle ujedou mi všechny spoje
a profesorka se mnou zatočí!

Kde se vzaly, tu se vzaly
vrata jak pro hipogryfa.
Vedou do učebny, či snad haly
copak se tam asi skrývá?

A vrz, a škříp, a prásk, a bum!
Dveře z pantů náhle letí.
To je snad Merlinovo muzeum,
vždy prachu je tu za století!

Tisíce pavoučích nožek se valí,
hemží se jimi chodba celičká,
tvorové velcí jak dlaň i malí.
No to je dneška perlička.

Když však běžím, co mi nohy stačí
pryč od stoleté pavoučí pohromy,
krev v žilách vesele skotačí,
barvy víří, pocit je to ohromný.

Hodiny již dávno osmou bijí,
přijdu pozdě, to je jasné.
V mém světě však zas barvy žijí,
vše je zvučné, krásné.